Never fall asleep, you won't wake up (6)

24. srpna 2011 v 8:47 | Iwet |  Never fall asleep, you won't wake up

Krásné dobré ráno ^^
Dnes, brzy ráno, jsem pocítila neobvyklou touhu psát a protože mi není zrovna nejlépe, tak jsem se rozhodla, že psaní této povídky bude ideální.
U odkazu na povídku v menu je stále napsané "momentálně neaktivní" a asi to tam i zůstane. Více jak rok jsem nenapsala pokračování téhle povídky, ale dnes mi to přišlo líto. Uvidíme, možná se pokračování dočkáte v brzké době, protože mě to začalo bavit :-)
Budu ráda za každý komentář, protože už je to vážně dlouho, co tu byl poslední díl. A pokud se vám to bude líbit, budu ráda dvojnásob :-)

I.




XIII.
Jakmile přešli práh, spatřil Frank Gerarda kráčejícího kolem se sáčkem v ruce. Netušil proč, ale hrozně se lekl v moment, kdy zjistil, že Gerard zastavuje a hledí přímo na něj. Na něj a samozřejmě taky na Lisu. Vůbec nevěděl, co má dělat. Má snad předstírat, že Gerarda vůbec nezná? Nebo že je Gerard jeho kamarád a spolubydlící?


Nebo taky Lise zrovna můžeš říct, žes s ním kdysi šukal.


Polkl. Gerard však opět sklopil hlavu a pokračoval v cestě. Frank se chvíli vzpamatovával a když uviděl, jak se na něj Lisa nechápavě dívá svýma hnědýma, úzkýma očima, opět se usmál a jemně pokynul rukou, aby jí naznačil, že jejich odchodu už nic nebrání. Také se usmála a jako první sešla několik schodů. Frank ji následoval.





XIV
Klíče zarachotily v zámku. Gerard vešel. Dům zel prázdnotou, kterou po pěti letech strávených ve vězení pomalu začínal nenávidět. Teď mu to však nevadilo. Nemohl se dočkat, až si zase něco namaluje. Vůbec se neobtěžoval se zouváním botou, jen rychle odhodil kabát a běžel si sednout na Frankovo křeslo.

Vyndal ze sáčku tužky a další maličkosti, které mohl za své peníze nakoupit. Vzal do ruky jeden z pomačkaných papírů, který našel ve Frankově nočním stolku. Možná bylo neslušné se tam hrabat, stejně jako se dívat a prohrabovat ve věcech v komoře, ale Gerard to potřeboval.


Když jeho ruka pevně uchopila tužku a tužka se dotkla jedné z promáčklin papíru, byl to nepopsatelný pocit. Bylo mu jasné, že tento okamžik si bude pamatovat dlouho, možná navždy. Jeho srdcem se rozlila nepopsatelná radost, možná dokonce úleva. Jako kdyby se vracel do minulosti, tolik bezstarostné, tolik láskyplné.


Ani nevěděl, co vlastně maluje. Prostě jen volně nechával tužku jezdit po papíru a bylo mu jedno, co vznikne. Hlavou mu probleskla vzpomínka. Byla to vzpomínka na okamžik, kdy poprvé maloval větší obraz - bylo to Frankovo nahé tělo. Byl šťastný, že ten obraz našel a že znovu pocítil touhu malovat, i když tenkrát to bylo úplně jiné. Až moc dobře si pamatoval, jak se mu chvěly prsty, když tenkrát přejížděl štětcem po plátně.


Uběhlo deset minut a na papíře se začalo cosi rýsovat. Nebylo to nic dokonalého, přesto byl Gerard celkem spokojený. Přece jen, nedělal to dost dlouho a když bude trénovat, možná se mu zase vrátí cit, který pro malování kdysi míval. Na papíře se nacházela postava, stojící na mostě a hledíc do vody pod sebou.


Byl to jeho první obrázek po odchodu z vězení a ani přesně nevěděl, co obrázek znamená. Byl plný Gerardovy touhy. Ještě dlouho na ten kus papíru hleděl. Ztratil pojem o čase. Usmíval se a kochal. Vyrušilo jej až zaskřípání dveří Frankova domu.



XV.
Frank kráčel po boku Lisy. Panovalo ticho. Občas se na ni ohlédl a zkoumavě si ji prohlédl. Nebyla moc vysoká, vlastně byla ještě o něco nižší než sám Frank. Oči měla hnědé, úzké a celkově působily milým dojmem. Frank si to nechtěl připustit, ale uklidňovalo jej, když do nich pohlédl. Co se mu však na ní líbilo nejvíce, byly vlasy. Dlouhé, zdravé, světle hnědé vlasy. Nikdy si ani nepomyslel, že kombinace čokoládově hnědých očí a hnědých vlasů může působit takto dobře. Lisa nebyla nijak nádherná dívka, byla obyčejná a to ji ve Frankových očích dělalo zajímavou.
Možná proto se konečně odhodlal ji pozvat na kávu, i když věděl, že s ní nikdy nebude moci vybudovat pevnější vztah. Ano, bylo by to možné, ale Frank by si připadal jako v pasti. Nebo...


Byl docela zmatený. Sám nevěděl, kdo vlastně je a po čem touží. V tento moment mu ani nevadilo ticho, které panovalo mezi ním a Lisou. Byl plný svých vlastních myšlenek a nepotřeboval něco poslouchat.

Problesklo mu hlavou, že je Gerard viděl. Kde asi byl, co dělal? Bude se jej vyptávat? Vyděsilo ho, že mu bude muset objasňovat, s kým to stál před knihovnou a že v oné knihovně pracuje.


Nic mu nebudeš muset objasňovat. Je to přece tvůj život.


Uběhlo pět, možná více minut a Frank s Lisou po boku se přiblížili první ucházející kavárničce. Lisa se zastavila, Frank na ni pohlédl.
"Můžeme jít sem, jestli chceš," usmála se na něj. Frank pokrčil rameny.
"Dobře, aspoň to budu mít blízko domů." Lisa se pousmála a Frank jí otevřel dveře.


Kavárna působila velice milým dojmem. Sice nebyla nová, ale Frankovi se líbila. Nebylo tam moc místa, jen pár bílých, kulatých stolů a kolem nich několik bílých židliček. Ona bílá barva se z nábytku již loupala. Přímo před nimi stál pult. Kromě kávy se zde dalo koupit spoustu cukrovinek.


Než se oba posadili, šli si rovnou objednat. Frank si dal jenom kávu, Lisa si vzala ještě jeden zákusek. Vypadal dobře, ale on nikdy na sladké moc nebyl. Když seděli a upíjeli z hrnků, Franka napadlo, že s ní vlastně vůbec nemá o čem mluvit. Celou dobu přemýšlel, na co by se jí tak mohl zeptat. Napadlo jej, že začne zdvořilou konverzací o práci a pak si společně budou dělat legraci z babiček, které si na čtení půjčují laciné romány. Už už chtěl otevřít pusu, ale zarazil se.
Tak to pokračovalo dalších několik minut.


"Děkuju, že jsi mě pozval. Doma nikdy nemám co dělat. Vlastně mou jedinou zábavou je práce."
"Není za co. Tebe práce baví? U tebe bych to ještě chápal, ale to, co dělám já, mi příjde celkem trapné," uchechtl se.
"Ano, miluji knihy. Zvláště ty staré, připadá mi, jako kdyby měly duši. Ale myslím si, že oba máme navíc, jak ty, tak já."
"Studovala jsi něco?"
"Ano, studovala jsem historii, ale školu jsem nedodělala. Doteď mě to mrzí. Práce v knihovně není špatná, ale bavilo by mě něco jako práce se starými dokumenty, knihami a podobně. Co ty?"
"No. Já vystudoval ekonomiku. Dokonce jsem hned po škole našel práci, ale hned to celé ztriskotalo. Stalo se něco, na co nerad vzpomínám, tak se teď schovávám v knihovně." "Není to škoda?" "Je, stejně jako to, že se zahazuješ v knihovně. Máš nějaké koníčky, kromě historie?"


Tím Frank rozvířil velice příjemný rozhovor. Zjistil, že Lisa nemá přítele, bydli v bytě se svojí sestrou, která ještě studuje a musí je obě uživit, i když rodiče jim posílají peníze pravidelně. Také zjistil, že má ráda projížďky na kole a občas si i něco namaluje.
Nevěděl proč, ale při té zmínce o malování mu v hlavě probleskla vzpomínka na Gerarda.


Když se s Lisou loučili, Frankovi bylo dobře. Vždycky si myslel, že je Lisa hloupoučká knihovnice, ale musel uznat, že jí hodně křivdil. Byla inteligentní a zábavná. Měl z celé schůzky dobrý pocit.


Nechtělo se mu domů, protože věděl, kdo tam na něj čeká, ale na druhou stranu se mu nechtělo ani zůstávat venku. Rozhodl se tomu postavit. Gerard je přece jenom taky člověk.





XVI.
Když Frank stál před domem, chtěl nejdřív vytáhnout klíče, ale napadlo jej, že zamčeno asi nebude. Pokud se ovšem Gerard zrovna někde nefláká, jako tomu bylo, když odcházel s Lisou z práce. Zajímalo ho, kde byl. Otevřel dveře.


Spatřil Gerarda. Seděl na křesle a svíral nějaký pomačkaný papír, vypadal nostalgicky.

"Ahoj." "Ahoj. Jak ses měl v práci?" "Šlo to." Frank se svlékl a posadil se naproti Gerardovi. Všiml si, že na stole leží další papíry, tužky, uhly a také strouhátko s gumou a jedním štětcem.


Oba mlčeli. Frank čekal, že se jej Gerard začne vyptávat, hned jak dorazí domů. Očividně čeká na správnou chvíli.


"Ty pracuješ v knihovně?" otázal se Gerard po dlouhé odmlce. Frank na to byl připravený. "Ano. Co je na tom? Aspoň něco dělám, ty si tu jen maluješ."
"Nic na tom není. Jen nechápu, proč jsi mi to nechtěl říct." "Připadalo mi to hloupé." "Alespoň něco vyděláváš. Víš, přemýšlel jsem, a možná bych si měl najít nějakou práci nebo aspoň brigádu. Vlastně ne možná, ale určitě. Chápu, že mě nebudeš živit a že z tvého platu tu asi ani nebude možné."


Frank mlčel.
"Proč vlastně takhle žiješ? Rodiče jsou bohatí, školu máš udělanou. Tak proč tohle?"
Frank mlčel dál.
"Dobře. No, třeba mi to jednou povíš. Na tu slečnu, se kterou jsi tam byl, se tě radši ani ptát nebudu." Gerard se jedním koutkem úst pousmál, protože představa Franka s nějakou slečnou mu přišla více než podivná. Opět se rozhostilo ticho.



"Zase maluješ?" zeptal se Frank po chvilce přemýšlení.
"Ano. Najednou jsem postřehl, že mi to chybí." Gerard chtěl pokračovat ve své řeči, ale uvědomil si, že Frank se nesmí dozvědět, co jej opět přimělo vzít tužku do ruky a papír do druhé. "Ukážeš mi to?"
"Klidně se podívej, ale není to nic převratného. Dlouho jsem to nedělal."
Frank uchopil do ruky obrázek. Nepřišlo mu, že je to něco obyčejného. Bylo v tom něco, co jej donutilo se usmát.

"Je to hezké." "Děkuji." "Kde jsi našel ty papíry?" "No... nemohl jsem žádné najít, tak jsem procházel všechno. Byly u tebe v nočním stolku."
"Ty ses mi hrabal v nočním stolku?!" "Věděl jsem, že budeš naštvaný. Ale víš co? Po tom, co jsem zase začal kreslit, je mi to upřímně jedno."
"Nepřipadá ti někdy, že myslíš jen na sebe?!"

Gerard mlčel, jen se na Franka díval pohledem, který skoro bodal. "Jdu do ložnice. Jo, pokud to s tou prací či brigádou myslíš doopravdy vážně, měl by sis ji hledat co nejdříve." Gee pokýval hlavou.


Frank ještě chvíli pobíhal mezi svou ložnicí a koupelnou. Poté si ještě uvařil čaj a šel. Gerard seděl stále na tom samém místě, nehýbal se a pozoroval Franka do chvíle, než místnost opustil a dveře se za ním zavřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 melody-of-yesterday melody-of-yesterday | 30. srpna 2011 v 11:13 | Reagovat

Píšeš skvěle,už se moc těším na další díl :)

2 Iwet Iwet | 31. srpna 2011 v 20:28 | Reagovat

[1]: Děkuju! :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama