Inspiration XI

5. února 2011 v 18:22 | fallen & petí |  Inspiration
Four chapters to go. Strašně se těším až tohle skončí a já začnu přidávat něco aktuálnějšího =))
Enjoy it, Reikko :D
PS: s novou story příjdou i delší kapitoly :D

Inspiration
Gee: Zamžoural jsem do novýho dne. Posadil jsem se na posteli a líně se protáhl. "Áu!" What? Otočil jsem se!"M-Mikey! Co tu děláš?" byl jsem zmatenej. Mikey? Tady? Ona byla zase bouřka? "No...no..přece...ty si na nic nepamatuješ?" hodil po mě smutnej pohled. Můj mozek začal pracovat na plný obrátky. ´Proč bych tě kurva nemoh mít!´ A pak...a pak...vážně k tomu došlo? To není možný! To ne! "Ne Mikey, řekni, že to není pravda!" vykřikl jsem hystericky, vyskočil z postele a začal se oblíkat. "Prosím to se nemělo stát! Dělejme jakože se nic nestalo! Vždyť sám víš!" mluvil jsem pátý přes devátý, zatímco jsem na sebe rval kalhoty. Mikey se na mě jen tak mlčky posmutněle díval...


Mikey: Pěkně jsem spinkal když v tom mě vzbudila rána loktem přímo do očí. Ještě že nemám brýle. "Áu!" dotčeně jsem se ozval. Gee se na mě udivěně podíval a začal se divit co tu dělám."Prosím to se nemělo stát!" vykřikl. Cože? Můj mozek totálně nepobíral to co říká. Ž-že to není pravda? Smutně jsem se na něj díval zatímco se oblékal. Oblékl jsem se taky a otočil jsem se na Gerarda který zrovna seděl za stolem s hlavou v dlaních.
"T-tak já jdu" řekl jsem. Zadržoval jsem slzy. Doloudal jsem se k mýmu pokoji a tam už jsem se rozbrečel naplno. Upřímě jsem kašlal na Franka který ke mě hned přiběhl a ptal se co se stalo.

Gee: Proč zrovna on a já? Proč se to všechno muselo stát? Vyspat se se svym bratrem...to není normální...zvlášť pokud ste ženatý, máte s nim společnou skupinu a nejlepší kámoše...a zvlášť pokud ho nadevšechno milujet...no...s tim milováním bych to nepřeháněl...musím myslet na Lyn! Svoji milující manželku! Musim to s nim ještě něják dořešit...nenechat to jen tak! Nevypadal jakoby se mnou přímo souhlasil. Někdo zaťukal na pokoj. "Dále!" Ať to není mikey, ať to není Mikey! Teď na to vážně nemám sílu. Vešel Frank. Byl ospalej a hrozně mu to slušelo...slušelo? Já sem v poslední době fakt něják mimo. "Nevíš co je s Mikeym? Já...on...brečí..."chytl mě něžně za ruku...

Mikey: Vzlykal a smrkal jsem do prostěradla na posteli, na který jsem seděl. Přemýšlel jsem. Proč já? Proč zrovna já? Proč se musim zamilovat do svýho bráchy, vyspat se s ním a pak být odmítnutý? Hlavou se mi honily smutné myšlenky. Najednou přišel Frank, kouknu po mě starostlivým pohledem, vzal si mikinu, zamumlal něco že jde ven a zas odešel. Taky dobře. Dalších pět minut jsem svýma slzama máčel hotelové prostěradlo. Když v tom se ozvalo zaklepání. Ještě jsem se znovu vysmrkal do prostěradla a pak zavolal "Dál!" Ve dveřích se objevil ustaraný Gee.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | Web | 6. února 2011 v 11:42 | Reagovat

Nyaa! ♥ Já to prostě miluju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama