Treasure (5)

9. února 2011 v 15:37 | Iwet |  Treasure
treasure
Zatím nemám čas psát další pokračování, tak sem asi ještě chvíli budu cpát jen tohle, protože mám napsaných víc kapitol dopředu xD
Btw, v této části si myslím poprvé (?) budeme moci přečíst pohled z Geeho strany ^^



Gerard:

V klidu jsem seděl v kajutě společně s panem Ierem a povídali jsme si. Frank si už šel naštěstí lehnout. Sice pršelo a schylovalo se k bouřce, jenže nám to nevadilo. Zrovna jsem byl uprostřed vyprávění jedné ze svých historek, když se najednou naše loď prudce zachvěla.

Zděšeně jsem pohlédl na Frankova otce. Neváhal jsem a běžel jsem se podívat ven, abych zjistil, co se děje. Iero mi byl v patách.

"Narazili jsme!" zakřičel jsem. "Nevím, do čeho! Asi mělčiny. Nevypadá to dobře!" Přes šplouchání vody a hřmění nebylo skoro nic slyšet. Frankův táta vypadal vyděšeně a zřejmě se na chvíli zamyslel. "Gerarde! Otoč loď prudce do prava! Já půjdu zkontrolovat plachty! … Ne, počkej! Nejdříve jdi pro Franka!" Zakroutil jsem hlavou na znamení nesouhlasu. Zvolil jsem si jiné pořadí úkolů mi svěřených, takže jsem nejdřív vyběhl nahoru ke kormidlu a začal točit doprava.

Pan Iero asi věděl, co dělá, protože jsem pocítil, že se loď nepatrně pohla. Ovšem věděl jsem i něco jiného. Věděl jsem to celkem přesně, ale něco ve mně si to odmítalo připustit. Určitě se potápíme!

Asi jsem se chvíli zabral do svých myšlenek, ale brzy jsem si uvědomil, že musím běžet pro Franka. Neotálel jsem ani vteřinu a rozběhl jsem se opět dolů. A v tom jsem to uviděl. Jedna tyč s plachtou se začala lámat!

"Gerarde!" ječel pan Iero. Nevěděl jsem, co dělat dřív. "Jdi pro Franka! Já to zvládnu!" "Kurva!" ječel jsem zoufale. Teď už jsem pro Franka opravdu musel. Podařilo se mi ho zburcovat a potom jsem běžel zpět.

Než jsem však stihl doběhnout k plachtě, která se nakonec vážně zlomila, spadla na palubu a probořila ji. Pak se skutálela do moře a... a s sebou vzala i Frankova otce! Aslespoň jsem si to myslel, nikde jsem ho neviděl!

"Franku!" ječel jsem. Frank se neozýval. Běžel jsem k okraji lodě a spatřil jsem jej před sebou ve vodě. Všechno se mnou klesalo, nebylo už možné loď zachránit. Jaksi instinktivně jsem  ještě běžel zpět do kajuty a popadl mapu s kompasem a Frankovými výpočty.

Venku jsem se znovu zadíval na všechnu tu pohromu. Jediná památka na mého tátu je nenávratně v háji. Posmutněle jsem sklopil hlavu, ale potom jsem si spěšně dal do kapes věci, co jsem vzal z kajuty a skočil jsem do vody.

Frank zřejmě nebyl při smyslech. Vyděšeně jsem začal zkoumat vodu všude kolem sebe, jen abych ho našel. Jeho, nebo jeho otce.

"Franku! Frankie!" Nic. Znovu a znovu jsem se potápěl. Pak jsem konečně spatřil jeho tělo. Zhluboka jsem se nadechl a potopil se. Chytl jsem jej za obě ruce a rychle jsem ho tahal ven, na kus desky, který přede mnou plaval. Vylezl jsem na desku také.

"Franku! Prober se, no tak!" ječel jsem. Bezradně jsem se snažil jej znovu přivést k vědomí. Nebylo jiné východisko. Musel jsem mu dát i umělé dýchání. Nahnul jsem se nad jeho obličej a povzdychl si. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem stejně musel opatrně položit své rty na jeho. Asi po třech minutách se probral.

Takže moje lekce první pomoci přece jen nebyly ztrátou času.

Rozkašlal se. V ten moment jsem si upřímně oddechl. Frank vypadal vyděšeně a vyčerpaně zároveň. Položil se víc na desku. Já se rozplakal. Jeho otec je teď někde v moři. V tuto chvíli mohu jen doufat, že se zachrání.

Taky jsem si lehl hrudníkem na desku, podobně jako Frank, a nohy jsem nechal volně ponořené ve vodě. Pak jsem vytáhl kompas a malou baterku, co jsem dostal od táty. Ještě, že ji nosím stále u sebe. Otočil jsem náš... no, dalo by se snad říct vor... k jihu. Snažil jsem se nás posouvat kupředu, ale za chvíli jsem námahou přestal. Jen tak jsem tedy ležel na půl ve vodě a na půl na voru a nepřítomě hleděl na Frankův obličej.

--

Asi jsem na moři usnul. Probral jsem se až ráno, vycházelo slunce. Přemítal jsem si události z té děsivé noci. Potom jsem zkontroloval Franka. Stále ležel vedle mě a pravidelně oddechoval.

Co teď?

Vytáhl jsem kompas a když jsem od něj vzhlédl, spatřil jsem ostrov. Vytáhl jsem z kapsy papírek s výpočty. Musí to být ten ostrov! Začal jsem optimisticky vidět malou jiskřičku naděje v celém tomhle neštěstí.

Sebral jsem všechnu svoji sílu a začal jsem veslovat rukama i nohama, prostě jak se dalo, abych se co nejdříve dostal na pevninu. Ovšem to nikam nevedlo. Seskočil jsem tedy z voru a chytnul jsem jej jednou rukou. Začal jsem obtížně plavat ke břehu. Moc dobře to nešlo, ale za chvíli jsem přišel, jak na to.

Těsně před cílem mě nenávratně opouštěly všechny síly, ale musel jsem dál! Když jsem konečně ucítil pevnou půdu pod nohama, postavil jsem se do vody a vor s Frankovým mrtvě vypadajícím tělem tahal za sebou. Jak jsem se konečně dostal na písčitou pláž, bezmocně jsem padl do písku a snažil jsem se to všechno rozdýchat. Pak jsem zřejmě usnul nebo omdlel únavou.

--

Znovu jsem se probudil, když už zapadalo slunce. Pootočil jsem hlavu víc doleva. Frank tam stále bezmocně ležel a na nohy mu šplouchala voda. Sebral jsem všechnu sílu a posadil se. Pak jsem se doplazil k němu a snažil jsem se jej probudit.

Asi mu musela být pořádná zima, měl na sobě jen trenky a tričko. "Franku? Sss? Slyšíš mě?" třásl jsem jím. Za chvíli se probral a zakašlal. "Gerarde? Co... Co je? Co se stalo? Kde to jsme?!" Celý se chvěl.

Všechno jsem mu dopodrobna vysvětlil. Mluvit o tom, co se stalo jeho tátovi, se mi zrovna dvakrát nechtělo. Ale Frank to prostě vědět musel, připadalo mi jako povinnost mu to říci. Pustil se do pláče, jak jsem ostatně očekával. V tu chvíli mi toho spratka bylo docela líto.

Rozhodl jsem se jej na chvíli opustit a zajít pro nějaké dřevo do lesa. Byla zima a já se potřeboval zahřát. Frank také.

Když jsem se vrátil, uviděl jsem jej, jak sedí v písku a zírá kolem sebe na moře. Slunce už bylo téměř za obzorem. Třásl se, určitě mu musela být zima. Rozhodl jsem se tedy, že zkusím rozdělat oheň. Trochu jsem se toho bál, protože bez pomocí zapalovače jsem to už dlouho nedělal.

Chvíli jsem pobíhal po pláži a hledal vhodné kameny. Dva takové jsem po chvilince našel. Dělal jsem proto, aby se mi to povedlo, úplně všechno, ale oheň se zřejmě rozhodl vyhlásit mi válku nebo co!

Asi po dvaceti minutách usilovného snažení a vztekání se jsem si naprosto bezradně lehnul do písku. Frank se na mě otočil a když viděl, jak tam bezmocně ležím, udělal to samé. I když už byla tma, rozeznal jsem jeho tělo a taky to, že se pořádně třepe. Aby ne. Taky mi nebylo zrovna nejtepleji, a to jsem na sobě měl i mikinu. Vždycky mi bývala větší zima než všem ostatním kolem, netuším proč.

"Franku?" pověděl jsem opatrně. "Hmm?" "N-není ti náhodou taky.. zima?" "Ehh. Jo, je. Zkus ještě rozděla t-ten oheň."

"Nejde to," zasyčel jsem vztekle. "No.. d-dobře, ale co teď?" "No... Nevím, jak ty, ale slyšel j-jsem, že když se k sobě... to.. no.. ehm.. p-"

"Přitulíme, bude nám tepleji?!" dokončil větu za mě. "Jo." "Ta-tak na to zapomeň! To radši zmrznu!" Lehl si ke mně zády.

Povzdechl jsem si. Ležel jsem a zíral nahoru na hvězdy. Frank se po chvíli váhavě otočil. Otoči jsem na něj hlavu. Díval se mi do očí, já jemu taky. Cítil jsem na obličeji jeho ledový dech, když se rozhodl obmotat kolem mě paži. Lekl jsem se a mírně jsem ucukl. Potom jsem se také otočil na bok a přitiskl jsem jej na sebe víc. Objal jsem ho. On udělal to samé.

"Usoudil jsem, ž-že bychom to měli zkusit."

Zasmál jsem se. Pak mě něco napadlo. "Počkej.." řek jsem a sundal jsem ze sebe mikinu. Následně jsem se od Franka malinko odtáhl a přehodil jsem ji přes jeho tělo. "Díky," zašeptal a pak znovu zabořil hlavu do mého černého trička s logem Misfits.

Usmál se a zvedl hlavu ke mně nahoru. "Ty posloucháš Misfits?" "Jo," usmál jsem se taky. Znova se ke mně přitulil a pak jsme oba usnuli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co se Vám líbí víc?

Waycest
Frerard

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 9. února 2011 v 18:43 | Reagovat

To je tak rozkošné až ze mě kape med :D
Zavídím Gerardovi že umí plavat s otevřenýma očima :D

2 Reikko Reikko | Web | 10. února 2011 v 21:16 | Reagovat

Ah ah! ♥

3 Veru Way Veru Way | Web | 10. února 2011 v 23:58 | Reagovat

Aww...úžasný..:)To, jak se k sobě tulí mi lehce připomělo film Nekecej a pádluj :D

4 TeressV:) TeressV:) | 20. února 2011 v 12:49 | Reagovat

Hahah Gee zachránce!!!:D A taky ,,džentlmen" :D

5 Kathy Kathy | 26. února 2011 v 1:45 | Reagovat

[3]: Jéé, tak nejsem jediná, koho to s tím Nekecej a pádluj napadlo!.. :D

Paráááda :)

6 Iwet Iwet | 26. března 2011 v 13:18 | Reagovat

Jste skvělí, moc díky za komenty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama