War is over (2)

23. prosince 2010 v 15:23 | Reikko
War is over
A Mikey nebyl daleko od pravdy. Sotva Bert přišel domů, práskl dveřmi a sedl ke stolu. Hlavu zabořil do dlaní a začal plakat. Bylo to zvláštní, zrovna Bert a plakal, ale když jemu Gerard tak moc chyběl. Jenže měl strach mu cokoliv říct. Ale nedokázal vyslovit ani slovo, nedokázal udělat cokoliv, aby s ním obnovil kontakt a znovu s ním začal mluvit, dotýkat se ho... milovat ho. Hned zítra zavolá Mikeymu a zeptá se ho na Gerarda. Musí. A nebo...


Na druhý den ráno šel Gerard do schránky. Věděl, že tam bude mít dvě miliardy přání k Vánocům, přeci jen to byl Gerard Way s velkým G... Tedy u Gerard, ne u Way... tedy Gay! Vzal tu hromádku pohledů a dopisů, vešel do domu a jelikož neměl co dělat, sedl si do kuchyně ke stolu a jeden dopis po druhém četl. Fanynky... fanynky... strejda, na kterého Gee neměl zrovna nejlepší vzpomínky... fanynky... Bert. Sotva uviděl písmo, kterým byla napsána jeho adresa, věděl, že je to on. Vzal dopis, pomalu ho otevíral a při tom se přemístil do obýváku na gauč.

Drahý Gerarde,

doufám, že jsem Tě tímto dopisem moc nepřekvapil,i když jsem přesvědčen o opaku. Když jsem Tě včera uviděl, myslel jsem, že Ti řeknu víc, než jsem nakonec řekl. Chtěl jsem. Ale cožpak jsem mohl? Pořád Tě nenávidím. Asi si říkáš, jak je možné, že to po tak dlouhé době nevyprchalo. Řeknu ti proč... Za celou dobu jsem Tě nepřestal milovat.

A o to zvláštní je teď pocit, že vím, že tyhle řádky budeš číst, tedy alespoň myslím. Od doby, co jsem zjistil, že jsi měl úlet s Frankem jsem hrozně trpěl. Měl jsem pocit, že se mé srdce roztrhne na dvě části. Jedna Tě stále bezmezně milovala. A chtěla tě zpět. Ta druhá Tě nenáviděla. Ale tak, až mě to nutilo myslet na ty nejčernější myšlenky. Představa, že se Tě dotýkal tak, jak jsem mohl jen já mě ničila. Tak, až mě nakonec úplně zničila. Nebyl jsem schopný navázat nová přátelství, vztahy, stále tam bylo jen to jedno. A to tahle bitva mezi láskou a nenávistí.

Nebudu se doprošovat, aby ses ke mě vrátil, i když bych si to - věř nebo ne - neskutečně moc přál. Ne, doprošování je pro slabochy. Já jen doufám. A zároveň chci, abys trpěl. Chci, aby sis zažil to co já. Aby se ti srdce rozskočilo a ty okusil takovou neskutečnou bolest jako tehdy já. Je to kruté.

Snad se jednou setkáme a řekneme si aspoň ahoj. Ale já nebudu ten první, kdo to vysloví.

Hezké svátky

Bert

Gerard s pláčem zabořil obličej do polštáře. Dopis z rukou mu vypadl na zem a místností se rozléhaly jen srdcervoucí vzlyky. Najednou měl na všechno vztek. Všechno, co v sobě tak dlouho ukrýval se teď dralo na povrch. Nenáviděl sám sebe. Nenáviděl Franka za to, že s ním spal. Nenáviděl Berta za to že ho nenáviděl. Ale se slzami všechno tohle odplouvalo. Po půl hodině už nic z toho necítil. Nenávist byla ta tam. Vstal a s uslzenýma očima přešel k oknu. Venku na všechnu tu zasněženou krásu začalo svítit slunce. Světlounce modrá obloha dostala žlutooranžový nádech, po ní se hnaly bílé a světlounce šedé mraky. Vítr nefoukal, všechno bylo najednou tak krásné a dokonalé, jako kdyby to nikdy ani jiné nebylo. I tmavší šedohnědé pásy mráčků, co se táhly po obzoru, se teď jevily jako něco úžasného. A taky to úžasné bylo. Na Berta už vztek neměl. Věděl, že jedině on sám to pohnojil a proto s tím musí něco udělat. Hned po Vánocích to s ním urovná. Pozítří je Štědrý den. Jde na večeři k Rayovi. Budou tam všichni z teamu i z kapely. Do té doby na Berta nesmí myslet.

(pozn. aut.: Námět na dopis ukraden z jednoho opravdového dopisu.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hachiko Hachiko | 23. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

T___T to je tak krásné T_T a ten dopis jsem poznala... pěkně jsi to zpracovala... je to dokonalé... tak rychle další díl a trochu veselejší :)

2 fallen fallen | Web | 23. prosince 2010 v 20:48 | Reagovat

Gerarde Gerarde, to se nedělá.

Krásné, moc ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama