Insane (1)

4. prosince 2010 v 17:41 | Iwet and Fall |  Insane
insane new
Nejdřív bych ráda napsala, jak to bude fungovat:
• jednotlivé díly budou asi malinko delší, protože do nich musíme nacpat mou i Aniččinu část
• v každém díle je Gerardův a Frankův pohled
GERARDA píšu já, FRANKA Fall


GERARD

Pozoroval jsem svět okolo sebe z okna. Jako každý den. Ale dneska mě to docela bavilo... Byl hodně temný den, všude byla mlha, slunce nesvítilo. Přesně takové počasí se mi líbí. Přílišné světlo nikdy nebyla moje parketa. Stejně mě to ale v jednom okamžiku přestalo bavit. Sedl jsem si na gauč a dal se do přemýšlení.

Prý jsem divný. Taky že ano. Nikdy nevycházím ven, nikdo neví, jak vypadám. Ale i tak vím všechno, co o mě ti naivní troubové všude možně vytrubují. Sousedi na pravo se bojí, že vedle nich žije satan. Dokonce prý začali na rámy dveří malovat svěcenou křídou jakési protisatanistické symboly nebo co. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. Sousedi na levo si údajně zase myslí, že jsem upír. Tudíž u hlavního vchodu pořád visí na dveřích česnek. Lidi jsou celkem magoři, nezdá se vám? I když nejsem upír, ani satan, tak mám prostě své tajemství, které prozatím nehodlám nikomu prozradit.

Zase jsem se jednou takhle nudil a celý den se díval z okna. Najednou jsem spatřil toho malého pošťáka. Chodí tudy celkem pravidelně, asi tak jednou za týden. Výjimečně ho tu vidím častěji. Myslím si, že mu určitě není příjemné chodit sem, na konec ulice, kde je vidět onen hrůzostrašný dům. Můj dům. Přitom je to úplně normální dům, jako všechny ostatní. To jen lidi si z něj udělali sídlo nemrtvých nebo co. Lidi jsou prostě zasraný drbny a neskuteční poserové.
Pozoroval jsem ho. Je na něj vážně celkem pěkný pohled. Líbí se mi, jak je celý otetovaný. Teď v létě, když chodí bez mikiny, je to hezky vidět. I přes to ale působí zranitelně. To bude tou výškou, víc jak 160 centimetrů bych mu netipoval. Řekl bych, že je maximálne tak o 3 roky mladší než já. To není zase tak moc...

Přiznávám. Líbí se mi. A to mám na lidi celkem jasný názor. Na druhou stranu, kdyby jste 5 let s nikým nic neměli, tak by se vám zamlouval snad každý. Jenže já mám potřebu si vybírat. A on je pozoruhodný. Jaké by asi bylo, kdyby jednou zazvonil u mých dveří a - Jenže to se nikdy nemůže stát. Je určitě posera, jako všichni ostatní.
Když o tom tak přemýšlím, od té doby, co jsem v 18 letech vypadl od rodičů, jsem snad s nikým nepromluvil. Vlastně jednou s Mikeym, mým bratrem, ale ten se tady už několik měsíců neukázal. Možná vám to příjde divné, ale mě ne. Celkem dost dobře ho chápu. Jednak si s Mikeym už nemám co říct a taky...
… bojím se. Bojím se, že by se to zase objevilo. Jako kdysi. A to se už nesmí stát.

Stál jsem kousek dál od okna, aby byla matně vidět jen má silueta. Pokuřoval jsem cigaretu a pozoroval ho. Vypadalo to, že už odchází, ale najednou... zíral do mého okna. Docela mě to vyděsilo, ale zachoval jsem klid a nehybně dál postával. Pak se stalo cosi neuvěřitelného. Šel ke mně. Do mého domu. Co mi asi nese? Dopisy mi nikdo nikdy neposílá. Ani nic podobnýho. Tak schválně, pošťáčku... Seš taky srab?

Zazvonil. Neotevřel jsem. Sedl jsem si na stůl do nejtemnějšího koutku mojí předsíně a čekal. Bylo odemčeno, může klidně vejít. Pokud se tedy dřív nepodělá strachy. Ale jestli je v něm alespoň trocha zvědavosti, vejde. O to se klidně vsadím. Ještě jednou vyzkoušel zvonek. Slyšel jsem jeho povzdychnutí. Už chtěl jít zřejmě pryč, slyšel jsem jeho kroky vzdalovat se. Ale nakonec si to zřejmě rozmyslel. Zaposlouchal jsem se. Pomalu vzal za kliku. Dveře se se skřípáním otevíraly. Vcházel. Bavilo mě se na něj dívat. Šel kupředu, pomalu, určitě se bál. Bylo to znát. Stejně mě překvapilo, že sem vešel sám od sebe.

"Haló? Je tu někdo? N-nesu vám dopis," povídal zřetelně a nahlas. "Ahoj," řekl jsem naprosto lhostejným hlasem a díval se mu přímo do očí. Trhl sebou, otočil se a uviděl mě. No, tedy moc dobře mě neviděl, je zde vážně tma. Zvláště na místě, kde sedím.

"Vylezte sakra ven, n-nemám na vás celý den." Nějaký drsný, ne? Překvapil mě tón, jakým to říkal. "Už jdu," odpověděl jsem a seskočil jsem ze stolku. Pomalu jsem se k němu přibližoval. Můj obličej osvítil kousek světla, které sem dopadlo oknem. Trhl sebou podruhé a vyjeveně na mě zíral. Zlověsntě jsem se usmál. Nejraději bych ho ojel hned teď. Už je to tak dlouho, tak zkurveně dlouho...

Postupoval stále dozadu, až najednou zakopl o práh. Přiskočil jsem k němu a chytl ho do náruče dřív, než by stihl spadnout na zem. Ano, mám vcelku rychlé reflexy. Stále jsem jej svíral v náručí. To malé tělíčko. Skoro ani nedýchal. Pozoroval mě a já se snažil neutopit v jeho očích. Moje ruka, která spočívala na konci jeho páteře, rychle vyjela nahoru. Víc jsem ho na sebe natiskl.

"Tak, co pro mě máš?" "Ehm, nechtěl by jste mě.. nejdřív.. pustit?" koktal. Stejně jsem si myslel, že se mu ode mě nechce. Nikdy nikomu se ode mě nechtělo. Ale pustil jsem ho. Rozpačitě se hrabal v tašce, až našel ten můj dopis a vtiskl mi jej do ruky.
"Proč jste vůbec neotevřel hned?" vyptával se ještě. "Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli jsi taky srab, jako všichni lidé okolo. Ale ukázalo se, že se asi až tak moc nebojíš..." "Měl bych se snad bát? Vím totiž, co se o vás povídá..." "Jo, že jsem upír nebo snad satan," podíval jsem se tajemně do těch velkých, ustrašených očí. Pak jsem se rozesmál. "Ne, tak to fakt nejsem." Taky se smál. Ještě mi dal cosi podepsat.

"Musím jít." "Fajn." Doprovodil jsem ho ke dveřím. Kývnul na mě a já čekal, až zmizí za rohem. Stejně jsem věděl, že se vrátí.


FRANK

Rychlým krokem jsem opouštěl ten tajemný dům. Byl jsem zmatený. Vířily ve mně smíšené pocity a myšlenky se mi rozbíhaly. Na jednu stranu jsem se Gerarda stále bál ale na druhou... zajímal mě. A to dost. Chtěl bych ho potkat zase. Ano, Frank Iero, ten malej pošťák se zajímá o Gerarda Waye, toho divného člověka, co bydlí v ulici kde se skoro nikdo neodváží. O toho Gerarda Waye, který nikdy neopuští svůj dům, a o kterém jsou povídačky že je jedna ruka s upíry nebo snad se satanem. Hah, kdyby se tohle stalo někomu jinému, a já byl jen tichý pozorovatel, musel bych se smát.

Ušklíbl jsem se. Sakra Franku vzpamatuj se! Poručil jsem sám sobě, ikdyž jsem už dopředu věděl, že to nepomůže. S povzdechem jsem vyrazil zpátky na poštu. Všechny roznášky už byly doručené, nevím proč jsem si tenhle dopis nechával až na konec. Snad ze strachu nad tím, co se bude odehrávat v tom podivném domě? Možná. Ale strach ve mně přetrvával dále. Je to děsivé celé. Celá ta ulice, ten dům,i samotný Gerard Way.
Už tam nikdy nevkročím. Ikdyž.. jak se mi svěřoval že na těch povídačkách o něm není nic pravdivého, zdál se i docela milý...

Třeba je úplně jiný než se vypráví. Musí existovat vysvětlení.Možná má prostě jenom rád černou a proto se do ní obléká. Možná nemá rád lidi, a proto nevychází ven. A kvůli tomu je tak bledý, člověk co žije celý život v tmavém domě musí být bledý...
Ne Franku! Nemysli na něj! Klidně to může být i nějaký podivín, a kdybys k němu dorazil podruhé možná by ses už nemusel vrátit.
S pořád rozpolcenými pocity jsem dorazil na poštu. Celou dobu jsem přemýšlel o něm a že je to pěkný kus cesty. Naše malá městská záhada, heh. Asi jsem se už doopravdy zbláznil. Vešel jsem do vchodu pošty a hned se ke mně nahrnula masa lidí. Páni, tolik pozornosti jsem neměl nikdy, co tady pracuju.

"Tak jaký to bylo?" "Jak to tam vypadá?" "Co ti říkal?" Křičeli jeden přes druhého. Každého zajímalo, jak střet s Gerardem dopadl. Nesnášel jsem rád tohle vyptávání. Sám jsem ještě pořádně nevěděl, co si mám myslet! "Bylo to.... fajn ." Odvětil jsem suše a zamířil jsem do své malé kanceláře.Najednou všichni utichli a každý na mě koukal jako kdybych právě utekl z psychiatrické léčebny. Přesně jsem věděl co si teď myslí. "Fajn? On se musel zbláznit." "Chudák Frank, kdoví co mu ten psychouš udělal" a tak podně. Podobný kecy. Ušklíbl jsem se. Lidi jsou tak naivní. "Opravdu, proběhlo to v pohodě, jen jsem mu předal dopis a šel." dodal jsem ještě než jsem vešel do své místosti.

Unaveně jsem se zhroutil na židli, vděčný za trochu klidu. Nemám rád tuhle práci. Nemám rád své kolegy, oni nemají rádi mě, celý den jenom chodím po městě, v zimě jsem z toho nemocný.. Tak proč tady vubec pracuju? Lepší než skončit někde pod mostem bez koruny. V malém městě práci najdete jen ztěží.

No nic, čas jít domů. Ještě jsem vyplnil nějaké papíry o předání a podobné nesmysly, pak už jsem se převlékl a za čtvrt hodiny vyrazil domů. Rozpršelo se. Úžasné. Dokonale to podtrhlo mou náladu. Ještě že zítra je sobota a volno. Když jsem šel přes náměstí, Ještě jsem se podíval směrem, kudy se jde k Gerardovi. Je zváštní, hodně zvláštní.. Když jsem dorazil domů, stále jsem ho nemohl dostat z hlavy. Ono, když přehlédnu tu tajemnost a věci kolem, je krásný. A jak mě chytil abych neupadl....klidně bych to zopakoval. Jo, jsem gay a to je jeden z mnoha důvodů proč mě lidi v mé práci nenávídí. Dnešek byl opravdu úmorný. Osprchoval jsem se, v naději že mě to aspoň trochu nabudí, ale doufal jsem marně. Stejně unavený jako předtím jsem padl to postele, a témeř okamžitě usnul.

Dlouhé bílé zuby. Zlověstný smích. Křik. "Ne, Gerarde, nedělej to! Vždyť já jsem ti nijak neublížil!" "Ale ano, a ty to dobře víš! Teď příjde spravedlivý trest!" Bílé špičáky se nebezpečně přibližují k mému krku. "Ne!"

S trhnutím jsem se probudil. Franku tobě už doopravy přeskočilo! Utřel jsem si pramínek potu na čele. Snažil jsem se znovu usnout, ale povedlo se mi to až s pomocí prášku na spaní. Našetěstí to už byl spánek beze snů.

Uběhly dva dny, a já mířil k tomu domu. Musel jsem to udělat. Přesvědšoval jsem se v duchu. Už to bylo nesnesitelné. Něco mě pořád nutilo myslet na něj. V noci mě pronásledoval v podobě nočních mur. Ano, jednalo se o Gerarda, o koho jiného snad? Měl jsem strach. Jediná věc, ve které jsem si byl naprosto jistý bylo to, že Gerard bude doma. Vždy je doma. Ale to spíš můj strach posilovalo. Tady to je. Starý dvojpatrový dům se zašlou omítkou. Tmavé dubové dveře. Ještě chvíli jsem tam postával s rukama v kapsách a přemýšel jestli to nakonec ještě nemám vzdát. Ne, tohle musím zvládnout. Rostřeseně jsem se nadechl, zvedl ruku a..... zaklepal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | 4. prosince 2010 v 19:51 | Reagovat

Holčinky to se vám opravdu moc povedlo MUCK :* Ikdyž si stejně myslím že ten chlápek bude upír ikdyž řekl žhe ne... Nooo ale ta druhá část jak to vypráví ten druhý chlápek je děshně trapná... jako ta co to píše ať toho radši nechá.. Ale stejně je to DoKhOnAlOuČký Muck :* lofíískuju vás honem pokráčko nebo to nepřežiju phááá :*****

2 Iwet Iwet | 4. prosince 2010 v 19:57 | Reagovat

[1]: :D

3 Reikko Reikko | 4. prosince 2010 v 19:58 | Reagovat

Já tušila, že Insane bude něco úžasného... ale že to bude až tak úžasné, o tom se mi ani nezdálo! *__* Je to G-E-N-I-Á-L-N-Í!!! ♥ Chci další díl! Hned! xD

4 Saxana Saxana | Web | 5. prosince 2010 v 20:23 | Reagovat

no... za prvé- konečne som znova narazila na tento blog a mám čo čítať !
za druhé- umrem, ak čoskoro nebude pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama