Insane (3)

27. února 2011 v 23:20 | Iwet and Fall |  Insane
insane new
GERARDA píšu já, FRANKA Fall

Po střídavém přidávání Treasure a Inspiration snad tohle příjde vhod ;D

• Fall kafrá:
Umm, já vím, že tohle přibývá strašně pomalu, ale já za to nemůžu :P *nenápadně ukazuje na Ivetku*
Doufám, že si tenhle díl užijete alespoň tak, jak my si užíváme psát to ;)



GERARD:


To, že za mnou Frank znovu přišel, mě nijak zvlášť nepřekvapovalo. Mám dobrý odhad na lidi a jejich chování. Jsou tak předvídatelní.

Ovšem to, co mě zaskočilo, bylo, když se mě zeptal, jestli s ním nechci jít někam ven. Šel bych s ním někam moc rád, třeba se jen tak procházet a pozorovat okolní domy, oblohu, … Jenže já nechci. Nemůžu. Nemůžu dopustit, aby se tozase stalo. Už se to nesmí nikdy stát! Navíc mi i tak stačí, že je tady se mnou. Nemám naléhavou potřebu někam chodit, i když bych mu tím rád udělal radost.

"Promiň, Frankie. Nejde to." "Proč ne?" zajímal se. Tajemně jsem se usmál. "Je to tajemství. A myslím, že právě tajemství se ti líbí. Přitahují tě." "Ale-" "No tak dobrá. Mám alergii na slunce a taky nepotřebuji chodit ven. Mimo to, slyšel jsi snad, že by mě někdo někdy jen zahlédl? Možná v okně, o to se nemůžu přít. Řekl bych ti na tohle téma víc, ale to také nejde. Omlouvám se."

Jelikož mi Frank seděl na klíně, byl mi ohromně blízko. Opřel jsem si hlavu o jeho odhalenou kůži těsně pod jeho krkem, kterou mu nezakrývalo tričko. Pootevřel jsem své rty a nechal jsem je dotýkat se té kůže. Nosem jsem opatrně přičichnul. "Krásně voníš," pověděl jsem.

"Krásně voníš..." "Gerarde? Gerarde... ne..."

Vzpomínka. Zatřepal jsem hlavou, a tak jsem se pokusil ji odehnat. Nesmím na to myslet, zvláště ne v přítomnosti člověka, i když to mám pod kontrolou.

Snad.

Nemohlo mi uniknout, že se Frank mírně třásl. Posunul jsem obličej nahoru. Teď, kdybych jen nepatrně našpulil rty, mohl jsem se dotknout těch jeho. Tak blízko mi byl. Frankova ruka můj obličej najednou odtáhla.

Zadíval se na mě a pevně chytl mou hlavu do svých dlaní. "Jsi nádherný," řekl potichu. Malinko se červenal. Byl sladký. Opět jsem se tajemně usmál. Díval jsem se přímo do těch upřímných očí. Zase se ke mně nahnul. Zase jsme od sebe byli na milimetr blízko. Má touha po tom jej políbit sílila.

"Asi bych měl jít. Už je pozdě." Když to šeptal a jeho rty se pohybovaly, občas se jimi dotkl těch mých. Seskočil mi z klína dřív, než jsem stihl něco udělat. Možná je to tak dobře. Mířil ke dveřím.

Šel jsem za ním. Když si nazul boty a chystal se otevřít dveře k odchodu, ještě jsem jej stihl chytit kolem pasu. "Polib mě. Prosím." Podivil jsem se, že tahle má žádost nevyzněla nijak perverzně či nadrženě. Znělo to spíše jako prosba dědečka ležícího a umírajícího na své posteli, nad nímž se sklání jeho manželka se slzami v očích.

Frank se nesměle usál a přišel blíž. Okamžitě jsem jej k sobě strhnul a začali jsme se vášnivě líbat. V duchu jsem proklel okažik, kdy se ode mě Frank odtrhl a zmizel ve tmě.

Když jsem za ním zavřel dveře, opřel jsem se o ně a usmíval jsem se. Už dlouho jsem nepocítil takový pocit. Možná se tomu dalo říkat štěstí.

Najednou zadrnčel telefon. Bylo mi to divné. Nikdo mi nikdy nevolal a upřímně jsem se divil, že telefon ještě funguje. Šel jsem tedy do kuchyně a telefon jsem váhavě zvedl.

"Ano?" "Gee?" "Kdo je tam?" "Tady Mikey." "Uhh. Aha, mělo mě to napadnout. Jak se máš? dlouho jsem tě neslyšel."
"Pravda, myslím, že už to bude víc jak dva roky. Mám se dobře... oženil jsem se. Moje žena čeká dítě."
"To gratuluji." "Díky."
"Proč ses mi rozhodl ozvat?" "Myslíš, že bych tě mohl navštívit?"
"Ty bys chtěl?" "Ano. Jsi můj bratr. A to i přesto, že jsi-" "Vím, jak to myslíš. Nebudu se ti omlouvat, přece sám víš, že se to nedá zastavit a že to tak úplně není moje vina."
"Jo, vím." Malinko si povzdechl.
"Mohl bych tedy přijet? Dejme tomu příští týden v sobotu?" "Jistě. Těší se na tebe." "Taky se těším. Zatím se měj hezky."
"Ahoj."

Položil jsem sluchátko. To, že se na mě těší, neřekl moc přesvědčivě. Plný dojmů z hovoru s mým bratrem jsem skoro zapomněl, že jsme se s Frankem domlouvali, že zítra příjde a podíváme se na nějaký horor. Nedivil bych se, kdyby na to zapomněl i on. Přece jen, vypil toho docela dost.

Šel jsem si lehnout do postele, ale spát jsem nemohl. Nešlo to. Překvapilo mě, že Mikey chce dorazit. Kdybych byl já na jeho místě a on na mém, zřejmě bych ho nechtěl vidět. Bál bych se ho. Je možné, že se Mikey bojí, ale umí to překnoat, za což si získal můj obdiv už před lety.

Rozhodl jsem se tím dál nezabývat a raději se vyspat.

Probudil jsem se až v jedenáct. Byla sobota. Přesně za týden uvidím svého brášku, pomyslel jsem si. Nejdříve jsem zavítal do koupelny, poté do kuchyně a tam jsem se rozhodl, že celý den strávím jako obvykle - stáním u okna, pozorováním okolí a občasným pokuřováním. Možná pitím kávy.

Občas kolem mého domu někdo prošel. Někteří snad i zahlédli můj stín v okně, protože se pak dali do rychlejšího kroku. Usmíval jsem se. Opravdu mě baví děsit lidi pouhým vystáváním před oknem.

Zrovna jsem seděl v křesle a dopíjel hrnek s kávou, když se ozvalo ťukání. Šel jsem otevřít.

Stál tam Frank. Slušelo mu to, jako obvykle a v ruce držel DVD. Podle obalu to měl být hodně drsný krvák. Ovšem mě nic takového nemůže vyděsit. Neplýtvali jsme časem. Okamžitě jsme se uvelebili na pohovce a film pustili. Domníval jsem se, že televize už ani nebude fungovat, když ji tu mám snad jen na okrasu. Nevím proč, musel jsem se tomu zasmát. Televize nakonec přece jenom fungovala.

Frank se vrtěl, dokud nedosáhl maximálního pohodlí. Film začal. Byla to vážně blbost a já měl tendence se u toho smát. Naštěstí jsem to dokázal potlačovat. Zahleděl jsem se na Franka, který měl v očích hrůzu. A to jsme ještě nebyli ani v půlce filmu. Napadlo mě, že bych mohl jeho strachu nějak využít. Tu myšlenku jsem ale zapudil. Zvláštní, jako by mi na něm snad začínalo záležet.

Nakonec jsem přece jen trochu využil situace a přivinul si k sobě jeho tělo ještě víc. To teplo, které z něj sálalo. Ta krev, kterou jsem koutkem oka viděl na obrazovce televize...

Vzbuzovalo to ve mně ten známý pocit, že svoje myšlenky nemám pod kontrolou. Musel jsem se začít soustředit a ovládat. Na film jsem se vykašlal. Díval jsem se už jen na vyděšeného Frankieho.

Moc jsem ho chtěl. Naklonil jsem k němu hlavu a pomalu jsem si jazykem začal hrát s jeho uchem.

FRANK:

V šeru jsme sledovali blikajicí obrazovku Gerardovy malé televize.

Tedy spíše, já sledoval film a Gerard sledoval mě. Myslel si, že o tom nevím ale to se mýlil. Zajímalo mě, co bude dělat, a tak jsem předstíral, že to nevidím a díval jsem se na onen horor, ze kterého jsem měl dost nahnáno. Zrovna, když ten šílenec pobodal nějakého ubohého člověka, ze kterého začaly stříkat hektolitry krve, což by v normálním životě nebylo možné, mi Gerard začal olizovat ucho. Bylo to příjemné ale...

"Gee.. nech toho prosím..." zamumlal jsem. Nereagoval.
"Gerarde!" řekl jsem přísněji.
"No tak, Frankie neříkej, že se ti to nelíbí.." zamručel mi do ucha. "To ano..mmm... ale.." nenechal mě domluvit a přisál se na můj krk. Věděl, že tomu nedokážu odolat. "Gee.. sakra.. pokračuj!" vzdychnul jsem. Uslyšel jsem jeho tlumený smích, ale nepřestával.

Rukou jsem mu přesunul jeho tvář k té mojí a políbil jsem ho. Byl to dravý polibek, plný vášně. Naše jazyky se přely o nadvládu, s každým dotykem mého a Gerardového jazyka ve mně vybuchnul nový ohňostroj. Přejížděl jsem mu rukama po zádech. Přerušil jsem polibek, jenom proto abych mu mohl svléct tričko. Měl mrtvolně bílou hruď, stejně jako obličej.

Líbal jsem ho na klíční kosti a Gerard zrychleně dýchal. Po chvíli mi taky svékl tričko a přetočil se, takže najednou ležel on nade mnou. Začal mi olizovat bradavku, která okamžitě ztvrdla. Hladil jsem ho jednou rukou po zádech a druhou jsem měl zapletenou v jeho vlasech. Začal mě líbat na břichu. Byl jsem úplně mimo... najednou mi ale začal rozepínat přezku od pásku. Já jsem to ale ještě nechtěl.

"Gee.. ne. Ne prosím." řekl jsem a on se opravdu zarazil. V očích měl otazníky. "Dobře Frankie, ale.. proč?" sklopil jsem oči. "Já.. víš.. já to nechci uspěchat, přece jenom moc dlouho se neznáme... zase nemyslím že bych ti nedůvěřoval... a jsi nádherný.. ale já.. se prostě bojím. Bojím se abys mě neopustil nebo tak něco..." dokončil jsem svůj proslov stydlivě.

"Dobře Frankie." řekl a já jsem se konečně podíval do jeho tváře. Vypadal, že mě chápe. "Gee.. já.. já jsem tak rád že na mě nejsi naštvaný nebo tak něco.." "Naštvaný? Frankie, chápu to. Na tvém místě bych asi udělal to samé." řekl a dal mi letmou pusu na nos. Byl jsem opravdu rád, že se nezlobí, protože mi pořád mírně naháněl hrůzu. Pak mě něco napadlo.

"Gee.." začal jsem ale přerušil mě náhlý výkřik. Lekl jsem se a strašně jsem sebou trhnul, ale pak mi došlo, že jsme nechali zapnutý ten film. Gee se zachichotal nepřirozeně dívčím smíchem, který mě dost zarazil - Gerard, a dívčí chichot? Nicméně televizi vypnul, a pak se na mě tázavě podíval.

"Ano Frankie, co si chtěl?" Na tváři se mi rozlil úsměv, jako vždy, když mě osloví Frankie. "Gee napadlo mě, že když máš tu alergii na slunce, že bychom si mohli někam vyjít až slunce zapadne, po setmění." Vám to možná přijde podivné, ale já měl velkou potřebu chodit s Gerardem ven, hrdě se s ním chlubit ostatním, šokovat celé město.

"Frankie.." povzdechnul si. "..už jsme o tom mluvili. Nejde jenom o tu alergii, já nemám rád lidi a oni nemají rádi mě. Nebylo by to dobré. Věř mi. Vlastně ty a ještě jeden člověk jste jediní dva, se kterýma se stýkám... promiň mi to."

Tomu jsem odmítal uvěřit. Pořád se na něco vymlouval. "Ty mi něco tajíš Gerarde." "Ne, netajím Frankie, tobě bych nic netajil!" Bránil se. "Tak v tom případě mě vůbec nemáš rád! Protože kdyby jo, tak by ses alespoň trochu přemohl a šel se mnou ven! Mě.. mě to nebaví být pořád jenom zavřený! Děsí mě to!" To už jsem křičel.

"Ale ono to prostě NEJDE! Chápej mě!" křičel Gerard. "No to tedy nechápu! Myslíš jen na sebe! Víš co? Tak si tady zůstaň zavřený ale já jdu!" Řekl jsem, nasupeně došel ke dveřím, obul jsem si boty a odešel. Samozřejmě jsem nezapoměl pořádně třísknout dveřmi. Přišel jsem pod nejbližší strom a opřel se o něj. Cítil jsem, jak se mi do tváře hrnou slzy.
Já jsem takový debil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 1. března 2011 v 21:02 | Reagovat

Jů! *_* Je to úžasné, perfektní, chci další díl, teď mám hodně teorií pro to, co vlastně Gerard je xD Ale je mi to asi jasné, je to upír a nechodí na slunce proto, že by Franka utřpytil a uzářil k smrti xD Že mám pravdu, že mám pravdu?! Gee není žádný Gee! Edwík je to! xD
Ne fakt, děcká! Další díl! xD A to hodně rychle! xDD ♥♥♥

2 Veru Way Veru Way | Web | 7. března 2011 v 22:06 | Reagovat

Jůů to je skvělý! :) Pokračování! :D Píšete fkt krásně :)

3 Iwet Iwet | 8. března 2011 v 17:34 | Reagovat

[2]: Děkujem! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama