Walking in the Rain

11. prosince 2010 v 16:45 | fallen
Ok, původně jsem to chtěla zveřejnit později, ale prostě na to mám dnes náladu. Je to asi to nejlepší, co jsem zatím napsala. Líbí se mi to.

Procházím se v dešti a vzpomínám. Před třemi lety jsem tě tady potkal. Pršelo, stejně jako dnes. Přišel jsi ke mně. "Mohu ti nabídnout deštník?" Vděčně jsem přikývl a vstoupil pod deštník, nabízející mi útočiště před nekonečnými proudy vody, padajícími z nebe. "Jak se jmenuješ?" "Bert." "Tak, Berte, co říkáš na jedno kafe?" "Velmi rád."

Z jednoho kafe se staly dvě, pak silné přátelství a nakonec dvouletý vztah. Věřil jsem, že to bude napořád, ale osud tomu chtěl jinak, protože mi tě vzal. Procházím místy, které jsem měl spojené s tebou. Restaurace. Naše první oficiální rande. Byl jsi děsně roztomilý, když jsi nevěděl, co říct.

Pokračuju na další místo. Není mi smutno, možná trošku, naopak, mám z toho příjemný pocit. Jistě, že jsem si prošel i tímhle smutenčím obdobím, ale to už je za mnou. Teď už jenom vzpomínám na ty krásné chvíle a jsem rád za to, že jsem to mohl prožít. Docházím na druhé místo.
Dětské hriště. Trávili jsme tam moře času. Měli jsme tam svou oblíbenou houpačku, ty jsi mě vždycky se smíchem houpal a nevadily ti ty pohoršující pohledy ostatních. Svět byl tehdy dokonalý.

Pokračoval jsem v mé vzpomínací procházce. Déšť mi už zmáče celé mé vlasy, které teď zplihle visely u hlavy. Došel jsem před tvůj bývalý dům. Dovnitř jsem samozřejmně nemohl, už dlouho ten dům patřil někomu jinému. Stál jsem tedy venku a pozoroval oprýskanou fasádu domu. Zažili jsme toho tady spoustu. Večery strávené nad lacinými filmy s popcornem v ruce, ty noci zachumlané s tebou pod peřinou, všechny ty polibky před domovními dveřmi, snažíc se oddálit můj odchod domů. Ještě chvíli postávám před oním domem a nakonec pokračuju déle. Hřbitov.

Stojím před tvým náhrobkem. Malý, a skromný, ale myslím, že by se ti líbil. Taky jsem ho vybíral já. Přišlo mi strašně nefér, že tvá rodina nezařídila pohřeb. To, že se o tebe nestarali když jsi žil, jsem po dlouhém roztrpčení dokázal překousnout. Ale že jsem všechno musel zařídit já a oni ani na pohřeb nepřišli, to bylo do nebe volající. Doufám, že shoří v pekle.
Vypadá to, že už tady dlouho nikdo nebyl. Smetu suché listí z hrobu a poupravím umělé věnce. Zadívám se na tvou fotku. Usmíváš se. Ten úsměv jsem miloval, stejně jako nikdy nezhasínající jiskry pobavení v tvých očích. Chybíš mi.

Opouštím hřbitov a mířím na poslední místo, které chci dnes navštívit. Onu kavárnu, kam jsem tě poprvé pozval na kafe. Stojím před výlohou, teď už úplně promočený, a sleduji lidi vevnitř. Vidím šťastné páry, kterým srší zamilovanost z očí, přátele povídajíci si nad šálkem horkého čaje na zahřátí, i samotáře čtoucí ranní noviny. Nechci jít dovnitř. Nikdy jsem tam nebyl od té doby, co jsi pryč.
Najednou  v odraze výlohy zpozoruju postavu, která mě zaujala. Je to muž v dlouhém černém kabátě a deštníku stejné barvy. Jde mým směrem. Přemýším, za kterým člověkem v té kavárně může jít. Snad že by za tou plavovlasou slečnou, která sedí samotná u zadního stolu? Ale mýlil jsem se. On se totiž zastavil u mě. "Mohu ti nabídnout deštník?" zeptal se a já vděčně příkývnul a vstoupil pod deštník, nabízející mi útočiště před nekonečnými proudy vody padajícími z nebe. "Jak se jmenuješ?" "Gerard." "Tak, Gerarde, nezašel bys na jedno kafe?" "Velmi rád..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 11. prosince 2010 v 20:01 | Reagovat

*brečí... ne, nebrečí, vyloženě řve*

Když to je tak děsně krásný T___T

2 Red of Rose Red of Rose | Web | 11. prosince 2010 v 23:45 | Reagovat

Neplačem síce, lebo poznám ten strašne krásny pocit zmierenia, keď už iba chodíme po starých miestach a spomíname na tých, čo tu už nie sú... Vlastne myslím, že niet lepšieho pocitu! :)) Ten koniec mi stisol srdce, nádherný ^^

3 Ajush Ajush | Web | 12. prosince 2010 v 7:17 | Reagovat

napadla ma pesnička každý mi te lásko závidí ked som čítala o dáždniku ♥ nádherné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama