Ghost Hunters (8)

7. prosince 2010 v 7:34 | Iwet |  Ghost Hunters

GH2
Tahle epizoda z pohledu BERTA! :)


Byla sobota večer a já se na přání Gerarda vydával do gay baru, abych našel Franka Iera. Teď jen musím doufat, že tam bude a že ho poznám. Vůbec jsem nevěděl, na co se ho budu ptát nebo jak z něj vymámím alespoň jeho telefonní číslo. Ale to snad ještě domyslím.
Přibližně hodinu a půl jsem stál před zrcadlem. Přísahal bych, že jsem vyzkoušel snad úplně celou skříň. A to je to pěkně velká skříň. Trvalo vážně dlouho, než jsem svůj půvab dovedl k dokonalosti. Ale důležité bylo, že jsem ho k dokonalosti opravdu dovedl. Snad.
Hodil jsem do kapsy klíče společně s mobilem. Poté jsem někde vyštrachal papír a tužku, to by se možná mohlo hodit.

Jen žádný strach, Berte, jsi přece krotitel duchů. Takže nějakýho Iera zmákneš levou zadní, no ne snad?

Jasně, že jo! Já ho dostanu. Gerard bude mrkat. Zamkl jsem svůj byt a vyrazil jsem. Ke gay baru jsem to měl asi patnáct minut cesty. Když jsem dorazil, stál jsem před ním ještě alespoň dalších patnáct minut, než jsem se konečně odhodlal vejít. Všichni mě zdravili. To je divné. Všechny tyhle kluky znám?! To jsem asi musel minule pořádně řádit.
Rozhlédl jsem se. Nikde nic. Sedl jsem si k baru a objednal si u Doris svůj oblíbený drink. Připadala mi jako ta Doris, co byla ve Shrekovi. Taková ta ženská, co-  No, ona to vlastně ženská nebyla. Stejně jako ta naše Doris.

Když už jsem měl první drink v sobě a Franka se mi pořád nedařilo zaregistrovat, rozhodl jsem se přejít k plánu B. "Hele, Doris, znáš nějakýho Iera? Franka Iera?" začal jsem se nenápadně vyptávat. "No to víš, že ho znám. Chodí tu pravidelně každý víkend." "A dneska jsi ho tady náhodou neviděl? Ehh... teda vlastně... neviděla?" Doris se na mě vražedně podívala. "Viděla. Sedí přímo támhle," ukázala rukou, ve které zrovna svírala útěrku. V druhé držela čerstvě umytou skleničku. Podíval jsem se do míst, kde ukazovala. Ano, byl to vážně on.

No teda, pan Iero se očividně nezdá! Na živo je ještě tak milionkrát hezčí, než na té Geeho fotce. Seděl tam s nějakýma dvěma podezřelýma chlápkama. Nakopl jsem do sebe již druhý drink, který mi Doris stihla připravit. Trošku se mi zamotala hlava, ale i tak jsem odhodlaně vztal ze židle s úmyslem jít za ním. Jenže v moment, kdy jsem udělal první krok, jsem si všiml, že Frank míří přímo sem, k baru. Skvěle. Tak jsem si tedy sedl zpět a čekal, až dojde. Po cestě ho ještě zastavil nějaký slizoun, se kterým se pár minut bavil. Za tu dobu jsem měl namíchaný další, již třetí drink. Tentokrát jsem se pro jistotu rozhodl, že ho už najednou pít nebudu. Brrr.
Pan Iero se konečně doplazil k baru.

"Čus Doris, jak je? "Fajn, jako vždycky, Frankie. Co si dáš?"
Snažil jsem se nenápadně na něj dívat skrz vlasy, které mi padaly na všechny strany. Taky bych se už mohl jít ostříhat. Zaregistoval jsem, že mě pozoruje. Sám pro sebe jsem se usmál a upil ze skleničky. Já si vždy myslel, že přehnané přípravy se někdy vyplatí.
"Pro začátek mi šoupni jednu vodku." "Mě taky jednu," řekl jsem Doris s úsměvem. Frank se na mě svůdně podíval, tentokrát už neskrývaně. Sedl si vedle na barovou stoličku. "Neudělá ti ta vodka blbě? Protože jak se tak dívám na ty sračky, co tady piješ, asi toho moc nevydržíš," zachechtal se. "Je vidět, že mě ještě neznáš," odpověděl jsem. Nevím proč, ale pořád jsem se na něj musel usmívat... Možná proto, že působí až hrozivě neodolatelně. "No, možná bych tě rád poznal." "Neříkej. Tak fajn, já jsem Bert." "Frank." "Já vím." "Wow, to jsem tak známý?" Místo odpovědi jsem mu podal ruku. Pevně ji stiskl.

Následující dvě hodiny jsme se s Frankem bavili o možných i nemožných věceh a dost jsme se smáli. Přiznávám, že se mi točila hlava. Jednak z té vodky, co jsme pili snad v hektolitrech a taky z toho, jak se mnou Frank ustavičně flirtoval. Skoro jsem až zapomněl na Gerarda a důvod, proč se tu s ním vůbec bavím.

"Omluvíš mě? Musím na záchod."
Nevím proč, ale v této větě jsem vytušil příležitost. "Že bych šel s tebou?" šibalsky jsem na něj zamrkal. "No jasně, proč ne." Vrhnul na mě ten svůj pohled a oba jsme odkráčeli na záchody. Hned, jak Frank zavřel dveře, přitiskl jsem se na něj a začal ho divoce líbat. Nešlo tam nic vidět, byla tma. To byla moje šance. Našmátral jsem jeho zadní kapsu a pomalu jsem se snažil z ní vytáhnout peněženku. Připadal jsem si jako zloděj. Já toho Gerarda snad zabiju, do čeho všeho on mě ještě zaplete!
Do háje. Všiml si toho. Zmateně se ode mě odrthl a ještě zmateněji mě pozoroval. Nebylo jiné východisko. Praštil jsem jej po hlavě a on se zkácel k zemi. A pak, kdo tu toho moc nevydrží. "Sorry, Franku." Vytáhl jsem z jeho peněženky občanku a opsal si adresu. Za chvíli jsem ji tam zase vrátil a peněženku mu zastrčil zpět do zadní kapsy kalhot. Ještě jsem se na něj chvilinku díval, jak tam bezmocně ležel a ujímaly se mě zvrhlé myšlenky. On je vážně neodolatelný. Ještě jednou jsem přitiskl svoje rty na jeho a...

Uslyšel jsem nějaké kroky! Sakra, sakra, sakra! Nenapadlo mě nic lepšího, než se schovat do jedné z kabinek. Všechny jsem otevíral, hezky jednu po druhé. I přes to, že byly všechny odemčené, v každé z nich jsem objevil dva líbající se kluky. V jedné dokonce byli tři. Poslední byla naštěstí volná. Ještě že aspoň tahle jedna! Stoupl jsem si na záchodek, aby mi nebyly vidět nohy. Ale s hrůzou jsem zjistil, že mi jde vidět hlava, takže jsem se malinko skrčil.

"Hele, co se mu stalo?" "Nevím, ale vypadá to divně, kámo. Jako kdyby ho někdo..." bavili se na místě mého zrůdného činu nějací dva kluci. Pak jsem uslyšel, jak začali otevírat dveře všech kabinek. Jednu po druhé. A do prdele! Mě debila ale nenapadlo se zamknout. Snažil jsem se vyskočit tím malým okýnkem. Otevřel jsem ho a obtížně se soukal ven. Máma mi vždycky říkala, že jsem tlustej! Proč jsem jí to nikdy nevěřil? "Sakra, do prdele. No.. taaak..." neubránil jsem se hlasitým projevům. Ti dva mě asi uslyšeli a jeden zaječel: "Hele, co to tam děláš?!" V tu chvíli jsem vypadl z okna ven. Spadll jsem do měkkého, překvapivě. Divné. Ve zlomku vteřiny jsem zjistil, že jsem dopadl na nějakého bezdomovce, který vypadal značně opotřebovaně a překvapeně. Zaječel jsem a rychle odtamtud utíkal pryč.

Přísahám, že zabiju Gerarda Waye!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 7. prosince 2010 v 7:55 | Reagovat

Jéžiš, to je geniální! xD Já tohle prostě miluji! Chci další díl!! xD Hned teď, fakt! xD Uáááá ♥

2 fallen fallen | Web | 7. prosince 2010 v 18:37 | Reagovat

Hahahahah xDDD
Představa Franka kácejícího se k zemi je víc než vtipná xD
Awwww, úžasnost! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama