Treasure (6)

21. února 2011 v 11:54 | Iwet |  Treasure
treasure
Wow, děkuju za komentáře! :)



Gee:

Bylo mi... nevím, jak to popsat. Bylo mi hezky. Ale nechtěl jsem si to přiznat. Nevím proč, ale když u mě Frank takhle ležel a usmíval se ze spánku, připadal mi sladký. Kéž by takový byl i normálně.

Ráno jsem se probudil a Frank stále ležel v mém náručí. Prohrábl jsem mu vlasy. V ten moment se zavrtěl. Zasmál jsem se tomu. Opatrně jsem se od něj oddálil a nechal ho tam ležet samotného.

Odešel jsem se podívat do lesa, zda najdnu něco k jídlu. Cestou jsem přemýšlel. O Frankovi. Kdyby nebyl tak rozmazlený a tvrdohlavý a.. možná by se mi i líbil. Ovšem to, že se mi možná malinko líbí, nic nemění na tom, že jeho povahu nemám zrovna moc v lásce.

Bloumal jsem po lese, když jsem nalezl strom s kokosy. Chvíli mi trvalo, než se mi jich podařilo několik setřepat. Vzal jsem tři do náruče a když jsem po cestě zpět narazil na ostrý kámen, taky jsem jej přibral.

Frank už nespal, opět bezmocně seděl v písku a zíral do moře. Jeden kokos jsem k němu hodil, ale nešikovně jsem jej trefil do zad. "Au!" zabručel, "Co děláš?!"

"Obstarávám ti snídani." "Aha. Není to jedovaté?" "Proboha, vždyť je to kokos! Ale uznávám, asi je pro tebe nezvyk ho vidět takhle v přirodě, když jsi dle všeho zvyklý jen na jeho supermarketovou podobu." Nespokojeně mlasknul.

"Jak to mám otevřit?" Hodil jsem k němu kámen, kterým jsem před chvílí rozbil svůj kokos. Chvíli jej jen tak váhavě držel v ruce, ale pak se taky pustil do rozbíjení.

Po snídani jsme jen tak seděli vedle sebe a hleděli do moře. Pozorování mírně se houpajících vln a vlnek mě dokonale uspávalo.

"Co budeme dělat?" zeptal se mě znenadání. "No.. Asi bychom měli odejít z pláže. Odpoledne." "NE! Co když... Ale... No tak dobře," řekl a zadíval se do vln, podobně jako já.

Najednou nadšeně vykřikl. "Hele, co to tam je?!" Podíval jsem se tím směrem. Vypadalo to jako kufr. "Kufr?" poznamenal jsem. Frankovi se zablesklo v očích, odhodil mikinu, vyvlekl si tričko a běžel ho vylovit. Zvláštní, myslel jsem si, že plavat zrovna moc neumí. A taky že ne, spíš to vypadalo, jako kdyby se topil. Ale za necelých deset minut se vrátil s triumfálním výrazem ve tváři a hodil kufr přede mě. Začal v něm hrabat.

Nevím, jak dlouho jsem pozoroval Franka, hrabajícího se v onom kufru, který byl větší než on sám. Vypadalo to, že hledá něco konkrétního. Najednou se zarazil a zahleděl se dovnitř do kufru.

"Co je?" zeptal jsem se jej pobaveně. "To je divné... Kde se u mě v kufru vzal stan? Asi ho tam musel dát můj táta..." Jak vyslovil slovo táta, bylo vidět, že na okamžik posmutněl.

"Franku! Ty máš stan?!" zpozorněl jsem. "Nechápu, proč jsi tak nadšený kvůli nějakému pitomému stanu," odfrknul si. "Copak to nechápeš?! Stan je jedna z věcí, která se nám tady bude sakra hodit!" významně jsem na něj pohlédl. Vzdychnul a posadil se do písku.

"No tak, na co tu hodláš čekat? Jdeme z pláže pryč! Musíme to tady prozkoumat." "Ne! Já... Já nikam nejdu! Co kdyby se tu třeba někde objevil táta? Musíme tu zůstat!"
"Franku, prosím tě. Taky mi není zrovna jedno, co se děje s tvým tátou, ale on se o sebe na rozdíl od tebe dokáže postarat! Nepřežil bys tu sám ani vteřinu. Tak nedělej blbosti a pojď se mnou."
"Ne, zůstanu tady, dělej si, co chceš," vzdoroval Frank. "Kruci! Neštvi mě a pojď!" zaječel jsem na něj už pořádně vykolejený a pevně jsem ho chytil za ruku. "Dělej, no tak vztaň!" Moc síly naštěstí neměl, takže jsem ho za sebou táhl bez větších problémů, i když se mu to nelíbilo a protestoval.

"A co můj kufr?!" "Nic! K čemu ho budeš potřebovat?! Tady nejsi na módní přehlídce, ale na opuštěném ostrově uprostřed moře!" "Uáá, nesnáším tě! Jak já tě nenávidím!" začal ječet a kopal mě do zadku. Pusil jsem jeho ruku. Zůstal ležet na zemi.

"Tak. Dobře mě poslouchej, chlapečku! Teď jsem tady vůdce já, takže ty budeš hezky poslouchat všechno, co ti řeknu! Protože já sakra moc dobře vím, co to je, být sám uprostřed divočiny! A věř mi, že nic superúžasného to vážně není! Tak se nepokoušej mě štvát a pojď se mnou!"

Frank vypadal, že přemýšlí. Pak sklopil oči. Bral jsem to jako známku toho, že usoudil, že říkám pravdu. Kývnul slabě hlavou. Podal jsem mu ruku, abych mu pomohl vztát.
Potom se Frank ale stejně rozběhl k tomu kufru. Chtěl jsem ho zastavit, ale nepodařilo se mi to. Počkal jsem tedy, co se bude dít. Frank z kufru vytáhl menší batoh, naházel do něj nějaké věci, kufr zavřel. Hodil ho do nějakého křoví poblíž pláže. Pak se za mnou vrátil a konečně jsme mohli vyrazit.

Celou cestu nepadlo ani jediné slovo. Šel jsem jako první a Frank kráčel hned za mnou. Nesnáším tohle trapné ticho. Ale na druhou stranu ani nemíním se s ním bavit.

Zastavil jsem se. Frank to nezaregistroval a vrazil do mě. Zaroutil jsem hlavou. Bože, to je vážně idiot.

Poté jsem se zadíval na kompas. Podle všeho bychom měli jít správným směrem. Ještě kousek jsme popošli kupředu. Došli jsme na takový malý plácek louky beze stromů.

"Tady postavíme stan," poznamenal jsem. Frank hodil batoh na zem a rozhlédl se. Podíval jsem se na něj. V jeho očích byl strach. Něco ho asi vyděsilo.

"G... Gee?" řekl a polknul. "Co chceš?" zeptal jsem se malinko zděšeně. "Napadlo mě, že... že... že-" "No tak, už se konečně vymáčkni!" povzbudil jsem ho.
"Že jaksi nemáme co pít!" zaječel. Okamžitě jsem mu rukou zakryl ústa.
"Pšš, dávej si pozor. Tady nikdy nevíš, kde se skrývá nějaká šelma, co by nás mohla slyšet." "Šelma?"
"Ano. Hadi, štíři..." zašeptal jsem tajemně. Bavilo mě děsit jej. Ale věděl jsem, že na mých slovech přece jen něco je.

"Víš co? Půjdu se po nějaké vodě podívat. Ty zatím postav stan, okay?" "To... To mě tu hodláš nechat samotného?!" "Franku, nebuď takový srab. Těch pár minut to snad zvládneš, ne?" Nejistě se na mě podíval. Zcela jsem chápal jeho obavy, ale neměl jsem náladu na to brát ho s sebou. Nechal jsem ho tam tedy beze slova stát a šel jsem najít nějaký zdroj pitné vody.

Šel jsem asi deset minut. Najednou nade mnou něco zašustilo. Podíval jsem se nahoru. Na větvích seděli ptáci, kteří postupně odlétali. No jistě, nejlepší je řídít se podle zvířat. Pousmál jsem se a rozběhl se za nimi. Netrvalo to dlouho a nacházel jsem se u malého, stříbrem se lesknoucího jezírka.

Frank:

Měl jsem pocit, že se mi to všechno snad jenom zdá. Nechal mě tu, , samotného uprostřed džungle! Já ho tak nesnáším! Řekl mi, že mám postavit stan. Tak jsem se rozhodl to udělat, aby to nevypadalo tak, že jsem úplně neschopný.

Ale nějak mi to přece jen nešlo. Stan nevypadal jako stan, ale jako chuchvalec nějaké neidentifikovatelné látky. Bezradně jsem se posadil na zem a vzdychnul jsem. Zdálo se mi, jako kdybych slyšel nějaké zvuky. 

Otočil jsem se kolem sebe. Nide nic. Když jsem se znovu podíval před sebe, viděl jsem něco, jak utíká pryč. Vypadalo to jako člověk. "Haló? Je tam někdo?!" zeptal jsem se potichu a bojácně. Neměl jsem odvahu tu řvát po tom, co mi Gerard vyprávěl o šelmách.

Má zvědavost byla ovšem silnější než já, tudíž jsem se vydal za onou záhadnou osobou. Volal jsem už trochu hlasitěji, ale nic se mi neozývalo. Žádná odpověď. Rozhodl jsem se běžet zpátky, kdyby se náhodou vrátil Gee.

Něco mi najednou řeklo, abych se podíval dolů. Jako kdyby snad něco nebylo v pořádku. Podíval jsem se na nohy a uviděl jsem, že stojím ve smyčce z provazu. Zpanikařil jsem, ale jak jsem se snažil utéci, provaz jsem si nešikovně zahákl o nohu a ten se kolem ní pevně obmotal. Ani jsem se nenadál a za silného křiku jsem visel na stromě v jakési síti.

Zkoušel jsem se odtamtud všelijak dostat, ale nešlo to. Rozhoupával jsem síť, zkoušel jsem v ní skákat, aby se pode mnou propadla. Byla ale vyrobena z hodně pevného provazu, takže ani nepovolila.

Asi po deseti minutách jsem se už jen tak bezradně houpal a díval dolů na zem. Klid. Gee mě přece najde. Určit mě najde a pak mě vysvobodí. Doufám.

Myslel jsem, že nic horšího, než čekání na příchod Gerarda být nemůže, ale mohlo. Do toho všeho začalo šíleně pršet.

Obmotal jsem paže kolem kolen a snažil jsem se všemožně zahřát. Přepadaly mě myšlenky typu, že nechci umřít, protože jsem ještě moc mladý a podobně. Co když mě Gerard přece jen nenajde?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 24. února 2011 v 18:59 | Reagovat

ňuňu :) :D

2 Kathy Kathy | 26. února 2011 v 2:02 | Reagovat

Krása :)) Už se moc těším na pokračování.

3 TeressV:) TeressV:) | 26. února 2011 v 12:03 | Reagovat

Nah, to mě zajímá, kdo Frankiho chytnul!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama