Treasure (9)

27. června 2011 v 13:47 | Iwet |  Treasure


Drazí čtenáři, moc vám děkuji za komentáře :-) Šíleně mě to těší a motivuje k dalšímu psaní. Snad se vám povídka bude i nadále líbit, i když já osobně mám pocit, že je to čím dál tím víc trapné :D
I.



Gerard

Pomalu jsem kráčel pralesem a hledal něco k snědku. Ani jsem se tak nesoustředil na hledání jídla, jako na přemýšlení o Frankovi a o tom, co se děje.

Sám sebe jsem přistihl, jak si vybavuju chuť jeho rtů. V ten moment jsem se zastavil a chytl se za hlavu. Měl jsem chuť křičet, ale moc dobře jsem věděl, že bych tím mohl přilákat nějaká divoká zvířata.
Raději jsem mlčel a uvažoval, proč se mi tohle všechno děje. Netušil jsem, jak se mám k Frankovi chovat a připadal jsem si bezradně. Bylo mi z toho všeho úzko. Když jsem konečně našel nějaké dobré ovoce, rozhodl jsem se, že se vrátím ke stanu.

Cestou zpět jsem se zastavil ještě několikrát, abych mohl v klidu uvažovat, aniž bych se musel dívat Frankovi do očí. Když jsem na něj pomyslel, cítil jsem mravenčení v břiše a srdce začalo tlouct rychleji.

A pak, když jsem si toto uvědomil, jsem se odhodlal. Musím si s ním o tom promluvit, i kdyby se mi měl vysmát.

Teď už jsem šel rychlým krokem, spěchal jsem za Frankem.

Jakmile jsem přišel, rozhlédl jsem se okolo. Pár metrů ode mě stál slušně zdevastovaný stan. Usoudil jsem, že Frank se jej opět pokoušel marně postavit.
Rozhlédl jsem se znovu, ale Franka jsem nikde neviděl. Bylo to zvláštní, měl jsem o něj docela strach. S povzdechem jsem se posadil na kámen a... v ten moment můj zrak spočinul na vodopádu. Přesněji na Frankovi pod vodopádem.

Stál tam, nechával kapky vody, aby dopadaly a stékaly po jeho úžasně potetovaném těle. Hlavu měl zakloněnou a prohraboval si vlasy. Měl jsem pocit, že nevydržím jen tak na něj zírat. Potom jsem si uvědomil, že by mě možná mohl vidět. Trošku jsem zpanikařil. Rychle jsem přemýšlel, co bych mohl dělat. Utéct? Předstírat, že ho nevidím?

Rozhodl jsem se, že se na chvíli ukryju kousek dál do vysoké trávy a počkám, až s koupáním skončí.

Trvalo to asi patnáct minut, než Frank konečně vylezl z vody. Nebezpečně se přibližoval ke stanu a já se cítil ohrožen, protože můj úkryt se nacházel blízko.

Frank se díval kolem, pak se pokoušel znovu něco udělat s tím stanem. Mezitím jsem já přemýšlel, co dělat aby nepoznal, že jsem na něj koukal. Připadal jsem si vážně trapně. Byl jsem úplně v koncích, nemohl jsem na nic přijít a najednou jsem spatřil Franka, jak jde směrem ke mně!

Nevypadalo to ale tak, že by mě viděl. Myslel jsem si, že mě jde hledat. Když už byl nadosah, hbitě jsem jej chytil za kotníky a svrhnul ho do trávy za mnou. Nejdříve křičel, ale pak si uvědomil, že jsem to já. Smál jsem se.

Postavil jsem se ze země a pomohl Frankovi.
"Cos tady dělal? A proč jsi mě.... Gerarde? Chováš se vážně podivně."
Mluvil zcela vážně.
"Ehh... No, našel jsem nějaké ovoce a pak jsem se blížil ke stanu a nikde jsem tě neviděl. Bylo mi to divné. Měl jsem strach, že tě třeba někdo unesl, tak jsem si lehl do trávy a číhal."
"No nepovídej, doopravdy? To už jsi zrovna mohl říct, žes pozoroval brouky. Byla by to lepší výmluva."

Frank stál naproti mně, měl založené ruce a pobaveně se usmíval. Zřejmě se vyžíval v tom mém zmatku. "Cos tady skutečně dělal?"
Poškrábal jsem se ve vlasech a provinile ho sledoval. Nic neřekl, jen přišel blíž ke mně.

"Chceš se podívat?" zašeptal mi do ucha. "N-na co?" "Na má tetování."

Vzal moji dlaň do své a pomalu s ní přejížděl po obrysech, které zdobily jeho tělo. Ještě byl mokrý. Nemohl jsem skoro ani dýchat. Brzy přestal. Jen na mě zíral. Zavřel jsem oči a snažil jsem se k němu s pootevřenými rty přiblížit.

"...měli bychom postavit ten stan!" uslyšel jsem Franka křičet. Otevřel jsem oči. Byl už několik metrů přede mnou. Sklopil jsem hlavu a šel za ním.

Stan byl postavený a pomalu se schylovalo k večeru. Šel jsem na dříví, Frank jako obvykle zůstal v táboře. Vrátil jsem se opravdu brzy a hned napoprvé se mi podařilo rozdělat oheň.

Usoudil jsem, že dnešní noc nebude příliš teplá, protože večerní obloha se zatahovala. Chvíli jsme s Frankem seděli u ohně. Od té doby, co se šel koupat, si pořád neoblékl tričko. Měl jsem neustálé tendence na něj hledět, ale docela jsem se držel.

"Asi budu spát venku," prohodil. "Nevím, jestli je to dobrý nápad. Vypadá to, že v noci bude pršet a-" "Dobře, tak půjdeme do stanu. Ty jsi tu expert."

Nelíbilo se mi, jakým tónem to řekl. Zase jsem v něm viděl toho rozmazleného idiota, jako na začátku naší cesty a ne člověka, do kterého bych se snad mohl zamilovat. Najednou mi začal vadit jeho přístup ke mně. Měl jsem pocit, že si až příliš uvědomuje, jak je atraktivní a dává mi to najevo.

"O čem přemýšlíš?" Vzhlédl jsem. "Já jen tak... Nepůjdeme do stanu?" "Klidně. Mám uhasit ten oheň?" "Ne. Udělám to sám."

Frank pokrčil rameny a zmizel ve stanu. Když jsem vešel za ním, už měl na sobě tričko. Lehl jsem si na místo vedle něj. Byla mi zima, ale nechtěl jsem se Franka ptát, jestli si smím půjčit jeho mikinu.

Dost dlouho jsem tam jen leželi. Poznal jsem, že Frank nespí. O stěny stanu začaly bubnovat první kapky vody. Za pár minut se pořádně rozpršelo. Nebyl jsem si jistý, jestli to stan vydrží.

"Gerarde?"
Otočil jsem hlavu tím směrem, odkud jsem slyšel jeho hlas.
"Mohl bych za tebou?" Chvíli jsem váhal. Frank posmutněl. "Já nevím. Víš, jsem docela-" "Ne, prosím. Teď to nech být. Taky s tebou potřebuju mluvit, ale teď se mi do toho nechce. Smím k tobě?"
"Smíš."

Byl jsem otočený na boku, Frank vedle mě. Dívali jsme se na sebe. Usmíval se a v jeho očích bylo něco zvláštního, něco, co mě nenechávalo klidným. Jeho ruka spočívala na mém boku, když s ní začal pohybovat.

Hladil mě na břiše a za chvíli mi vyhrnul tričko. Dostával se svými prsty dál a dál. Měl jsem zavřené oči, a tak jsem neviděl, že zvedl hlavu. Jeho rty se nacházely nebezpečně blízko mých, když mě políbil. Nechal jsem se unést, ale potom se jeho ruka dostala až ke knoflíku mých kalhot. Zarazil jsem ho. Nechápavě na mě zíral.

"Gee..." "Ne, ne! Nechápu, proč mi tohle děláš! Nevyznám se v tobě, jednou se chováš tak a někdy zase úplně jinak a mě to dokonale mate!" "Gee, já-" "Nech mě být."

Bylo mi jedno, že venku stále prší. Vztekle jsem vyšel ven ze stanu a sedl jsem si na kámen, odkud jsem odpoledne pozoroval Franka, jak se koupe pod vodopádem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tery Gee ;)**♥ Tery Gee ;)**♥ | Web | 27. června 2011 v 16:50 | Reagovat

Jééé jsem první :))) to je tak úžasný ♥ Mmm taky bych pozorovala Frankieho pod vodopáádem :) ♥ fakt skvělý :)

2 Veru Way Veru Way | Web | 27. června 2011 v 20:42 | Reagovat

My děkujeme tobě ;)
Ááá romantika..to se mi líbí. Až na ten  konec. Co Frankovi sakra je?..:D
Dalšííí dííl prosím :D Jsem ráda, že tě to zase chytlo :)

3 fallen fallen | Web | 5. července 2011 v 15:00 | Reagovat

Scééééna pod vodopádem uuhehehehe :D
Mimochodem věta "Chováš se vážně podivně" mě zabila :D Představa Franka se založenýma rukama jak hledí s jedním obočím zvednutým na Gerarda a říká "Chováš se podivně" - To muselo skolit i tebe :D

4 Iwet Iwet | 6. července 2011 v 13:39 | Reagovat

[3]: To jo. Nevím proč, ale někdy mám u psaní svých povídek fakt výbuchy smíchu :D

5 Joejoe Joejoe | 3. října 2011 v 12:36 | Reagovat

Další díl, prosím:))). A dalšího polonahýho Franka, prosím. :)) Je to skvělý! Chce to pokračování. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama