Treasure (12)

6. dubna 2013 v 14:00 | Iwet |  Treasure

Zdravím všechny. Jak jsem slíbila, tady je přednstavený díl této povídky. Snad brzy přibudou další :-) Teď nejspíš sedím někde v učení nebo si doma stěžuju, že nestíhám :-D Držte mi palce, už se mi to blíží.
By the way, filipínsky nemluvím. Jen jsem potřebovala nějakou exotickou řeč a google překladač mi naštěstí dokázal aslespoň trochu pomoci :-D
I.


Frank

Nikdo nemluvil. Gerard se podíval na toho chlápka a řekl něco takového: "Maaari kang pumunta ngayon. Salamat sa iyo para sa lahat." Chlapík se uklonil nejdříve mě, pak Gerardovi a zmizel někde v lese. Zmateně jsem pozoroval Gerarada. Ještě za ním do lesa mával.

Už už jsem otevíral pusu. Měl jsem tolik otázek, ale nevěděl jsem, čím začít, tak jsem vypadal jako němý člověk, který se snaží něco říct, ale nejde mu to. Gerard si toho všimnul a s úsměvem mě pozoroval.

"Kdo to byl?" vypadlo ze mě. "Tamto? To byl Manuel." "Jakto, že jsi mu rozuměl a mluvil s ním?" "Mluvili filipínsky. Moc tu řeč neovládám, ale oni naštěstí taky ne. Takže mi to stačilo na to, abych se s nimi domluvil."

"Jsem tak šťastný, že se ti nic nestalo!" vyhrkl jsem a dostal jsem šílenou chuť jej objemout. Taky, že jsem to udělal. Vrhnul jsem se mu kolem krku tak náhle, že jsme nakonec spadli na zem.

"Franku! Co blbneš?!" ječel na mě hned Gerard. "Měl jsem strach! Bál jsem se, že tady zůstanu sám! Co bych tu sám dělal, jak bych se odsud dostal zpátky, jak bych vůbec dokázal přežít?!! Hrozně mě to vyděsilo a navíc jsem myslel, že tě ti domorodci sní! Vypadali jako kanibalové!"

"Takže přiznáváš?" "A co?!" "Že by jsi tu beze mě nepřežil ani jediný den?" "No... asi ano! Ale co to má co dělat s... Prostě mi řekni, jak ses odtamtud dostal!" "Jak ty vůbec víš, že mě unesli?"
V ten moment mi sklaplo. Nevěděl jsem, co mám odpovědět. Gerard se rozchechtal.

"Franku, nemusíš se namáhat, opravdu ne. Myslíš, že jsme si tě s Manuelem nevšimli? Byl jsi vážně nenápadný, to se musí nechat."

Nejradši bych se v ten moment propadnul do země. Jsem tak neschopný! Navíc teď před Gerardem vypadám jako idiot. Nechápu, kde se podělo mé sebevědomí. Byl jsem vystrašený jako malý králíček.

Když se Gee konečně přestal smát, znovu jsem se jej zeptal, co se v tom táboře stalo, že jej pustili.

"Dovedli mě tam na té obrovské tyči, ke které mě přivázali v džungli. Myslím, že mě vážně chtěli sníst. Nejdříve jsem nevěděl, co mám dělat. Běželi se mnou až k tomu táboru, kde mě hodili na zem. Potom mě dva muži odvázali, odnesli tu velkou tyč a já si konečně mohl sednout. Netrvalo to ale dlouho. Když se ti dva muži vrátili, chytili mě pod pažemi a tahali mě do jedné z těch chýší. Položili mě na lehátko a začali se o něčem dohadovat.
Chvíli to trvalo, než jsem poznal, jakou řečí vůbec mluví. Nebyla to čistá filipínština, ale bylo to tomu celkem podobné. Tak jsem to zkusil. Zeptal jsem se jich, proč mě unesli. Náhle přestali mluvit a překvapeně mě pozorovali."

Naslouchal jsem jeho povídání opravdu pozorně. Hltal jsem každé jeho slovo.

"Pak se mě zeptali, jaké je moje jméno. Řekl jsem, že se jmenuju Gerard Way. Když jsem vyslovil svoje příjmení, jen se na sebe podívali a běželi ven ze stanu. Slyšel jsem, jak na sebe venku něco pořvávají. V tom do příbytku vběhnul další muž a za ním snad celá vesnice. Já jen nechápavě ležel na podložce. Ten muž, co přišel jako první, byl asi náčelník toho kmene. Ještě jednou se mě sám zeptal, jak se jmenuju, tak jsem to zopakoval. Všichni vypadali udiveně. Náčelník mi podal ruku a pomohl mi vstát. Odvrátil ode mě zrak a nechal si zavolat všechny muže, kteří mě odchytili. Začal po nich hrozivě řvát a nadával jim bůhví do čeho. Raději jsem to moc neposlouchal. Když domluvil, muži se sklopenými hlavami odešli.
Náčelník se znovu obrátil na mě a povídal něco v tom smyslu, že vypadám stále mladší a mladší. Byl nadšený a povídal, že ani nevěřil, že se sem znovu přijedu podívat. Taky řekl, že to, co hledám, tu stále je. Jen nechápal, proč jsem si pro to přijel já sám a k tomu tak brzy. Říkal, že je to nebezpečné.
Chvíli mi trvalo, než mi to celé došlo - oni si mysleli, že jsem táta! Nechtěl jsem toho člověka klamat, tak jsem mu prozradil, že jsem jeho syn. Ptal se mě, jak se otec má. Nechtěl jsem jej zatěžovat tím, že je po smrti. Tak jsem odvětil, že se má celkem dobře, jen že je trochu nemocný. Řekl mi, ať mu vyřídím brzké udravení. Poděkoval jsem. Náčelník se mi ještě hodnou chvíli omlouval za to, že mě jeho muži zajali, ale že prý nevěděli, kdo jsem a potřebovali nějaké jídlo. Prý tu kdysi měli nějaké nástroje, ale všechny se jim už rozbily. Nemají čim lovit. Rozhodl jsem se, že jim dám alespoň svůj nůž, který jsem měl u sebe.
Naštěstí to nebyl ten, co jsem dostal od táty, ten mám schovaný ve stanu.
Náčelník se uklonil a chtěl, abych zůstal na večeři. Zdvořile jem odmtl. Lidské maso asi už neměli, ale i tak. Chvíli jsme si ještě povídali, když řekl, že mě nebude nadále zdržovat. Chtěl jsem se zeptat na nějaké informace ohledně toho pokladu, ale než jsem se odhodlal, náčelník byl už pryč a před jeho chýší stála stráž. V tom za mnou přišel Manuel, že prý mě doprovodí, abych nešel sám. Cestou mi vypravoval, jaká zvířata tu žijí. Pár šelem, nějací velcí ptáci.. nic zvláštního."

Když řekl slovo šelmy, zase jsem se vylekal. Nechtěl jsem, aby mě tu nějaká z těch šelem rozžvýkala. Nechápal jsem, proč mi tohle pořád dělá! Pokaždé, když to slovo jen vysloví, tak se příšerně vyděsím. Gerard zatím pokračoval v povídání dál.

"Cestou si Manuel všiml, že za námi někdo jde. Zeptal se mě, jestli jsem tu sám. Já řekl, že ne. A on na to, že nás asi někdo pozoruje. Ptal se, jestli tě má chytit. Řekl jsem, že ne, tak nějak jsem tě v tom chtěl nechat. Promiň, ale taková příležitost se prostě nedala promarnit."

Naštvaně jsem zasyčel.

"Když jsem tě vyzval, abys šel za námi, poděkoval jsem Manuelovi a řekl jsem, že může jít. Uklonil se a odešel. To je celé."

Chvíli jsem si všechny informace dával v hlavě dohromady.

"Takže ti lidé tady, oni znali tvého otce?" "Vypadá to tak. Nechápu to. Otec tu nikdy nebyl, nikdy mi o tomto ostrovu nevyprávěl. Až po jeho smrti jsem našel v jeho pracovně ty nákresy a mapy. Moc se mi to nelíbí."

Pokýval jsem hlavou.

"A co chceš dělat teď? Je bezpečné tady zůstat?" "Jistě, proč ne. Domorodci nám jistě neublíží. Jen se musíš držet u mě. Mě už znají. Ale stejně to tu časem budeme muset opustit a zkusit vypátrat ten poklad. Nebo se alespoň pokusit nějak dostat domů." "Nebo najít mého otce." "Nebo."

"Chybí mi. Ale vím, že určitě žije. Jen mám o něj strach. Co když..." "Mlč, Franku. Takové myšlenky ti neprospívají." "Já vím, ale...." V tom se Gerard přiblížil a přitiskl svoje rty na moje. "Mlč už." Ani jsem nedutal. Chvíli mě opatrně líbal. Potom přestal.

"Ty jsi mě chtěl zachránit?" "Jo. Ale nebylo to potřeba, očividně ses dokázal zachránit sám." Řekl jsem to trochu naštvaně.

Gerard se zasmál. "Půjdu pro vodu. A ty půjdeš se mnou." "Dobře."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 chemical_angel chemical_angel | Web | 25. dubna 2013 v 18:02 | Reagovat

tak to parádne, fakt super napísané !! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama