Pouliční malíř (2)

5. prosince 2010 v 19:46 | Reikko |  Pouliční malíř
Tento díl je obsahově už o mnoho lepší než ten první. Snad se vám bude líbit...

pouliční malíř

Gerard přišel domů, bylo asi deset hodin večer a okamžitě si šel zapálit. Totiž... Paní Bennetová je zatvrzelá nekuřačka a nesnáší, když někdo v její přítomnosti kouří. Proto se celý den držel. Teď tady ale paní Bennetová nebyla, což znamenalo, že nejspíš zlikviduje celou krabičku za dneštní večer. Normálně i jedl. A zadarmo. Dali mu najíst, protože pracoval jak kůň. Nosil koláče, židle, stoly a nakonci toho všeho pomalu hledal, jesli někde neztratil ruce. Pro někoho, jako byl Gerard byly ruce důležité, byla to jeho jediná obživa. Koukl na hromádku věcí nachystaných na zítřek. ,,Zkurvená práce" Gerard byl děsně sprostý a nikdy se tím netajil. On si to s jeho životem mohl dovolit. Svlíkl si tričko a vyšel na balkón. Byla teplá noc... teplá jako on.

Jo, byl gay. Nikdo to nevěděl. Ani jeho vlastní rodina. Snad jen pár lidí, které kdy poznal díky gay-klubu. Ale těch si ani jména nepamatoval. Vždy si dali pár panáků, prubli to a konec. Jednou by chtěl potkat nějakého muže, který by ho vytáhl z tohodle vražedného způsobu života a vtáhl ho do toho opravdového. Je to možné? Vyšel z balkónu a zastavil se u skříně. Měl tam vysoké zrcadlo. V tom mdlém světle vypadalo jeho tělo ještě hubenější než doopravdy bylo. Žebra by dokázal spočítat jen pomocí zraku. Kalhoty na něm visely jak na kusu dřevěné tyčky. A nohy? Ty se víc rovnaly čínským jídelním hůlkám. Dříve takový nebýval. Naopak, měl problémy s nadváhou a lidé na střední se mu smáli. Kdyby ho teď viděli. Oči se mu téměř zavíraly a proto sebou plácl do postele. Jen tak, v kalhotech, však co, zítra ráno by si je stejně musel znovu oblékat. Ještě chviličku se díval na stíny na zdi a poté upadl do hlubokého spánku.

Další ráno začínalo stejně jako každé jiné. Budík na zemi, poslední cigareta v puse. Rychle sáhnul po nějakém tričku a vydal se ven na to malé náměstíčko které bývalo jeho pracovištěm. Okolo chodilo plno zvláštních lidí. Bohatí, chudí, malí, velcí, tlustí a hubení, všechno to splývalo v jeden dav. Jen Gerard vyčníval. Však uvažujte, kdo by si v třicetistupňovém vedru vzal černé dlouhé kalhoty a černé tričko? Jen on.

Roztáhl si náčiní na jeho obvyklém místě a čekal. Netrvalo dlouho a přišla k němu nějaká mladá slečna se svou kamarádkou. Prý jestli je může namalovat spolu. Přikývl a ony si sedly. Chviličku si je nastavoval a pak se pustil do práce. Ruka s uhlem mu klouzala po papíře a vytvářela obrysy tváří, pramínky vlasů, stínovala ohyby a přidávala osobám lehký úsměv. To dělal vždy, každého donutil se na obrazu usmívat. Když byl po půl hodině hotový, sundal plátno ze stojanu a podal ho slečně, která stála blíž. Ta mu naoplátku podala desetidolarovku. Gerard ji strčil do kapsy a s úsměvem poděkoval. Tak, a už měl na cigarety. V rychlosti si odskočil do první trafiky, co stála asi deset metrů od něj a krabičku si koupil.

Zapálil si a pořádně potáhl. Plíce se mu zaplnily tímto znečištěným, jedem naplněným kouřem. Když vydechoval tak s láskou koukal na ten smrtící obláček rozplývající se v čistém vzduchu. Posunul si židli do stínu a seděl. Čekal asi hodinu a stále nikdo nepřicházel. Lidé procházeli okolo jako kdyby tam on ani nebyl. Najednou ale uviděl přibližovat se dvojici lidí. Byli na první pohled povahově tak rozdílní, že Gerard vůbec obdivoval to, že vedle ní mohl jít. Byl to muž a žena, ani jednomu nemohlo být víc než 23. Ona - blondýna s dlouhýma nohama a umělou krásou v obličeji. On - normální černovlasý pohodář s potetovanými pažemi. Drželi se za ruce a o něčem horlivě diskutovali. Když ale došli až k Gerardovi, dívka zmlkla. Chlapec se na něj ale naopak podíval a zeptal se: ,,Prosím vás, mohl byste nás namalovat?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iwet Iwet | 5. prosince 2010 v 19:58 | Reagovat

Jů, malý potetovaný šmoula na scéně! :) :D

2 Hachiko Hachiko | 5. prosince 2010 v 20:05 | Reagovat

Už se velice těším na další díl :)

3 Red of Rose Red of Rose | Web | 5. prosince 2010 v 20:11 | Reagovat

Awwwwwww! Zdieľam nadšené čakanie na ďalšiu časť :) (A musím poznamenať, že v tomto serióznom texte ma nehorázne rozosmialo nasledovné: "Byla teplá noc... teplá jako on." :D:D:D)

4 fallen fallen | 5. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

Awwwww
Druhá kapitola, a já už to miluju! Reikko, jak to děláš?
Co bych dala za to, kdyby mě Gerard namaloval...*__* xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama