Ghost Hunters (9)

11. prosince 2010 v 13:28 | Iwet |  Ghost Hunters
GH2


Nemohl jsem se dočkat, až uslyším zvuk zvonku. Ano, netrpělivě jsem očekával Berta s nadějí, že snad něco o Frankovi zjistil. Nevrle jsem se procházel sem a tam, Pete pravděpodobně posedával na gauči. Najednou zvonek opravdu zazvonil. Sice to mohly být halucinace, ale i tak jsem běžel ke dveřím. Horlivě jsem otevřel a...

"Gerarde Wayi!! Já tě zabiju! Pojď sem!" ječel po mě Bert a já ze sebe nestačil vydat ani hlásku. Bert do mě začal kopat a mlátit mě. Ležel jsem na zemi a Bert mě zrovna fackoval, když se mi konečně podařilo něco říct. "Berte! Co je?!" Začal jsem se bránit. Po chvíli vypadal, že se uklidňuje. Díky bohu. Oteklou hubu budu mít beztak i takhle. "Co se stalo?" zeptal jsem se opatrně ještě jednou.

Všechno do detailu mi povyprávěl. Musel jsem se smát. Řehtal jsem se na celé kolo. Bert se teda fakt nezdá. I Pete se smál.

"Gee! Nesměj se! Víš, jaké to bylo? Mám z toho fakt trauma." Říkal to opravdu s vážným tónem v hlase. I tak jsem se smál ještě víc. Málem jsem to nestihl na záchod. Když jsem se vrátil, Bert vypadal naštvaně. Já se ale mezitím malinko uklidnil, takže už jsem se mu tolik nesmál.

"Tak co, zjistil jsi tedy něco?" Stále se mi chtělo smát, když jsem pozoroval výraz, jaký nesla jeho tvář. "To víš, že jo! Tady máš adresu." Zašmátral v kapse a podal mi malý papírek.

"Berte! Děkuju! Děkuju ti šíleně moc!" začal jsem ho zběsile objímat. "No tak, to stačí." Uposlechl jsem jej a odlepil se od něj. Záplavu radosti ale za chvíli vystřídal strach.
"Co já tomu Frankovi ale budu povídat?" "No co asi? Řekni mu přece, že se ti zjevil duch jeho bývalého! Určitě ti slepě uvěří jako já a padne ti kolem krku," ironicky žvanil Bert. "Tak přemýšlejte se mnou, kluci."
"Jako jak kluci?" "Pete sedí přímo vedle tebe, Berte." "Áááá!" vyjekl jako nějaký cvok, prudce vztal a rozhazoval rukama. "Jste blázni! Cvoci! Ne! Ty jsi cvok, Gerarde! Žádnej duch neexistuje! Nikdo tu s tebou není. Já se z toho zbázním! Už tu nebudu ani sekundu! Ne! Já jsem se zbláznil! Bože!" stále ječel a pak vyběhl ven z mého bytu. Bez bot. Nechal je tam, kde si je před tím vyzul. Asi mu z toho hráblo. Snad se to brzy zpraví.

"Tak. A jsme sami, Pete." "Jo, vypadá to tak. Tvůj psychicky labilní přítelíček nám asi už nepomůže." "Nech toho. Mě z tebe totiž asi taky brzo hrábne. Ale teď radši budeme řešit, jak to všechno uděláme." "Já nevím, Gee. Prostě tam půjdeš. Já půjdu s tebou a zkusíš mu to prostě nějak reálně vysvětlit. Chápeš, ne?" "Dobře. Sereme na přípravu, jdem tam hned. Budu improvizovat." Pete se trochu zasmál. "Fajn."

---

A je to tady. Právě stojím u Frankových dveří s Petem. Ten zmetek má aspoň výhodu v tom, že nejde vidět. Frank bydlí celkem blízko, šli jsme pěšky a trvalo to asi půl hodiny. Tak jsem tedy stál a stále se ptal sám sebe, jestli zazvonit, či nikoliv.

"Tak konečně zazvoň!" zaječel na mě Pete, když už jsem až moc dlouho tupě zíral před sebe. Trhl jsem sebou. "No jo, fajn, dobře." A vážně jsem zazvonil. Nervózně jsem čekal a přešlapoval z nohy na nohu. Za chvíli otevřela malá, nádherná osoba se skloněnou hlavou. Vyvalil jsem na něj oči, když na mě upřel svůj pohled. Byl nádherný.

"Ehm.. My se známe?" vypravil ze sebe. Měl sexy hlas. "No..." A sakra! Že já se na tohle setkání přece jen nepřipravil! Jsem takový vůl!
"Gerard Way. FBI."
Co to do prdele plácám?!
"FBI?" podíval se vyděšeně. "P-pane Wayi... Já.. Já vám to vysvětlím! Já ji nechtěl zabít!" "Koho proboha?!" "No... Přece ji! Tu slepici! Vběhla mi pod kola, sama od sebe! Nechápu, co dělala tady, ve městě! Nikdy bych jí neublížil, jsem přece vegetarián! Tajně jsem ji pohřbil tady... tady na zahradě. Denně jí tam nosím kytky, přísahám vám!"

Podíval jsem se nalevo pod velký strom. Byl tam malý náhrobek s nápisem 'Odpočívej v pokoji. Už se nemusíš bát, že se staneš další obětí pekáče.' Na hrobečku ležely ohromné pugéty kytek. Chtělo se mi se rozesmát na celé kolo. On je normální cvok!

"Pane Iero, kvůli tomu tu přece nejsem." "Ne?!" Vypadal, že si oddechnul. "Mohu jít dál?" "No jistě..." Vešel jsem a Pete mi byl v patách. Myslel jsem si, že Frank Peteho třeba uvidí, ale mýlil jsem se. Frank nic netušil.
"Dáte si kávu?" ptal se zdvořile, když jsem si sedal na červenou pohovku podobnou té, co mám doma. "Ne, díky." "Ok." Frank si sedl na křeslo naproti a pozoroval mě. Měl lehce pootevřené rty a usmíval se. Je k sežrání.

"Uhh... Přejďeme k věci," poškrábal jsem se nesměle na hlavě. "Jsem tady kvůli vašemu bývalému příteli Petemu Wentzovi." "Kvůli Petemu?! Co s ním je? Snad neumřel?!" "Ne," zamumlal jsem.
Tohle asi znamená, že Pete mrtvý není.
"Jsem tu, protože potřebuji slyšet, co se tehdy přesně stalo." "Dobrá. Pete a já jsme se rozešli. Po nějaké době za mnou přijel, asi se chtěl usmířit. Nevím. Já ho ale vyhodil, takže odjel. Byl naštvaný. Díval jsem se za jeho autem z okna. Už jsem se chystal jít zpět do kuchyně, když jsem uslyšel křik lidí. Rozběhl jsem se tam a... a Pete... on ležel na zemi, v louži krve a-"

Frank se rozplakal. A to byla moje šance! Přišel jsem k němu a pomalu se vmáčknul za ním na křeslo. Hladil jsem ho po vlasech. Vypadal klidněji. "To je dobrý. Prosím, pokračujte." "Hned další den jsem jel do nemocnice, ale řekli mi, že Ashlee zakázala návštěvy a taky sdělování informací o jeho stavu. Ashlee je jeho přítelkyně. Vím jen to, že mrtvý není. Pak už nic... Štve mě to. Já ho miloval." Díval jsem se mu do očí. Úplně mě uhranuly. Zoufale jsem doufal, že nezjistí, kdo doopravdy jsem.

---

"Tak nashle, těšilo mě," loučil jsem se s Frankem. "P-počkejte!" zakřičel najednou. Otočil jsem se na něj se zájmem v obličeji. "No.. Ehh. Tak nějak mě napadlo, jestli by jste třeba někdy nechtěl-" Zasekl se. "Někam zajít?" dokončil jsem větu za něj. Pokýval hlavou na souhlas. Vzal jsem z kapsy propisku. Přišel jsem k němu a začal mu pomalu vyhrnovat rukáv od mikiny. Chvěl se. Napsal jsem mu na zápěstí svoje číslo. Ještě jsem se na okamžik zahleděl to těch očí, usmál jsem se na něj a odešel.

Jak jsem se za přechodem otočil a podíval se směrem k jeho dveřím, stále tam stál s vyhrnutým rukávem, díval se za mnou a sladce se usmíval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fallen fallen | Web | 11. prosince 2010 v 14:24 | Reagovat

Jůůůůůů *__* To je tak krásné ^^
A ten začátek s Bertem... no comment *dead* xD

2 Reikko Reikko | 11. prosince 2010 v 16:06 | Reagovat

Bert je cvok a Frank kuřecí vrah xD To se to hezky zvrhává tahle story xD

3 Tabby Tabby | 12. prosince 2010 v 14:08 | Reagovat

[2]: :D:D:D:D

já chci vědět co je teda vlastně s Petem!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama