Treasure (10)

25. října 2011 v 21:19 | Iwet |  Treasure

Překvapeni? :-D Já docela taky. Poslední dobou mám však chuť psát a taky cíl, aby moje povídky někdo četl. Všimla jsem si, že na tuhle máte docela dobré ohlasy (za což jsem vám velice vděčná, protože mně to až tak dobré nepříde), tak jsem se rozhodla zapracovat na pokračováních ^^ Navíc jsou teď prázdniny, tak snad brzy přibude víc dílů.
Mějte se hezky, užívejte volna a případnými názory na povídku také nepohrdnu :-)

I.


Gerard:


Nechtěl jsem se vrátit k němu dostanu. Potřeboval jsem s ním sice mluvit, ale on by mě stejně opět nenechal. Nechápal jsem svoje ani jeho chování.

Seděl jsem na kameni sotva pár vteřin a už jsem byl mokrý na kost. Frank se ani nepřišel podívat, kde jsem nebo co dělám. Klidně by mě tady nechal chcípnout!
Možná, kdybych... ale ne, nemohl jsem jej nechat, aby pokračoval ve svém počínání. Zkrátka jsem nechtěl, aby to bylo takhle. Něco ve mně si šíleně přálo, aby mě měl rád. Abych najednou já byl ten atraktivní, ten, co dokáže svádět a cítit se sebevědomně.

Chtělo se mi plakat. Taky mi za chvíli začaly stékat teplé pramínky slz po obličeji, ale promáčený jsem byl už úplně celý, tak proč nebýt o malinko víc.


Slyšel jsem šustění. Podíval jsem se ke vchodu do stanu. Frank vylézal ven. Předstíral jsem, že jej nevidím.

"No tak, Gee. Pojď dovnitř. Myslím, že ani jeden z nás nepotřebuje, abys zrovna teď onemocněl. Navíc, bez tebe jsem tady úplně ztracený. Kdybych tady ztroskotal sám, bez tebe, nepřežil bych ani den. Měl jsi úplnou pravdu. Ty vlastně ani netušíš, jak jsi úžasný."

Jeho poslední věta mě zarazila. Přestal jsem plakat, aby to nevypadalo tak, že jsem úplný slaboch. Stejně by si toho asi nevšiml. Podíval jsem se na něj. Vypadal jako štěně, které chce být milováno a má potřebu upoutávat vaši pozornost.


Rozhodl jsem se tedy, že půjdu zpět do stanu. Divil jsem se, že ještě drží, i když nápor deště už nebyl tak strašný.

Jakmile jsme tam oba vlezli, Frank se na mě úzkostlivě podíval. Seděli jsme naproti sobě. Pohladil mě po vlasech.

"Je mi to líto, Gee. Nechtěl jsem se k tobě tak chovat. Chápu tě. Možná víc, než si vůbec myslíš."

Nic jsem mu neodpověděl. Překvapilo mě, že se omlouvá. Vlastně jsem se domníval, že ani nemá za co. On to ale očividně cítil jinak. Chytl mě za spodní lem trička a svlékl ho ze mě. Hezky se na mě díval, ale ani se mě nedotkl. Usmíval se. Tričko hodil stranou a navlékl na mě svoji mikinu. Potom mě opatrně obejmul, jako kdybych se snad měl každou chvíli rozpustit.

"Není ti zima?"
"Už moc ne. Mohlo by to být horší."
"Ok. Lehneme si? Měli bychom se vyspat."
"Dobře."
Už jsem nemluvili. Usnul jsem docela brzy, Frank myslím ještě dříve.


Pomalu jsem se probíral. První, co jsem udělal, bylo, že jsem se rozhlédl po stanu. Frank nikde. Protáhl jsem se a vykoukl ven. Slunce už svítilo, ovšem nebylo tak teplo, jako obvykle.

Rozhodl jsem se, že alespoň hodím ven své tričko, aby uschlo. Jenže jsem ho ve stanu nemohl najít. Když jsem podrobněji prozkoumal okolí, všiml jsem si trička, které viselo na větvi blízkého stromu.

Frank si asi přivstal. Byl jsem překvapený, že mě jeho odchod ze stanu neprobudil.


"Dobré ráno," uslyšel jsem.
"Ahoj."
Frank vesele pochodoval v trávě s nějakým ovocem, které natrhal. Vypadal náramně spokojeně, vůbec jsem to nechápal. Já byl opět zmatený a bylo mi v jeho přítomnosti divně.

"Co se tak tváříš? Schválně jsem vstával dřív, abych ti udělal radost, a ty vypadáš jako mučedník."
"Hmm..." Popravdě, byl jsem celkem otrávený.


Vzal jsem si ovoce, které Frank natrhal a posadil jsem se k jezírku. Vypadalo hezky, sluneční paprsky se od něj odrážely. Můj zrak spočinul na vodopádu. Neubráni jsem se vzpomínce na Franka, jak se pod ním koupe.

"Ten vodopád je parádní, co?"
Asi mu neušlo, že se na něj dívám.


"Jo, taky se mi líbí."
"Nechceš se jít vykoupat?" Nechápavě jsem na něj pohlédl. "Jako.. s tebou?" "Samozřejmě, že sám," zasmál se Frank a já se zastyděl za svou myšlenku.
"Jen jsem si tak říkal, že bys mi mohl vynahradit to, jak jsi se na mě díval." "Já se na tebe nedíval, říkal jsem přece, že..." "Gee. Já tě viděl."

Připadal jsem si vrcholně trapně, nejradši bych zmizel v jezeře a už se v životě nevynořil. Ne před Frankem.
"Tak co, půjdeš?" podíval se na mě Frank se zvláštním druhem úsměvu na rtech. Vypadal dost vyšinutě.
"Ne, já totiž nemám potřebu, aby mě každý očumoval."
"Já nejsem tak namyšlený, jak ti můžu připadat."
"No nepovídej, nějak jsem si nevšiml."
"Vidíš?! Zase jsem u toho! Já vážně nechápu proč, ale občas jsi k nevydržení a nedá se s tebou absolutně vyjít! Jsi jako... otravná kobylka!"
"Cože?! No jistě, já se tady starám, abys vůbec přežil, a ty mi řekneš tohle?!" Naštvaně jsem se zvedl.

"Kam jdeš?"
"Já nevím, ale už to tady nemůžu vydržet! Hodlám přijít na to, jak se z tohoto pitomého ostrovu dostaneme!"

Ani jsem se neohlédl a mířil jsem neznámo kam. No prosím, a to to vypadalo na pohodové ráno. Vážně jsem obdivoval Frankovu schopnost všechno pokazit.
I v noci byl tak milý, když jsem venku zmoknul, ale teď se opět chová jako namyšlený fracek.

Nehodla jsem se s ním nadále bavit. Šel jsem dál a dál. Když jsem se ohlédl, Franka jsem za sebou neviděl. Ovšem něco jsem slyšel. Byly to zvuky chůze, ale rozhodně to nevypadalo, že by za mnou šel jeden člověk.

Nastražil jsem uši. Byl jsem si jistý, že slyším šepot. Vůbec se mi tato situace nezamlouvala. Přikrčil jsem se, připravený zaútočit. Avšak nestihl jsem to.

Někdo ke mně zezadu přišel a než jsem se nadál, měl jsem kudlu pod krkem. Nevýslovně jsem se v ten moment vylekal.
Věděl jsem, že to se mnou vůbec nevypadá dobře.



Frank:


Byl jsem na sebe naštvaný. Jedna moje půlka se k Geemu chtěla chovat hezky, ale druhá měla potřebu se s ním neustále hádat a soutěžit v tom, kdo z nás dvou je větší machr.

Když odešel, chvíli jsem šel za ním. Potom jsem se na to vykašlal. Až bude chtít, vrátí se. Přece mě tady nemůže nechat... nebo ano? Proboha ne, na něco takového nesmím myslet. Hlavou mi bleskla rychlá a děsivá představa toho, jak by to vypadalo, kdybych tady byl sám. Už kvůli tomu musím za Gerardem!

Nejdřív jsem šel krokem, potom jsem utíkal. Běžel jsem mezi vysokou trávou, když jsem najednou před sebou uviděl skupinku lidí. Okamžitě jsem stopnul a šlehl sebou do trávy. Snad mě neviděli! A vůbec, co jsou zač?

Malinko jsem vykoukl. Vypadali jako domorodci. Mluvili mezi sebou, ale ne anglicky. Byli to černoši. Na kůži měli namalované nějaké obrazce, symboly a znaky. Něco mě na nich děsilo.

Začali na sebe pokřikovat. Ležel jsem v trávě a ani jsem nedutal. Vypadali, že už se chystají pryč. Zaječeli.

Modlil jsem se, aby neběželi kolem mě. Oddechl jsem si, když začali utíkat úplně opačným směrem.

Stačil jsem si všimnout, že dva muži nesli nějakou tlustou tyč, byl na ní přivázaný člověk.

Nemusel jsem jej ani pozorněji zkoumat, abych poznal, kdo to je. Moje srdce se v ten moment rozbušilo smrtelnou rychlostí.

Gerard! Pane bože' Co teď budu dělat?! V hlavě se mi vynořovalo milion myšlenek a představ a mezitím domorodci běželi rychlým tempem neznámo kam.
Co si počnu?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mustache-girls mustache-girls | Web | 25. října 2011 v 21:28 | Reagovat

Máš pěkný blog,my svůj teprve rozjíždíme:)

2 Tery Iero :) Tery Iero :) | Web | 26. října 2011 v 10:55 | Reagovat

woooow, no nevím co říct.. doufam,že Frankie ho půjde zachránit! :) parádní už sem se těšila na další díl.. super :)

3 Abby Abby | 8. srpna 2012 v 14:43 | Reagovat

To je dobrý! Frankie ho musí jít zachránit a pak by se mohli konečně spolu vykoupat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama