Treasure (8)

23. června 2011 v 17:50 | Iwet |  Treasure


Ahoj všem ^^ Tak jsem trochu zapracovala a máme tady výsledek, snad se bude líbit :) Také doufám, že pokračování budou přibývat častěji. Byla bych nerada, kdyby nám to tu zaniklo.
I.


Frank

Házel jsem očima střídavě po Geem a obloze plné hvězd. Zrovna jsem pozoroval ty hvězdy, když jsem cítil, jako kdyby se na mě někdo díval. Otočil jsem se nenápadně na Geeho, ale jeho obličej byl pevně upřený k obloze, jako ještě před chvílí můj.

"Franku?" Lekl jsem se, když jsem najednou uslyšel Gerardův hlas. "Ano?" odpověděl jsem po chvíli.
"Jen mě tak napadlo... říkal ti tvůj táta něco o tom pokladu?" Na okamžik jsem se nad jeho otázkou zamyslel. "Asi si vzpomínám jen na to, když říkal, že jsi zmínku o tom pokladu našel ty, když jsi uklízel tátovu pracovnu."

Gerard nic neodpovídal. Podíval jsem se na něj. Vypadal smutně. "Děje se něco?"
"Oni ho zabili. Nevím kdo, ale někdo ho zabil. A mám tušení, že to bylo kvůli tomuto pokladu. Mám rád výpravy, mám rád cestování po moři a miluji dobrodružství, jenže na této výpravě... nevím, mám takový divný pocit." Neodpověděl jsem mu. Odvrátil jsem zrak od jeho tváře a když dlouho nic neříkal, podíval jsem se na něj zpět.

Jeho oči se leskly. Plakal. Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím brečet zrovna Gerarda. Ležel naprosto klidně a po tvářích mu tekly slzy.
"Gee?" pověděl jsem jemně. "Prosím, nerozebírejme to. Můj táta mi chybí a děsí mě, že někdo byl schopný jej zabít." Zvedl jsem ruku a lehce jsem jej pohladil po vlasech.

Otočil se ke mně. Už nevypadal tak smutně, jako předtím. Přestal plakat, vypadal spíše vážně. Jeho oči se na mě upřeně dívaly a pak je sklopil. Také jsem uhnul pohledem. Byl jsem nervózní.
Dotkl se mojí ruky. Zhluboka jsem se nadechoval a sbíral všechnu sílu, abych na něj byl schopen znovu pohlédnout.

Když jsem tak učinil, rozpoznal jsem, že je o trošku blíže, než byl předtím. Pocítil jsem mezi námi napětí. Přiblížil se ještě víc a slabě se dotkl mých rtů těmi svými. Srdce mi bušilo a nevěděl jsem, co mám dělat. Když se oddálil, nedokázal jsem se mu už dívat do očí. Sledoval jsem ty rty. Moc jsem je chtěl políbit, ale až příliš jsem se bál.

Převalil jsem se zpět na záda a srdce mi bušilo ještě víc. Něco mi říkalo, že jsem to teď udělal špatně, že jsem něco zkazil. Gerard se taky otočil na záda. "Dobrou noc," pověděl ještě. Pak se ke mně otočil zády.
"Dobrou, Gee..."


Když mě ráno probudil zpěv ptáků, slunce už naplno svítilo. Otočil jsem hlavu na místo vedle mě. Gerard tu neležel. Chvíli jsem váhal, jestli mám vstát a jít ho hledat, avšak po chvíli sám vylezl ze stanu.

Prohrábl si vlasy a zívl. Upřel na mě svůj zrak. "Spal jsi tady? Mohlo se ti něco stát." "Vždyť jsi tu spal se mnou." "Ale pak jsem šel do stanu." "Mohl jsi mě probudit a říct mi to." Nic dalšího neřekl, jenom se na mě tak zvláštně podíval a potom se protáhnul.
Když to udělal, vyhrnulo se mu tričko a já uviděl kousek jeho břícha. Zíral jsem na to místo, dokud si Gee neodkašlal.

Zazmatkoval jsem a uhnul hlavou na stranu.
"Půjdu pro vodu." "Dobře."

Když odešel, posadil jsem se. Dnešní ráno mi přišlo divné. Gerard se choval divně a já se taky nechoval zrovna normálně. Zavzpomínal jsem na události předešlé noci. Poté mi to zřejmě došlo. Políbil mě, sice jenom letmo, ale políbil. Možná, že čekal, že se toho ujmu já, jenže já se otočil a ….
Bože! Jsem takový idiot! A vůbec, proč mi tohle dělá? Byl jsem zmatený. Vždyť je evidentní, že mě nemůže vystát. Pravda, poslední dobou je to trochu jiné, ale... kdybych ho včera v noci políbil, bylo by to správné? Něco ve mně přímo křičelo, že by to správné bylo, něco ve mně Gerarda chtělo.

Rozhodl jsem se, že to zatím nebudu řešit. Postavil jsem se a sebral jsem mikinu, na které jsem v noci ležel. Začal jsem trochu uklízet kolem stanu a u toho jsem přeci jen malinko přemýšlel. Nešlo to dostat z hlavy, jen to šlo na chvíli odstrčit do pozadí a namlouvat si, že ve skutečnosti uvažuju o něčem úplně jiném.

Asi za patnáct minut přišel Gerard s vodou. Byl celý zpocený a udýchaný. Pozoroval jsem jej. "Nenapadlo tě, že bys mi třeba mohl malinko pomoct?" pověděl. Sebral jsem se a šel jsem za ním. Nádoby s vodou jsem položil na zem.

Když jsem se otočil na Gerarda, znovu se protahoval a já na něj samozřejmě znovu zíral. Nešlo to zastavit, bylo to silnější než já.

"Proč se na mě takhle díváš?" slyšel jsem říct Gerarda. Koukl jsem mu do obličeje. Vypadal naštvaně.
"Já..."
"Bože, já tě tak nesnáším."
"Proč?!"
"Všechno tady obstarávám já, chodím ti na vodu a ty si tady vyvaluješ svoje tělíčko na sluníčku! Ale jistě, proč by pana Iera mělo zajímat, že jenom díky mě tady vůbec přežívá!"

Netušil jsem, co mu na to mám říct. Po několika sekundách mě napadla ta nejhorší odpověď. "Já nemůžu za to, že jsi na mě očividně naštvaný, protože jsem ti včera dal košem!" "Cože?!" "Jen se nedělej! Líbal jsi mě!" "Nelíbal." "Ale chtěl jsi!"

Oba dva jsme na sebe rozzuřeně hleděli. Gerard zhluboka dýchal, já také. Měl pootevřená ústa a přivřené oči. Vypadal jako nějaká šelma. V ten moment jsem se rozhodl. Prudce jsem kráčel přímo k němu.
Viděl jsem jen jeho udivený pohled, než jsem jej skoro až surově chytil okolo krku a pevně přitiskl svoje rty k těm jeho. Chvíli se bránil, ale stejně podlehnul. Líbali jsme se dlouho.

Potom se ode mě oddálil a chvíli se na mě díval. "Ehm.... Chtěl jsem se tě zeptat..." "Ano?" "Nepřestěhujeme se blíž k vodě? Nechce se mi tam každý den chodit... a tak... Je tam docela hezky." "No... Dobře."
Gerard se na mě moment zmateně díval. Spíš házel očima sem a tam. Pak se nesměle usmál a odešel balit stan. Šel jsem mu pomoci, i když většinu práce stejně udělal sám.

Když bylo sbaleno, vyšli jsme. Nikdo z nás neprohodil ani slovo. Tato situace mi byla nepříjemná. Chtěl jsem vědět, na čem jsem. A taky jsem byl zmatený ze svého chování. Gerard se mi líbí. Moc se mi líbí, i když ho vlastně tak nesnáším a pořád mě něčím provokuje. Možná to ho činí tak přitažlivým.

Když jsem konečně došli k menšímu jezírku, stan, který jsem držel, mi vypadl z rukou a přístál na zemi. Gee nelhal, je tu skutečně krásně.
"Wow. Je to... nádherný."
Gerard se usmál.
Byla tam úplně čirá voda, od které se třpytivě odrážely paprsky slunce. V rohu byl dokonce malinký vodopád.

"Takže se ti tu líbí?" "Jo."
"Víš co? Půjdu se podívat po něčem k jídlu. Vrátím se snad brzy." "Tak dobře." Ještě na mě zamával a pak odběhnul.

Rozhodl jsem v Gerardově nepřítomnosti postavit stan, ale moc mi to nešlo, tak jsem se rozhodl, že na něj raději počkám. Stoupl jsem si před jezírko a s úsměvem jsem se rozhlížel kolem. Musel jsem vypadat vážně dementně.

Sundal jsem si tričko a hodil ho na zem. Černé kalhoty s páskem jsem si nechal oblečené. Vlezl jsem do vody, byla mi zhruba do pasu. Brodil jsem se k vodopádu, pod kterým jsem se chtěl vykoupat. Když jsem k němu konečně došel, stoupl jsem si pod něj a nechal jsem na sebe dopadat pramínky studené vody. Bylo to skvělé, rozhodně lepší jak náš domácí sprchový kout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veru Way Veru Way | Web | 23. června 2011 v 19:00 | Reagovat

Konečně, konečně, konečně!!
Achh když Frank začal s tim líbáním, říkala jsem si..."Jdi za nim a skoč mu kolem krku!" Díky bohu to udělal a mě spadl kámen ze srdce :D
Ach bože, proč to tak prožívam :D
Je to dokonalý..:)

2 Tery Iero :) Tery Iero :) | Web | 23. června 2011 v 19:08 | Reagovat

Jéé konečně dlouhej díl :))
Je to fakt krásnýýýý :)

3 Zouzíí Zouzíí | Web | 24. června 2011 v 21:00 | Reagovat

no já taky doufám.. :DD u nás ve třídě je to celkem v poho, ale ta učitelka je děsná.... :/ mno a koukám, že konečně přibil další díl, jdu číst :)

4 fallen fallen | Web | 5. července 2011 v 14:10 | Reagovat

Scéna pod vodopádem se nezadržitelně blíží! Něheheheheheeee... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama