Wanted: Mrs. Santa

23. prosince 2010 v 10:18 | fallen
Přeji pěkné Vánoce všem! =)

 Ho! Ho! Ho! Jsem Santa Claus! Ale vy mi klidně můžete říkat Gerarde. Tak se totiž ve skutečnosti jmenuju. Jak víte, blíží se teď Vánoce, a já mám teď plno práce. Víte, jak je těžké zapamatovat si jména všech dětí světa? Kdysi mi s tím pomáhala Paní Santová, ale jednou se rozhodla, že odejde hrát na baskytaru a od té doby jsem na to všechno sám. Někdy mi přijde líto to, že o Vánocích jsou všichni šťastní a veselí, jenom já jsem osamělý.

 Mí jediní pomocníci jsou nazelenalí skřítci, kteří vyrábějí hračky pro děti. A ta zima! Celý rok  žiju na Severním pólu a tak mám věčně chřipku. Nechápu, proč jsem tuhle práci bral. Nejspíš jsem si myslel, že to bude pohodička, celý rok se budu flákat a jednou za rok odvezu pár dárků dětem. Pche, to jsem se tedy pěkně mýlil! Celý rok tady dřu, vymýšlím nové prototypy dárků, nové vánoční ozdoby a podobné věci. Pomalu se mi to začíná zajídat. A to jsem se předtím divil, proč tady v tomhle zaměstnání nikdo dlouho nevydrží. Teď už to chápu.

 Zrovna jsem měl volnou chvíli, což se nestávalo velmi často. Rozhodl jsem se toho využít. Rozvalil jsem se na gauči a zapnul televizi. Po chvilce proklikávání se mezi reklamami a vánočními filmy jsem konečně zastavil na nějakém akčním filmu. Usoudil jsem, že nic lepšího dávat asi nebudou a tak jsem se pořádně uvelebil na pohovce a zabral se do děje.

 "Pane Clausi! Pane Clausi!" udiveně jsem pohlédl do zelené tváře jednoho ze skřítků. Já usnul? No, už asi ano. Otočil jsem se na skřítka který mě pozoroval. "Co se děje?" "Máte tady návštěvu." vytřeštil jsem na něj oči. Návštěvu? Nikdy tady nikdo nebyl. Rychle jsem se zvědnul z gauče. "Tak se na ni půjdeme podívat." skřítek se rozešel a já ho následoval.

 Díval jsem se na menšího kluka, na kterého skřítek ukazoval. Byl celý v černém a očividně mu byla zima. Rozešel jsem se k němu. Když uslyšel kroky vzhlédl a já mu viděl do tváře. Velké zelené oči a delší černé vlasy. Piercing ve rtu. Pro dívky musí být určitě velmi přitažlivý. Došel jsem až k němu.

 "Co chceš?" zeptal jsem se, ještě trochu rozmrzelý z toho, že jsem kvůli něho musel vstát. Zaraženě se na mě podíval. "Ty seš Santa?"protočil jsem oči. Tyhle otázky miluju. "Ne, jsem dvorní šašek. Kdo jiný bych asi měl být?" pokrčil rameny. "Já nevím, Santa má přece bílé vousy a vlasy a červený oblek." "Ano, ale tu maškarádu nebudu nosit celý rok, ne?" díky bohu za vyspělou technologii! Umělé vousy vypadají úplně jako pravé. "Tak, dozvím se už konečně, co po mě chceš?" horlivě přikývnul. "Chtěl bych tady pomáhat." měl jsem dojem že špatně slyším. "Cože?" "Chci tady pomáhat."

 "Proboha proč?" nechápal jsem to. Kdo by tady chtěl pracovat? Já bych dal cokoli za to, abych mohl odsud vypadnout. A on si tady v klídku přijde a chce tady pomáhat? On musí být blázen. "Nevím proč, ale prostě chci." Já to říkal. "Ale, to nejde." zatvářil se zklamaně. "Ale proč?" "Protože.. protože mi tady pomáhají skřítci, víš? A ty nejsi skřítek. Proto to nejde." "Prosím! Musí to jít! Trmácel jsem se tady celou tu cestu protože jsem věřil že mi pomůžete! Celý můj život jsem měl komplexy z toho, že se všichni smáli mé výšce, ale doufal jsem, že ty mi pomůžeš! Prosím!" To měl tedy pravdu. Výškově by určitě zapadnul. Nakonec, proč ne? Bude jedině dobře, když tady bude další pomocník. A možná by mi i mohl dělat společnost, z těch roků strávené jenom s těmi zelenáči mi už pomalu začínalo hrabat. Povzdechnul jsem si. "No tak dobře. Mimochodem, jak se jmenuješ?" "Frank."  

 Zaslechnul jsem řinčení a něčí výkřik. S obavami jsem se rozběhl na místo, odkud se to ozvalo. Naskytl se mi pohled na zbytek toho co kdysi byly vánoční baňky a Franka stojícího uprostřed. "Iero! Zase ty!" to už bylo nejmíň potřetí za tento týden, co něco zpackal. Možná jsem udělal špatně, když jsem ho tady vzal. "J-já.." "Nechci nic slyšet! Máš štěstí že máme náhradní! Teď to ukliď." Frank poslušně začal sbírat největší střepy a já se vrátil zpátky ke své práci.

 Frank.. byl fajn člověk. Hezky se s ním povídalo, bylo fajn mít lidskou společnost po tak dlouhé době. Za chvíli věděl všechno o mě a já zase o něm. To, že utekl kvůli své výšce nebyla zas tak moc pravda. Byl gay. Rodiče ho za to neměli rádi, ve škole ho šikanovali. Nedivím se, že utekl. Akorát kdyby nebyl takové nemehlo. Možná to bylo trošku roztomilé, ale rozhodně nám to moc při práci nepomáhalo. Ale flákat se tady taky nemůže..

 A je to tady. Prosinec čtyřiadvacátého. Další Vánoce. Stál jsem u mého vozu a naposled vše kontroloval. Vůz, dárky mám, soby mám... Ok, zbývá poslední věc. Oblékl jsem se do toho červeného oblečku. Byl jsem připraven vyrazit. "Kafe?" otočil jsem se. Byl to Frank. Přikývl jsem. Je tady strašná zima, to mě alespoň zahřeje. Vyrazil ke mě, v rukou hrnek té hořké tekutiny. "Myslel jsem, že by ti to mohlo přijít k chuti, a tak jsem se roz-" nedopověděl, protože škobrtnul a já už jenom bezradně sledoval, jak celý obsah hrnku ladně letí na můj oblek. Vepředu se začala vytvářet nádherná tmavá skvrna a začalo to hřát. "Můj oblek!" zděšeně jsem se zahleděl na tu spoušť. "Franku!" Frank šokovaně zíral na to, co způsobil. "J-já, já nevím, co to... já, o-omlouvám se.." "Omlouváš se? K čemu mi to je? To tvoje 'omlouvám se' mi oblek nevyčistí!" byl jsem naštvaný na největší míru. Tohle už fakt přehnal! Co já teď budu dělat? Zlostně jsem se podíval na Franka. Ale v tom jsem se zarazil. Opravdu jsem zahlédl... slzy?

 Nemýlil jsem se. Frank plakal. "Strašně mě to mrzí Gerarde, já jsem takové nemehlo, promiň" Vydával ze sebe mezi vzlyky. Najednou jako by se ve mě něco zlomilo. Vzal jsem ho za tvář a utřel jeho slzy. "To nevadí Franku, to se vyčistí." usmál jsem se. Hleděl na mě těmi svými zelenými kukadly. Nevěděl jsem, jestli dělám správně, ale musel jsem to udělat. Zlehka jsem ho políbil na rty. Usmál se. "Děkuju." "Já děkuju." obdařil mě dalším nádherným úsměvěm a pak se mi vrhnul kolem krku.

 Měl jsem zpoždění asi půl hodiny, tak dlouho trvalo očištění a usušení kabátu, ale na hrudi mě hřál krásný pocit. Toto budou ty nejhezčí Vánoce co jsem kdy zažil. Už nejsem na všechno sám. Už jsem našel novou Paní Santovou. Našel jsem Franka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Red of Rose Red of Rose | Web | 23. prosince 2010 v 12:23 | Reagovat

Ja neviem, či mám plakať nad tým, aké je to strašne milé, alebo sa smiať :D Dobre, smejem sa, ale aj tak je to hrozne milé! Keby si nepoužila Paní Santovou a hneď potom Franka, asi by som sa vážne rozplakala. :D Ale takto.. :D AH, ale to je príliš atraktívna predstava, že by Gerard bol Santa. Ah. Škoda, že som to ja, kto dáva darčeky pod stromček, inak by som odteraz žila v ilúzii, že to robí Gerard. :D Oh, krásne.

2 Reikko Reikko | Web | 23. prosince 2010 v 14:48 | Reagovat

Jak píše Red of Rose... taky jsem teď plná rozporuplných pocitů... je to hrozně krásná povídka, ale zároveň taková... prostě vtipná. Jakože představa, jak Frank zkazí všechno na co šáhne je geniální xD A Gerard jako Santa... Chci v Česku Santu!!! xD A ne Ježíška! xD Ach jo, další důvod proč se stěhovat do mé vysněné Ameriky! ♥ xD Prostě ženiální story! xD

3 Iwet Iwet | 23. prosince 2010 v 19:51 | Reagovat

Sweet <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama