In nowhere (2)

17. března 2011 v 20:19 | Reikko |  In nowhere
Další díl této - zatím - celkem nezáživné krávoviny. V dalších dílech by to mělo začít být poněkud akčnější, ale nebudu předbíhat. :)


Gerard obešel celou mýtinu. Doufal, že najde vodu. Vodu! Vzpomínky se mu jedna po druhé začaly vracet, bohužel však jen ty, co potřeboval k přežití. Možná to nebyly ani další vzpomínky, jen základní lidský instinkt. Chvilku obcházel a najednou zaslechl lehoučké šumění asi dva metry dál do lesa. Zaostřil, ovšem skrz mlhu neviděl nic, musel do lesa vstoupit. Poklekl ke zdroji šumění a na slepo ohmatal. Bylo tam mokro, trochu zamával rukou. Mlha se na pár vteřin skoro rozestoupila, on uviděl malý potůček, který vycházel z lesa a končil v nehlubokém malém jezírku. Olízl si prsty, voda byla sladká a svěží. Nabral ji do dlaní, opláchl si obličej a pak začal pít.


Jen tak se procházel. Do lesa už ale nechtěl, bál se, že kdyby tam šel, ztratil by se a tohle už by nenašel. Měl tady jídlo i pití, necítil se zde tak ztracený, i když trochu více zranitelnější, než byl v lese. Bylo to tady tak hrozně prázdné. Lehl si kousek od vody a opřel si hlavu o pařez. Myšlenky, se kterými začal, se potvrdily. Byl zde sám a musí se zde naučit žít. Ale teď si ještě na chvíli zdřímne, třeba ho zase něco skvělého napadne ve snu! Sny bylo to jediné, co mu doopravdy zbylo.

Zdálo se mu o tom, že si staví dům. Tedy, dům, označení chatrč by bylo trefnější. Měl však k tomu nářadí, porazil jeden dva stromy a po delší době, kdy vytrval, měl čtyři stěny, střechu a měl kde spát. Byl to hezký sen, ale bohužel jen ten. Když se mu všechno začalo vytrácet a on se začal vracet k vědomí, věděl, jak má pokračovat. Teď se nechá vést sny. Třeba to tak má být.

Protáhl se a rozhlédl. Vypadalo to pořád skoro stejně, jen kousek od pařezu jako kdyby něco přibylo. Přišel opatrně blíž a viděl, že je tam sekera, brousek, kladívko a plno dalších nástrojů, co potřebuje k postavení chatrče. Zarazil se. ,,Tohle má být vtip? Je tady někdo?" Promluvil k nikomu, doufal ale, že tam někdo bude. Někdo, koho by mohl seřvat za to, že si z něj dělají blázny. Chvíli měl za to, že je to skutečnost, ale za chvíli zase, že je to jen sranda. Jenže ne, nikdo se neozval.

Sehl se do trávy, nasbíral si další jahody, kousek vedle našel i borůvky. Ano, chutnaly jinak, než si je pamatoval, nebo myslel, že si pamatoval. Chutnaly nadpozemsky. Takové nejisté útržky paměti... Ale konec konců, nevěděl, jestli si chce vzpomenout na víc. Tohle bylo něco jako ráj, co kdyby mu vzpomínky jeho dojem ,ráje´ zkazily? Chvíli ještě jen tak seděl a házel do pusy plody přírody, poté se ale zvedl a šel se pokusit porazit strom. ,Budu tomuhle místu věřit´ pomyslel si. Chce, abych se tady zabydlel. Takže se zabydlím.

Trvalo nějakou chvíli, že první strom porazil. První vůbec nevěděl jak na to, jakou silou udeřit a podobně. Nakonec to ale dostal do rukou a začínalo mu to jít. Pak si sedl a uvažoval co a jak udělá. Bylo to docela namáhavé, pokud s něčím takovým měl v minulosti zkušenosti, teď byly dočista pryč. Když pracoval přibližně čtyři hodiny, sedl si a chvíli odpočíval. Zadřímal. Po probuzení věděl skoro přesně, jak má dál postupovat. Sny byly jeho návodem, návodem ke spokojenému životu.

Po hrozně dlouhé době, dejme tomu asi po týdnu - což ovšem nevěděl přesně - měl kde bydlet. Pracoval téměř nepřetržitě a ano, s pomocí snů to dokázal. Postavil si vlastní bydlení. V něm malou postel. Časem postaví i stůl, židle - raději dvě, pro případ, že by tady snad někdy někdo přišel. Pravděpodobnost byla ne více než nulová, ale člověk nikdy neví. V průběhu stavby si našel chvíli na vyřezání provizorní dřevěné nádoby, aby nemusel lítat pořád tam a zpět. Další nádobu si vyřezal na jahody, maliny, ostružiny a borůvky. Vždy ji nasbíral plnou a poté už jen uždiboval. Dokázal si to docela chytře vymyslet.

Po pár dalších spáncích si vysnil lesní zvěř. A opravdu, probudil ho zpěv ptáků. Sem tam v lese zahlédl srnku nebo divoké prase. Zvláštní však bylo, že se mu nikdy nezdálo o dalším člověku. Zvykl si na samotu, na mlčení. Čas od času si sice prozpěvoval, ale s nikým nemluvil, samomluva ho docela děsila. Což ale bylo snad ještě horší, než samomluva, tak když se mu myšlenky snažily dostat za obrovskou zeď, kde byly uvězněny vzpomínky minulé. Sám nechtěl, ale jako kdyby ho něco nutilo se snažit tu zeď přelézt, podkopat, nebo cokoliv. V tu chvíli obvykle běžel ven a křičel, dokud tohle nepřestalo. Ne, nevzpomene si! Nechce! Tohle se nestane! Bude si spokojeně žít celý život zde! S novými vzpomínkami!

Kdyby ale věděl, co se děje o nějaký kus cesty lesem dál, nevěřil by. Na podestýlce z větviček a listů se právě probouzel další muž. Tmavé kalhoty a krémově bílá košile. Byl bosý. Posadil se a zděšeně se rozhlédl. To, co viděl, ho vyvedlo z míry. Vyskočil na nohy, z očí se mu téměř okamžitě spustily slzy. ,,Ne, ne, NE!" Zakřičel a začal utíkat skrz les.

Gerard sbíral oříšky, které následně rozdělával kamenem o kámen. Za dobu, co tady byl, zesílil v pažích, dokonce i svaly na břiše se mu začaly hezky tvarovat. Vousy mu bůh ví proč vůbec nerostly, nehty taky ne. Nepovažoval to za nic divného ani tak něco, alespoň si nemusel dělat hlavu s tím, že by se měl oholit. Kolem nohou mu proběhly dvě myšky, on se pousmál. Měl ty potvůrky moc rád, třeba by se časem pokusil si nějakou ochočit. Vlasy z čela si zastrčil za ucho a podrbal se na krku. Na to, jak nikdy nesvítilo slunce bylo dnes nějak nezvykle teplo. Po chvíli si sundal košili. No co, je tady sám, a i kdyby ne, je na co se koukat.

Srnka v lese zalédla křičícího a plačícího vetřelce. Dala se na útěk dříve, než se k ní stačil vůbec přiblížit. Nebezpečí ... ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 17. března 2011 v 20:37 | Reagovat

Já nevím, co říkat, je to prostě úžasné! *__*
Hmm, těším se na objevení nového neznámého ^^

2 scary scary | Web | 23. dubna 2011 v 12:43 | Reagovat

Čte se to tak krásně lehce , ačkoliv mi představa Gerarda zatloukajícícho kolík (který předtím vyřezal s větve ) kamenem do země připadá trochu úsměvná.

3 Joejoe Joejoe | 3. října 2011 v 14:15 | Reagovat

No co, je tady sám, a i kdyby ne, je na co se koukat. To jo teda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama