War is over (1)

17. prosince 2010 v 21:38 | Reikko
Tohle nebude příliš dlouhá povídka. Budu ji psát ovšem celé svátky. x) Berte to jako Vánoční dáreček. Snad se vám bude líbit, mě osobně se líbí (a to je něco, když se mi líbí moje vlastní povídka! xD) So... enjoy and comment ♥ Very merry Xmas! ^^ Děkuji fallíkovi za banner ♥

War is over

Gerard seděl v křesle na své prosklené terase. Zabalený do deky popíjel horké kakao. Venku hustě sněžilo, vločky dopadaly na sklo a ihned roztávaly. Miloval takovéhle momenty osamotě, i když by
je raději trávil s někým, koho miloval. Jeden takový člověk tady byl, ale s tím už se dlouho nebavil. Jen tak ho míjel, teda teď už ani to ne, ale nepromluvili spolu už pár let. Škoda, protože on ho měl stále rád. Začal zvonit telefon: ,,Gerarde?" Ozvalo se temným hlasem ze sluchátka. ,,Ánó?" Odpověděl váhavě. ,,Kdyby ses teď slyšel! To bylo boží!" Začal se člověk na druhé straně tlemit. ,,Ha-ha-ha, no děsně vtipné Franku. Co chceš ty šmejde malý?" Vstal z křesla a šel do kuchyně. ,,Pojď ven! Když už tak krásně sněží, tak to přeci neprokvačíš doma!" Přesvědčoval ho. ,,Tak to neuvažuj! Víš co tam je? Zima! Nachladím se a přijdu o hlas!" Zatřepal se Gerard nad představou, že by měl teď vyjít někam ven. ,,Nedělej si ze mě prdel! Stojím před tvým barákem, takže pokud do deseti minut nevyjdeš ven, tak si pro tebe dojdu a to nechtěj vidět!" Vrhl se k oknu a koukl z něj. Tam stála malá černá postavička s mobilem u ucha a mávala na něj. ,,Ehm, fajn. Raději půjdu dobrovolně, než abych pak musel snášet tvůj hněv, vole!" Zavěsil a ještě zpozoroval, jak Frank rychle strčil ruce do kapes a zatřepal se.


Gee vyběhl nahoru po schodech, oblékl si kalhoty, dvě trička, mikinu, bundu, rukavice, čepici a šálu, pořádně se zachumlal, obul se a vyběhl ven. Okamžitě ho málem srazil poryv větru se sněhem. ,,Jdu domů!" Zvolal na Franka, ke kterému se už připojili Mikey s Rayem. ,,Nemel a polez!" Gerard opatrně našlapoval, aby to s ním neseklo na namrzlém chodníku, v tu chvíli mu ale na záda skočil Bob. Tohle ovšem Gerard neustál a okamžitě letěli oba k zemi. ,,Bobe, ty hovado jedno!" Zařval, když zjistil, že se mu dostal sníh i za šálu a okamžitě začal Boba sněhem zasypávat. ,,Yeah, Bobe, to bylo skvělé! Tahle princeznička už potřebovala trochu probrat!" Popadal se za břicho Ray. Gerard najednou přestal zazdívat Boba do sněhu a v očích se mu zlověstně zablesklo. Rychle uplácal velkou pevnou sněhovou kouli a mrštil ji mezi Franka a Mikeyho. Jo, nebyla zrovna nejlépe mířená, ale i tahle koule, co oba minula rozpoutala obrovskou sněhovou bitku.

Všichni proti všem, žádná pravidla. Po chvíli začali všichni mrznout, ale když už tak už. Gerard se napřáhl a hodil kouli po okolo procházejícím muži. Samozřejmě náhodou. Hrouda mu spadla za krk, on se okamžitě zastavil a naštvaně se otočil. ,,Ježiš, promiňte, to bylo necht..ě..." Zarazil se Gerard, když uviděl mužův obličej. Znovu, asi po milionté se podíval do těch nádherných modrošedých očí, které tak dlouho neviděl. Vlasy měl pořád stejně černé, s mírnými odrosty. A ten obličej... jako kdyby stál proti samotnému bohu. Všichni se okamžitě přestali koulovat a koukali na ty dva. ,,To nic, Gerarde." Otočil se a odešel. Ale Gerard stále koukal na tu vzdalující se postavu. Jeho dávná láska. Jeho maličký Bert. ,,Gerarde? Pojď domů." Chytl ho za ramena Mikey a táhl ho k domu. Gee se nechal, ať si teď s ním dělá kdo chce co chce, konečně ho zase po tak hrozně dlouhé době viděl.

Kluci potichu odešli pryč, jen Mikey s ním zůstal. Lehli si spolu do postele, drželi se za ruce a mlčeli. Nebylo v tom nic úchylného, jen pozůstatky z dob, kdy byli malí. Tohle dělali vždy, když byl jeden z nich nemocný nebo smutný. Co je na tom, že už jsou dospělí, v srdcích to pořád byli ti malí kluci. Jen ten problém, ten byl hodně dospělý. ,,Gerarde...? Tohle bude v pořádku. Hele, on toho taky lituje. Vím to. Koukej, byla jen otázka času, než se zase střetnete. Je smůla, že se to stalo zrovna takhle, ale kdyby se to nestalo teď, stalo by se to zítra, za týden, nebo za měsíc, ale navždy byste se sobě vyhýbat nemohli." Gerard se na Mikeyho koukl a přikývl. ,,Víš, asi máš pravdu. Ale já nemůžu stále zapomenout na to, jak se to mezi námi zničilo. Byla to všechno moje chyba a taky jsem za to jak se patří zaplatil. Jak moc bych si přál, aby to jednou bylo jinak. Abych mu mohl říct všechno, co chci. Aby mi jen chvíli naslouchal, třeba by to pak bylo zase jinak. Třeba by to pochopil." ,,A nechceš mu zase zkusit zavolat? Samozřejmě ne teď, ale třeba zítra. Třeba v něm to dneštní setkání taky něco zanechalo, víš jak to myslím. Třeba zrovna teď sedí doma s hlavou v dlaních a vyčítá si to, že dnes tak rychle odešel."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 17. prosince 2010 v 21:42 | Reagovat

Awwwww *__*
To je tak krásnéé :) Moc se mi to líbí :)
A nemáš zač ;)

2 Hachiko Hachiko | 18. prosince 2010 v 11:22 | Reagovat

*__* pokračuj!!!!!

3 JajPi JajPi | Web | 18. prosince 2010 v 14:32 | Reagovat

Bert.. ach.. tam bude Bert! :D Tam JE Bert.. Můj Bertie.. ach.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama