Březen 2011

Treasure (7)

26. března 2011 v 12:36 | Iwet |  Treasure

Tak se po delší době hlásím, mí drazí ^^ Zatím jenom s touhle ubohostí, protože ji mám předepsanou xD Tak mi držte palce, abych sem konečně dala i pokračování něčeho jiného ^^ Moc děkuju za komentáře!
Iw ♥


Pouliční malíř (8)

23. března 2011 v 21:06 | Reikko |  Pouliční malíř
Hele, překvapení, další díl a tak brzy! xD Nějak se mi dnes chtělo psát. x) Snad se bude líbit! x)

Byl probuzen tichými vibracemi mobilu, který ležel pod hromadou oblečení. Rychle vstal a vyhrabal ho. Koukl na display, ještě tři vteřiny přemýšlel, jestli to vzít, ale nakonec to udělal. ,,Ano?" A nic. Třeba si jen přisedl mobil. ,,Gerarde?!" Ozvalo se ale najednou. ,,No, jo, voláš na můj mobil, takže u telefonu asi nebude tvoje babička. Co chceš?" Neměl nejmenší náladu se s ním bavit. Aspoň ne teď, přeci jen on se mu taky neozýval, nebo pořád neměl čas, tak proč by Gerard měl mít? ,,No víš, chtěl jsem se Ti omluvit, že jsem na tebe teď neměl čas. Vím, že ses mě pokoušel kontaktovat, ale nemohl jsem to vzít. Je mi to fakt líto, chtěl bych Ti to teď vynahradit. Máš tak za půl hodiny čas?" Gerard mlčel. Nechal toho šmejdíka podusit ve vlastní šťávě. ,,Jo..." ,,To je skvělé! Víš co? Tak se připrav, vem si nějaké hezké oblečení, tentokrát myslím fakt hezké, třeba černé kalhoty, nějaké normální boty a třeba bílou košili. Někam Tě vemu, bude se Ti tam líbit!" Vychrlil během pár vteřin Bert nadšeně. ,,Dobře." Odsekl znovu Gee s úšklebkem na tváři. To se bude ještě divit, co mu provede. ,,A nezlob se furt, ty moje můro. Tak za chvíli. Pa! Jo a hlavně se, prosím, nemaluj!" Dodal ještě a zavěsil.


In nowhere (2)

17. března 2011 v 20:19 | Reikko |  In nowhere
Další díl této - zatím - celkem nezáživné krávoviny. V dalších dílech by to mělo začít být poněkud akčnější, ale nebudu předbíhat. :)


Gerard obešel celou mýtinu. Doufal, že najde vodu. Vodu! Vzpomínky se mu jedna po druhé začaly vracet, bohužel však jen ty, co potřeboval k přežití. Možná to nebyly ani další vzpomínky, jen základní lidský instinkt. Chvilku obcházel a najednou zaslechl lehoučké šumění asi dva metry dál do lesa. Zaostřil, ovšem skrz mlhu neviděl nic, musel do lesa vstoupit. Poklekl ke zdroji šumění a na slepo ohmatal. Bylo tam mokro, trochu zamával rukou. Mlha se na pár vteřin skoro rozestoupila, on uviděl malý potůček, který vycházel z lesa a končil v nehlubokém malém jezírku. Olízl si prsty, voda byla sladká a svěží. Nabral ji do dlaní, opláchl si obličej a pak začal pít.


Inspiration XIII

17. března 2011 v 17:06 | fallen & petí |  Inspiration
chrm, tak abysme se někam pohli. Vím, že píšu po dlouhé době, ale nějak jsem neměla na psaní náladu. Doufejme, že se to zlepší..

Gee: Dobrý, dobrý...nechce skočit. Několikrát jsem se zhluboka nadechl. "Ale ty o mě nestojíš viď?" podíval se na mě. Neplakal. Ani nesmutnil. Už měl jen posměšný a smířený výraz. "Mikey." pohladil jsem ho po tváři. "Jednoduše to nejde."Otočil jsem se. "Jsem tu kdykoli pro tebe, tvůj nejlepší přítel..." usmál jsem se na něj. "Okay. Třeba se s tim srovnám...a třeba ne..." ani jsem mu nestál za to, aby se mi podíval do očí.Zavřel jsem dveře. Cítil jsem se provinile,ale zároveň jsem cítil obrovskou úlevu. Nevím jestli tohle bylo řešení. Nevím jestli tohle bylo od srdce. Ale bylo to rozumný. Oba se s tím přeci něják srovnáme.Nebudem muset skrývat nějákou tajemnou incestní lásku.

In nowhere (1)

16. března 2011 v 16:40 | Reikko |  In nowhere
Snad vám nová povídka přijde dosti zmatená. :) Za banner děkuji Fall ♥



Proplétal se mezi stromy. Všude okolo byla mlha, ale držela se hrozně nízko u země, skoro tedy neviděl, kam šlape. Ten les se zdál být nekonečný, nikde nezahlédl ani člověka. Po nějaké chvíli chůze se zastavil a rozhlédl. Všude to vypadalo stejně, pořád ten samý les. Už ani nevěděl, odkud přišel a jak se tam dostal. Měl v hlavě prázdno, velkou díru místo vzpomínek. Zavřel oči, zaposlouchal se do ticha. Až teď mu došlo, že neslyší žádný zpěv ptáků, jako to v lesích bývá. Ano, v lesích zpívají ptáci! První vzpomínka. Chvíli ho napadlo, že ohluchl. Jenže pak přešlápl, křupnutí větvičky bylo do toho hrobového ticha jako rána z děla. To ho donutilo oči opět otevřít. Bylo to divné místo. Žádná zvěř, skrz stromy neprocházel sluneční svit, skrz koruny stromů vlastně neprocházelo vůbec nic. Listí bylo tak husté, že i když se člověk snažil jak chtěl, na oblohu nedohlédl, snad proto tam vládlo takové podivné šero. Jako kdyby bylo těsně před svítáním, nebo hned po západu slunce. Ovšem to už bylo nějakou chvíli. Bylo to strašidelné.


Pouliční malíř (7)

14. března 2011 v 19:15 | Reikko |  Pouliční malíř
Hů, tak tady by byl sedmý díl. Já vím, slibuju slibuju a pořád nepíšu. Ale snad se to teď změní. Teď neslibuju, ale doufám. :) A taky doufám, že tenhle díl nebude moc zmatený.


Gerardova nálada se nezlepšila ani v noci, kdy mu Bert napsal, že je moc unavený na to, aby se stavil. Že půjde hned domů. Proto mobil vypnul, vykouřil poslední cigaretu a šel spát. Měl však podivné sny.