Treasure (1)

27. prosince 2010 v 19:01 | Iwet |  Treasure
treasure
Tak tedy dobrá, začínáme trochu kratším dílem ^^


"Tati? Tati?! Jsi doma?" Zabouchl jsem za sebou dveře a pustil se do prohledávání domu. Dům prázdný, táta nikde. Pokrčil jsem rameny, protože jsem absolutně nevěděl, kde asi může být.

Každý normální kluk by si myslel, že když příjde domů takhle brzy, má jistotu, že bude doma sám, protože jeho táta či rodiče jsou v práci. Jenže u mě to tak nebylo. Můj táta sice práci má, ale podle mě dost divnou a uhozenou. Je to totiž lovec pokladů, jinak to definovat nedokážu. Prostě se zajímá o historii, občas má nějaký ten kšeft v muzeích. Přednášky a podobně. No a mnohem častěji jezdí na bláznivé výpravy. Ale dokud mě uživí, je mi to prakticky jedno. Mámě to ale očividně jedno nebylo, protože se s ním kvůli tomu rozešla. Ani se jí nedivím. Už pět let s ním žiji sám a za mámou jezdím jen o prázdninách.

Tašku jsem hodil do kouta a udělal si toast. Na stůj jsem hodil vysvědčení. Jo, sice dnes dostanu vynadáno, ale pak mě čeká léto. Léto. Už jen to slovo zní přímo magicky. Plno plážových mejdanů, plno dobrodružství, plno letních románků. Uvelebil jsem se na pohovku a s blaženým úsměvem jsem nasával teplý letní vzduch. Poslouchal jsem šplouchání moře, které se z místa mého domu nedalo přeslechnout.

Ani jsem nevnímal, že bouchly dveře a táta se vrátil.

"Franku? Frankie!" Trhl jsem sebou. "C-co je?" "Už jsi doma?" ptal se, zatímco si vyzouval boty.
"Jak vidíš, tak ano." "Kde máš vysvědčení?" Malinko nervózně jsem ukázal před sebe na stůl. Táta si vzal pro mě ten naprosto nedůležitý cár papíru, kterému jsem již stačil nepatrně zmačkat rohy. Zadíval se do něj. Pozoroval jsem, jak jeho tvář nabírá rudou barvu a začal jsem pomalu panikařit. Upřel na mě zrak. Usmál jsem se na něj tak nevinně, jak jen to šlo.

Chvíli se nic nedělo, on mě pozoroval a já se vyšinutě usmíval.

"Franku Anthony Iero!!" zaječel tak silně, až jsem se lekl a s nehoráznou touhou po co nejrychlejším útěku jsem nešikovně prepadl přes pohovku. "Ááááu..." zanaříkal jsem a chytl se za hlavu. Táta si stoupl na pohovku, asi proto, abych si připadal malý a bezmocný. Zase se díval do mých očí.

"To snad nemyslíš vážně! Zase tolik čtverek!" "Ale tati... důležité přece je, že jsem nepropadl ne? Měl bys na mě být pyšný!" pověděl jsem významně. Táta vypadal, že každou chvíli praskne. Začal ječet a už se na mě řítil. Vztal jsem tak rychle, jak jen to bylo možné a utíkal do svého pokoje.

"Však já tě dostanu, ty malej zmetku!"

Pořád řval věci podobného rázu a já pořád běžel, jako by mi snad šlo o život. Tak tak jsem stihl zavřít dveře a zamknout. Celý udýchaný jsem se o ně opřel. Táta na mě chvíli bouchal, ale pak ho to přestalo bavit.
"A nemysli si, hošánku, že se budeš celé léto flákat! Já už pro tebe vymyslím trest!" kopnul nakonec do dveří a odešel. Praštil jsem sebou na postel. Takhle vyvádí vždycky, když přinesu vysvědčení. Ale já přece až tak nemůžu za to, že mi to ve škole nejde. Občas to sice docela flákám, ale asi jsem vážně pitomec, protože když se něco naučím, druhý den už to v hlavě hledám jen těžko. Teď můžu leda tak doufat, že ho to za pár hodin či dní přejde a já si budu naplno moct užívat léta. Vím totiž, že mě táta má rád, a taky toho někdy umím docela slušně využít.

V pokoji jsem vydržel až do večera, ale pak jsem se rozhodl vylézt. Pomalu jsem s obavami našlapoval. Tátu jsem spatřil, jak sedí u televize a rve do sebe pytlík arašídů. Když jsem došel až skoro do obýváku, všiml si mě a udělal mi místo vedle sebe na pohovce. Sedl jsem si tedy vedle a s napětím očekával, co se bude dít.

"Promiň, Franku." No tedy, čekal jsem vše, ale omluvu?
"Takže... všechno okay?" "Jo...tak nějak by se to taky dalo říct..." Nahodil takový divný výraz, jako kdyby věděl o něčem, o čem já nemá ani páru. Zatím.
"Víš, ale s tí trestem si to rozmyslet nemohu, hochu. Prostě to jen tak nechat nemůžu, třeba si pak uvědomíš svou chybu a nebudeš na tu školu tak kašlat, jak jsi zvyklý. Dokonce jsem ten trest už vymyslel."
Heh, stejně to nebude nic víc, než týdenní pomývání nádobí, ujišťoval jsem sám sebe. Táta se na mě zadíval tajemným pohledem.

"Znal jsi pana Waye, že? Byl to můj společník na cestách." "Ano, ale proč o něm mluvíš v minulém čase?" zeptal jsem se nechápaje tuto skutečnost a taky skutečnost, jak pan Way souvisí s mým trestem.
"Před nedávnem zemřel. Asi jsem ti to zapomněl říct." "Tak to je mi líto." "Když jeho syn vyklízel jeho pracovnu, našel u něj něco opravdu zvláštního. Je to jakási mapa k pokladu." Pořád jsem tak nějak nedovedl, možná nechtěl pochopit, proč mi o tom vypráví. Nějaká mapa, co já s tím nadělám?

"Rozhodli jsme se, že se vydáme ten poklad hledat. Pan Way byl neobyčejný člověk a já bych rád dokončil jeho rozplánovanou výprau, na kterou už se bohužel nikdy nevypraví. Potrvá to asi celé prázdniny." V duchu jsem se začal radovat. Tohle znamená, že táta bude celé prázdniny pryč! Super, super, super! Upřel jsem na něj svůj zrak. On se na mě podíval s triumfálním výrazem v obličeji. "A ty Franku, ty pojedeš s námi."

Cože?! Co to proboha řekl? Já... já že pojedu na nějakou potrhlou výpravu za neexistujícím, beztak vymyšleným pokladem, když si můžu užívat prázdnin?! On se zbláznil!

"Ne! Já s tebou nikam nepojedu, tati! Copak mi chceš zničit celé mé vytoužené prázdniny?! To přece nemůžeš, to mi nemůžeš udělat! Nehodlám se účastnit žádné z tvých potrhlých výprav, je to směšné!"

"Ale to víš, že ti to udělat můžu, Franku," smál se. "Ne, nikdy!" ječel jsem na něj a rozběhl se zpět nahoru do pokoje. Stále jsem slyšel jeho smích, vítězný smích. Asi si myslel, že na mě vyzrál, že vychladnu a ještě rád pojedu. Ale to se plete! Nějaký poklad, nic takového mě nikdy nezajímalo a nebude!

Je to úplná blbost! A navíc... Určitě to není zrovna bezpečné a já odsud nevytáhnu paty, to je moje poslední slovo!
Uražený jsem si lehl na postel a pozoroval strop.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 27. prosince 2010 v 19:31 | Reagovat

Hah :D Vzpomínám si, jak jsem kdysi to story úplně žrala :)

A mám v plánu žrát ji i teď :D

2 Reikko Reikko | Web | 27. prosince 2010 v 20:42 | Reagovat

Okamžitě potřebuju další díl!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama