Treasure (7)

26. března 2011 v 12:36 | Iwet |  Treasure

Tak se po delší době hlásím, mí drazí ^^ Zatím jenom s touhle ubohostí, protože ji mám předepsanou xD Tak mi držte palce, abych sem konečně dala i pokračování něčeho jiného ^^ Moc děkuju za komentáře!
Iw ♥


Gerard

Už už jsem se chystal nabrat vodu z onoho krásného jezírka, když jsem si uvědomil, že vlastně ani nemám do čeho. Chytl jsem se za hlavu. Jsem to ale blb. Chvíli jsem jen tak přemýšlel a usoudil jsem, že se zřejmě budu muset vrátit.

Pak mi padla do oka palma, na které rostly kokosy. Nad hlavou mi jako by zablikala žárovička. Vydal jsem se ke stromu a začal s ním třepat. Za chvíli spadly dva kokosy. Jeden mi málem dopadl na hlavu. Kokosy byly dost velké na to, abych do nich mohl nabrat vodu. Když jsem našel vhodný kámen, oba kokosy jsem rozdělil na dvě půlky.

Poté jsem je vydlabal co nejvíce to šlo. Chvíli jsem se opět zamyslel. No jasně! Utrhl jsem jednu liánu ze stromu, který byl nejblíže. Použil jsem ji jako provaz, jelikož byla pevná.
Když jsem byl u konce své práce, stály přede mnou dvě úchvatné nosítka na vodu.

Chvíli jsem na ně hrdě zíral. Pochválil jsem se. Po vzpamatování se jsem kokosové ořechy naplnil vodou a vyšel jsem zpět za Frankem. Ten bude zírat, jak jsem si dokázal poradit!

"Franku, voda!" zaječel jsem hned po tom, co jsem došel na místo. Nikdo mi neodpovídal. Podíval jsem se před sebe na zem, kde ležel stan. V dost bídném stavu, mimochodem. Co s ním ten trouba dělal?! A kde vůbec vězí? Podrbal jsem se na hlavě. Vždyď se tak bojí, takže sotva mohl někam jít. Na to je moc velký srab.

Pak mi padla do oka stopa. Určitě byla jeho. Vydal jsem se tedy tím směrem. Mezi tím začalo dost silně pršet. Ano, to je kouzlo deštného pralesa. Je krásně a pak během minuty začně příšerně pršet. Dal jsem si na hlavu kapuci, ale nepomáhalo to. Byl jsem úplně zmáčený již po několika sekundách.

Zastavil jsem se. Stopy se v tom dešti pomalu smyly. Rozhlédl jsem se kolem. Nevěděl jsem, kam dál. Napadlo mě jedině volat jeho jméno. "Franku?! Frankie! Jsi tu?!" ječel jsem po lese.

"Gee!" uslyšel jsem po chvíli hlas. "Kde jsi?!" volal jsem dál. Šel jsem za jeho hlasem. "Tady jsem!" slyšel jsem jeho zoufalé volání. "Franku, nevidím tě!" "Nahoře!"

Pokrčil jsem rameny a nahlédl nahoru, jak po mě chtěl Frank. Byl tam. Nacházel se v nějaké síti, byl celý mokrý jako já a podle výrazu v jeho obličeji jsem rozpoznal, že zřejmě plakal. Opět mi ho začalo být líto.

"Už je to v pohodě, jsem tu! Dostanu tě ven!" Kývnul hlavou a díval se dolů, aby zjistil, co se chystám udělat. Vytáhl jsem z kapsy nůž. Pěkně jsem začal řezat ten provaz. Díval se na mě s hrůzou v očích. Asi nechtěl sletět dolů.

"Gee, vždyť se zabiju!" "Neboj, chytím tě!" V ten okamžik lano povolilo a Frank s křikem padal dolů. Rovnou na mě. Spadnul mi přímo do náruče, jenže jsem to nějak neustál. Spadl jsem na zem a on hned na mě. Okamžik na mě ležel a díval se mi přímo do očí. Byl tak neuvěřitelně blízko. Ztratil jsem se v jeho pohledu. Poté jsme se ale oba vzpamatovali. Zatřásl jsem sebou, a tak jsem Franka shodil.

"Díky, Gee," zamumlal. "Není za co," řekl jsem a postavil jsem se na nohy. Frank chtěl udělat to samé, ale v ten mmoment zase sletěl na zem a zavyl bolestí.

"Co je?!" "Do prdele. Nevím. Asi... asi mám něco s nohou." S touhle jeho větou mi došlo, že ho určitě budu muset celou cestu nést. "Ach jo. Tak pojď," zavrtěl jsem hlavou a váhavě jej vzal do náruče. Pověsil se mi kolem krku. Hlavu měl opřenou o mé rameno. Naštěstí nebyl zase tak velký ani těžký, takže jsem ho bez problémů unesl.

Celou cestu jsme oba mlčeli. Já jsem přemýšlel.

Když jsme došli do tábora, položil jsem Franka na jeden z pařezů. "Můžeš mi vysvětlit, cos dělal s tím stanem?" Nevinně se na mě usmál. Protočil jsem oči v sloup. Pustil jsem se raději do sestavování onoho stanu, pokud se tomu tak vůbec ještě dalo říkat.

Pořád šíleně lilo. Už mi ani nevadilo, jak jsem mokrý. Oba jsme se třásli zimou. Asi za deset minut jsem měl stan postavený. Frank na mě s obdivem zíral. Nepatrně jsem se zasmál. Všiml jsem si, jak Frank zírá na kokosy s vodou. Přetékaly.

"Můžu?" zeptal se. "Jo, ale s tou dešťovou vodou to asi nebude nic moc." Frank se přesto napil.
Déšť ustával. Když přestalo pršet úplně, pokusil jsem se v marné naději rozdělat oheň.

Překvapivě to moc nešlo. Zalezl jsem tedy s Frankem do stanu, který také nebyl zrovna suchý. Ale alespoň nějaká střecha nad hlavou. Lehl jsem si na bok. Frank také, byl vytočený na mě. Opět se mi díval do očí.

"To je k nevíře. Už jsi mi dvakrát zachránil život. Asi bych ti měl poděkovat." Mluvil potichu. "To nestojí za řeč." "Ale stojí! Kdybys mě tenkrát nevylovil z té vody, když se naše loď potápěla, dneska bych tu s tebou nebyl."
"Někdy si říkám, že by to tak bylo lepší," zasmál jsem se rozpačitě. Pak mi došlo, co jsem to zase plácl.
"Ehh... omlouvám se. Víš já..." Mávl rukou a já pochopil, že zřejmě nechce, abych pokračoval v rozvádění těch nesmyslů, co mu tu povídám.

"Někdy je to se mnou k nevydržení, viď, Gee?" prolomil po chvíli ticho. Zaskočilo mi, jakým způsobem mě oslovil. Chvíli jsem váhal, jak mu odpovědět. Nakonec jsme se rozhodl, že by nebylo až tak od věci být k němu upřímný.

"Jo," zasmál jsem se. Frank na mě opět otočil svoji hlavu. Zase jsme se na sebe dívali a ani jeden z nás ze sebe nemohl dostat ani jedno slovo.

"Ehmm... mám strach o tátu," poznamenal Frankie. Očividně posmutněl.

"Gee, co když je-" "Mlč. Na takové věci nemysli. Určitě je naživu. Myslím si to. Má hodně zkušeností, je silný, ví přesně, co v takových situacích dělat. Určitě se mu stala už spousta podobných příhod."

Frank se malinko pousmál. "Tak dobře. Je k nevíře, že jsi mě celkem uklidnil. A teď půjdu spát. Jsem hrozně unavený. Děkuju za všechno."

"To je v pohodě. Není ti zima?"

"Docela ano. Mohl bys..." Ani to nemusel doříct a já se k němu přitiskl. Možná jsem dokonce čekal na chvíli, kdy to konečně zase budu moci udělat. Ještě mi několikrát poděkoval a za chvíli jsem pocítil, jak spokojeně oddechuje. "Dobrou noc, Frankie," řekl jsem velmi potichu. Poté jsem se také pokusil o spánek.

Frank

Když jsem se ráno vzbudil, Gerard už vedle mě neležel. Převalil jsem se na místo, na kterém určitě ještě před chvílí spal on a začal jsem nasávat jeho vůni. Pak jsem si to uvědomil - co to sakra dělám?! Vyděšeně jsem se převalil zpátky na svou polovinu.

Pustil jsem se do uvažování. Co se to se mnou děje? Vůbec se nepoznávám. Co však vím jistě je, že se to určitě všechno děje kvůli němu. Na jednu stranu ho sice nemůžu vystát, ale na druhou jsem do něj blázen...

Počkat. Já... blázen... do něj?! Tak to přece není! Dobře, teď jsi to trochu přehnal, Franku. Silná sloval. Ještě chvíli jsem se snažil uklidnit, potom jsem odhodlaně vylezl ze stanu. Nasál jsem ranní vzduch. Slunce už vyšlo a odráželo se od posledních kapek, které zůstaly na trávě po včerejším dešti.

Opět jsem se zarazil, toto ráno už po několikáté. Opravdu sám sebe nepoznávám. Takových maličkostí, jako jsou kapičky rosy odrážející se na slunci, jsem si přece nikdy nevšímal! Ale teď... Všechno je nějaké divné. Jiné.

Byla mi docela zima, protože když jsme včera šli spát, nesundali jsme si ani to mokré oblečení. Vzal jsem ze stanu svoji mikinu, které byla suchá. Mokré oblečení jsem si svlékl a hodil jsem jej přes větev stromu, aby uschlo. Poté jsem si přes hlavu přetáhl suchou mikinu a sedl jsem si na okraj stanu, abych se nezamokřil od trávy. Zaposlouchal jsem se. Šplouchání moře bylo slyšet až sem, ke mně. Slunce se vyhouplo výš, tudíž začalo být vedro.

Přece jen jsem se rozhodl lehnout si do mokré trávy. Dal jsem si ruce za hlavu, zavřel jsem oči a broukal si nějakou písničku. Všechno to kolem mi najednou připadalo jako ráj na zemi.

"Dobré ráno," uslyšel jsem blízko sebe. Nelekl jsem se, protože bylo jasné, že je to Gee. "Spíš překrásné ráno," odpověděl jsem s jasným úsměvem na tváři. Pak se ve mně cosi zlomilo a mě nějak napadlo, že bych se před Gerardem měl chovat jako doposud - měl bych být nabručený z toho, že jsem ztroskotal na ostově a zrovna s ním.

Ani jsem nevěděl, proč mě tohle napadlo, ale zřejmě to tak nějak patří k mojí povaze. Vstal jsem ze země jako blesk. Gerard se mi smál a díval se, jak jsem zmatený. Zřejmě ho to velice bavilo. Nakonec jsem se taky usmál a bez přemýšlení sebou znovu plácl o zem. Vychutnával jsem si svit slunce a Geeho hlas.

"Tady se nám někdo asi dobře vyspal, soudě podle tvojí nálady. Nebo snad existuje jiný důvod, proč se najednou usmíváš jako šílenec?" "Hmm. Sám nevím. Něco se se mnou děje, jako bych snad-" Včas jsem se zarazil a málem jsem si nafackoval za to, co jsem mu to právě chtěl vyklopit. "Co?" ptal se Gerard. "Ale nic. Už blábolím nesmysly."

Celý den jsme na sebe s Geem házeli úsměvy a veselé pohledy. Připadal jsem si šíleně trapně. Teď, ze dne na den, úplně najednou, se k němu začnu chovat hezky. Sám jsem to nechápal. Dal bych krk za to, že mě Gee nemá zrovna v lásce. A já jeho vlastně taky nemůžu vystát. Nebo můžu? Bože, jsem tak zmatený.

Den uběhl rychle. Ani jsem se nenadál a byl tu večer. Leželi jsme s Geem na mojí mikině a koukali se na hvězdy. Zrovna vycházely. Bylo to romantické a cítil jsem se značně nesvůj.

Absolutně jsem netušil, jak se mám k Gerardovi chovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verunka Way Verunka Way | Web | 26. března 2011 v 17:12 | Reagovat

To je krásný :) Miluju příběhy, kde se Gerard chová takhle :)

2 Veru Way Veru Way | Web | 26. března 2011 v 22:52 | Reagovat

Neni zač..:) a určitě se s tima komentářema budu snažit polepšit, protože jsem nesmírně ráda, že je ještě někdo, kdo se psaním povídek po tak dlouhé době ještě nesekl..:)  a ještě tak dobrých povídek :)

3 fallen fallen | Web | 27. března 2011 v 17:57 | Reagovat

Hhaahahahahaha. (Směji se Frankovi. xD)

4 Veru Way Veru Way | Web | 29. března 2011 v 15:33 | Reagovat

já se ti nedivim. Všichni píšou jak z toho vyrostli a bla bla. Ale co my, který to pořád baví..:D Tak jo. Od Teďka mě můžeš brát jako tvého věrného fanouška, který tě jen tak neopustí :D

5 NikkiBary NikkiBary | 11. dubna 2011 v 22:02 | Reagovat

LovE YoU!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama