Treasure (3)

6. ledna 2011 v 20:14 | Iwet |  Treasure
treasure

Frank

Přibližně za deset minut jsme zastavili u mola. Velice neochotně jsem vylezl ven. Táta opět vytahal všechny zavazadla z auta a pak mě kamsi vedl. Tahal jsem za sebou svůj krásný, černý kufr na kolečkách a na každého, kdo se na mě opovážil jen podívat, jsem vrhal krvelačný pohled.

Zanedlouho jsme došli k lodi středních rozměrů. Vypadala vcelku slušně. Jelikož svítilo slunce, nasadil jsem si sluneční brýle. Zkoumal jsem pohledem tu loď, když se na palubě objevil nějaký kluk a mával na nás. Protočil jsem oči v sloup. Zřejmě pan Way Dokonalý mladší. Táta mě pobídl, abych vyšel vstříc té naší kocábce jako první. Zasyčel jsem a stoupal jsem mírně nahoru po dřevěné desce.

Kdybych neměl nasazeny ty sluneční brýle, vsadil bych se, že by mi z očí střílely blesky.

Nikdy jsem si nevšiml, že ten kufr, co s sebou mám, je skoro větší než já. Připadal jsem si jako malý kluk táhnoucí za sebou velkého plyšového slona z pouti. Když jsem konečně vyšel až nahoru, zastavil jsem se a kufr opřel vedle sebe. Vražedně jsem se rozhlížel kolem, když si přede mě stoupl ten kluk.

"Ahoj, já jsem Gerard," řekl, jako bych to snad dávno nevěděl a napřáhl ke mně ruku. Otráveně jsem zabručel "Nazdar," a znovu jsem popadl kufr. Popošel jsem s ním kousek dozadu. Tam se nacházelo nějaké lehátko, tak jsem si na něj sedl a čekal jsem, co se bude dít dál.

Gerard pořád stál na místě našeho seznámení jako opařený. Stále měl ještě napřáhlou ruku. Pak se vzpamatoval a pozdravil tátu. Chvíli se o něčem bavili. "Franku, pojď jsem." A je to tu, přesně téhle věty jsem se bál.
"Gerard ti ukáže tvoji kajutu." Tak téhle věty jsem se sice předem nebál, ale i tak jsem se jí téměř lekl. Gerard vyšel jako první a pobídl mě, abych šel za ním. Nasupeně jsem pohlédl na tátu, který se jen vítězoslavně usmíval. Měl jsem chuť začít skákat, řvát, škrábat, kousat, mlátit a kopat, abych mohl zůstat doma. Potom otec upřel pohled k čekajícímu Gerardovi.

Nejdříve jsem si upravil mikinu, vzal do ruky ten kufr a chtě nechtě se vydal za ním. Vedl mě dolů. Pořád panovalo trapné ticho. "Ehh, ty asi nebudeš moc dobrodružný typ, že?" "Ne." Pokrčil rameny a šlo se dál. Byl to docela pěkný kluk, to je pravda. Černé delší vlasy, hezká postava. Ale to nebyl důvod k tomu, abych se k němu choval mile.

"Tak, tady to je," ukázal na dveře a otevřel je. Nakoukl jsem dovnitř. Byl to malinkatý pokojík s postelí, několika poličkami a nočním stolkem. Bylo to docela útulné. Opatrně jsem vešel a kufr jsem hodil na zem vedle postele. Gerard stál opřený ve dveřích a pozoroval mě. Podíval jsem se na něj takovým způsobem, aby pochopil, že má vypadnout a nechat mě na pokoji. Zřejmě to pochopil, proto zabouchl dveře a odešel. Svalil jsem se na postel a hleděl nahoru. Ach jo. Proč zrovna já? Proč musím trčet na moři s mým psychopatickým otcem a s klukem, kterého má můj psychopatický otec radši než mě? Podobných otázek mě napadalo snad tisíc.

Najednou jsem ucítil prudké trhnutí. Nadskočil jsem leknutím. Všechno se se mnou tak nějak.. motalo. Co to sakra je? Posadil jsem se na postel a podíval se z malého, kulatého okna. Viděl jsem, jak se přístav před námi pomalinku zmenšuje. A to mi udělalo ještě víc špatně.

Ach bože, vypluli jsme. To znamená, že už není úniku. Začal jsem panikařit.

Nevím, čím to je, ale až teď jsem si uvědomil, jak moc se bojím vody! Vždyť ani plavat pořádně neumím! Jak to tady mám přežít?! Navíc můj žaludek se mi zřejmě rozhodl vyhlásit válku. Chytnul jsem se za ústa. Ah sakra! Cosi se ze mě nenávratně linulo ven.

Vyběhl jsem z kajuty jako šílený a běžel jsem až nahoru na palubu. Dalo mi pořádnou práci vyběhnout, protože celá loď se kymácela. A taky mi dalo hodně práce to v sobě udržet.

Všiml jsem si Gerarda a táty, jak popíjí nějaký nápoj a posedávají na lehátcích. Dost hlasitě se něčemu smáli. Proběhl jsem kolem nich až k okraji lodě a před sebe do vody hodil pořádnou šavli. Cítil jsem se tak nějak.. zelený. A můj žaludek se cítil poloprázdný. Fuj.

Táta ke mně starostlivě přiběhl.

"Jsi v pohodě, Franku?" "Jestli je na moři poprvé, ani se nedivím, že je mu špatně," pokřikl na nás Gerard a vypadal, že se náramně baví. Sklesl jsem zesláblý na podlahu a hlavu jsem si položil do dlaní. Musel jsem to trochu vydýchat.

Táta mi pomohl na nohy a vedl mě dole do kajuty. "To bude dobré, zvykneš si. Teď by sis měl jít odpočinout." "A umejt si zuby..." Táta zakýval hlavou.

Když jsem se alespoň trochu zbavil té hnusné chuti v ústech, táta mě dovedl do pokoje a položil na postel. Ještě jsem si svlékl mikinu a hodil ji na židli v rohu. Přikryl mě a pořád se ptal, jestli je mi už líp. Zanedlouho odešel. Zachumlal jsem se do deky. Pohupování lodi mi dělalo neustále špatně. I přesto jsem ale na chvíli usnul.

Probral jsem se chvíli po poledni. Touhle dobou jsme vždy obědvali, ale teď vážně nemám na jídlo ani nejmenší pomyšlení. Pořád je mi docela zle.
Spát už se mi nechtělo, tak jsem si dal do uší sluchátka a zaposlouchal se do jedné ze svých oblíbených písniček. Ani jsem si nevšiml, že někdo otevřel dveře. Jeho přítomnost jsem zaznamenal až ve chvíli, kdy si dotyčná osoba sedla na kraj postele. Otevřel jsem oči a přede mnou seděl Gerard. Otevíral pusu, ale já neslyšel, co říká. Nějak jsem si zapomněl vyndat sluchátka z uší.

"Nechceš něco sníst? Táta mě posílá." "Ne, díky." Převrátil jsem se na bok, abych se na něj nemusel koukat. "Ale měl bys. Určitě by se ti udělalo líp. Taky mi nebylo zrovna fajn, když jsem byl na moři prvně. Tenkrát mi bylo dvanáct let a-"
"Hele, víš co? Mě nezajímají nějaké tvoje zasrané historky z dětství! A vůbec. Jsem na tebe přímo alergický. Prostě bys měl radši vypadnout. Vážně na tebe nemám náladu." Chvíli na mě zmateně koukal. Asi mu chvíli trvalo, než si má slova přebral v hlavě.

"Abych byl upřímný, taky tě nemám zrovna v oblibě. Jsi rozmazlený fracek, co neumí nic jiného, než se opíjet na hloupých párty a ošukat každou, která ti skříží cestu!" "Ne každou, ale každého..." zašeptal jsem si pro sebe. "Cos říkal?" "Abys vypadnul! A to, co si myslíš, není pravda! Vím, že ses to zřejmě dozvěděl od mého táty. A to mě mrzí ještě jednou tolik..."

"No tak se omlouvám, že se snažím to tu s tebou nějak přežít. Tvůj táta by si zasloužil lepšího synáčka!" "Jo? Tím jsi myslel třeba sebe?" Podíval se na mě a bylo vidět, že ničím dalším už náš rozhovor pokračovat nebude. Zaleskly se mu oči. Ještě nevěřícně zakroutil hlavou a odešel. Pitomec.

Chvíli jsem se ještě povaloval v posteli a přemýšlel jsem. Možná jsem to malinko přehnal. Nedávno mu zemřel táta. Musí to být těžké. Ale na druhou stranu...

Nakonec jsem přece jen došel k tomu, že bych se mu měl omluvit. Nechtělo se mi to však udělat. Seděl jsem na posteli a zmateně koukal kolem. Gerard mi tu nechal nějaké jídlo, tak jsem se rozhodl, že to s ním. Bylo to dobré a vážně mi po tom začalo být líp. I když jsem si to nechtěl připustit, Gerard se v těchto věcech asi vyzná.


Po jídle jsem se stále přemlouval k tomu za ním jít a omluvit se. Přece nechci, aby si myslel, že jsem stejný, jak mě popisuje můj šílený otec, nebo ano? Ne, nechci to tak. A proto bych za ním jít měl.

Sebral jsem tedy všechnu odvahu a vydal se do jeho kajuty. Nevěděl jsem jistě, že ji najdu. Nejdříve jsem vlezl do kumbálu. Byly tam kbelíky, smetáky, mopy a taky rybářské pruty. Všechno jsem to zavřel, než to na mě stihlo popadat. Bylo tam toho moc.

Druhý pokus byl již úspěšný. Zaklepal jsem na dveře, ale nikdo neotevíral, tak jsem vstoupil. Spatřil jsem Gerarda, jak leží na posteli. Podle všeho plakal. Zabylo mi jej líto. Otočil se, aby se podíval, kdo ho přišel navštívit. Když spatřil můj obličej, začal si rychle utírat slzy z obličeje.

"Co tu chceš?!" "No... Já... Přišel jsem se ti omluvit." Nervózně jsem poklepával prsty o sebe. Pak mě napadlo sednout si vedle něj na postel. Když jsem to udělal, trochu se odtáhl. Ještě chvíli seděl se sklopenou hlavou.
"Omluva přijata," zamumlal. Nepatrně jsem se usmál.

"Ale nemysli si, že tímhle to končí. Dneska jsi mě celkem naštval, Franku. Připrav se, že to se mnou lehké mít rozhodně nebudeš." "Tím mi snad chceš vyhlásit něco jako válku, nebo co? Už se strašlivě bojím," zasmál jsem se.

Už jsem chtěl odejít, ale jakmile jsem vztal, loď se zakymácela a já spadl na Gerardovu postel. Chvíli na mě tupě zíral a já se začal protahovat. "Co si o sobě myslíš? V posteli mi nikdo ležet nebude! Vypadni!" zasyčel naštvaně. "Ale no tak, klid." Pomalu jsem si stoupnul. Zdvořile a se širokým úsměvem jsem se s ním rozloučil. Avšak hned, jak jsem zabouchl dveře, opět jsem zvážněl. To by mě zajímalo, co si to na mě ten skrček chystá.

--

Celý den už se nic zajímavého nedělo. Stále jsem polehával ve své posteli a bavil se koukáním do stropu nebo jsem poslouchal písničky na svojí 'em pé trosce'. Chvílemi jsem si jako kdyby chtěl nějak vsugerovat, že se mi tu začalo líbit. Ale nešlo mi to. Tahle výprava a podobné tátovy úlety prostě nejsou nic pro mě.

Začal jsem možná i tak trochu chápat, proč Gerardovi připadám namyšlený, drzý, rozmazlený a kdoví co ještě. Prostě je zvyklý na jiné typy lidí. Tím ho ovšem neospravedlňuji. Pořád ho nemám rád. Tak nějak jsem taky zasmutnil nad tím, jaký na mě má názor můj vlastní otec. Asi bych mu ho měl nějakým způsobem vyvrátit, ale jak? Jeho nadšení pro tyhle věci nikdy sdílet nebudu.

Večer za mnou přišel táta s večeří. Byl jsem rád, už jsem si připadal vážně sám a věci, nad kterými jsem přemýšlel, se mi taky pomalu přestávaly líbit. Chvíli jsme si spolu povídali. O Gerardovi naštěstí nepadlo ani jedno jediné slovo.

Kolem deváté se se mnou rozloučil a odešel. Byl jsem unavený, i když jsem se celý den válel v posteli. Nemohl jsem dlouho usnout. Přemýšlel jsem o tom, co mi Gerard řekl. Co na mě asi chystá? Co myslel tou 'válkou'?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 7. ledna 2011 v 21:33 | Reagovat

"To by mě zajímalo, co si na mě ten skrček chystá." :D:D:D:D:D Frank má co říkat :D:D:D:D:D:D

Je to ženiální, bratře =))

2 Kathy Kathy | 26. února 2011 v 1:20 | Reagovat

Cítil jsem se tak nějak.. zelený. - Zabilas :D :D :D
Je to úžasné! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama