Ďábelská Jízda (part two)

8. prosince 2010 v 19:27 | fallen
Včera jsem to bohužel nestihla, přináším tedy omluvu a druhou část dnes =)

Gerard: Uběhl asi měsíc od té doby, co jsem se, nevím proč, ocitl zde. Sloužil jsem Frankovi, jak jsem dostal za úkol. Ikdyž, špatně mi tady není. Za pár dní jsem té práci přišel na chuť. Frank konec konců nebyl tak špatný, jak jsem si myslel. Byla s ním celkem zábava. A taky díky němu jsem měl respekt ostatních pekelníků. Ale za co jsem mu byl vděčný nejvíc bylo to, že jsem se nemusel škvařit v tom ohavném kotli! Akorát se mi sem tam zastesklo po Rickym. Ach, Ricky, jak se tam asi má beze mě? Jestlipak si našel už nekoho jiného? Představa Rickyho s někým jiným než jsem já mě bodla u srdce, ale bylo by to tak lepší. Nechci, aby se kvůli mně trápil. V tu chvíli přišel Frank. Ihned poznal, že se něco děje a vyptával se. "Ále, myslím na svýho kluka.." odpověděl jsem posmutněle. Povzdechl si a posadil se ke mně. "Neboj, určitě se mu vede dobře." Přestože jsem věděl, že Frank nemůže nic vědět o tom, jak se Ricky má, přinesly mi ty slova alespoň malou útěchu. Pousmál jsem se. "No vidíš, už je to lepší, ne?" tázal se Frank, všimnouc si mého nepatrného úsměvu. Kývnul jsem hlavou na souhlas. "Tak přece tady nebudeme sedět jako dva strážní u nebeské brány, jdeme to zapít, ne?" Přemýšlel jsem o tom. Vůbec to není špatný nápad, trošku se zabavit a zapomenout na minulost....
….."A pak jsem...hahaha... mu spadl.. hlavou přímo do...haha... do rozkroku, hehe." Popisoval jsem jak jsem se seznámil s Rickym u druhé poloprázné láhve nějakého toho pekelného pití. Nikdy předtím mi to nepřišlo tak vtipné, haha... Frank mi právě chtěl nalét zbytek z té lahve, ale nějak sebou škobrtnul a celého mě polil. Oba jsme zase propadli v hurónský smích. "Pane Franku, snad se mě tady nesnažíte svést!" vyrazil jsem ze sebe mezi přívaly smíchu. Taky se zasmál, pak ale zvážněl. "Hmm, a co když ano?" zeptal se vážně a pak letmo položil své rty na ty mé. Stále mi to přišlo náramně vtipné, propukl jsem v další výbuch smíchu a přitáhnul si ho do polibku.

Frank: Ráno jsem se probudil pod stolem s mírnou bolestí hlavy, ale když jsem si vzpomněl na údálosti předešlé noci, byl jsem schopen to všechno pominout. Já říkal, že Franka Iera nikdo neodmítne. I když jsem tomu musel trošičku pomoct. Pamatoval jsem si všechno do posledního deatilu, my prostě toho vydržíme víc, než obyčejní smrtelníci. Jak snadno se s nimi dá manipulovat! Ale Gerard byl pořádně dobrej! Ten když se rozjede, tak to má fakt grády! Začínal jsem závidět jeho bývalému příteli. Celkem mě zajímalo, jak se dnes Gerard zachová. Teď spokojeně chrupal podivně zkroucený na židli. Rozhodl jsem se donést ho alespoň na chvíli do jeho postele, ať má o trochu lepší probuzení než já. Popadl jsem ho tedy do náruče a odnesl jsem ho. Byl hrozně krásný jak tam tak spinkal. Rozhodl jsem se ho nerušit, a tak jsem odešel zpět zbuzerovat těch pár povalečů co si myslí, že nemusí pracovat když se nedívám.
Uběhla hodina a já se rozhodl, že se skočím podívat jak na tom je. Už byl vzhůru a pořád v leže sledoval strop pokoje. "Dobré ranko." zkusil jsem to po dobrém. "Hmm.. dobré. Co se stalo že jsi tady? A co se dělo včera večer?" Rozhodl jsem se říci mu pravdu. "Víš, trochu jsme se opili..." pokýval hlavou. "...a pak.. pak jsme spolu spali..." Jeho výraz se změnil na šokovaný. "Cože? To nemyslíš vážně? Řekni že to není pravda! Řekni to!" Zhroutil se zdeptaně na postel. "No tak..." chtěl jsem ho nějak potěšit, ale nevěděl jsem jak. Tak jsem ho tedy objal kolem ramen. "Nesahej na mě!" zavrčel a ublíženě se ode mě odtáhl. Ajajaj... to je špatné. "Promiň." hlesl jsem, ikdyž jsem pořádně nevěděl, za co se mu omlouvám. "Neomlouvej se, můžeme za to oba... jenom.. víš, zradil jsem sám sebe, slíbil jsem si, že nezradím Rickyho... a selhal jsem." opět propukl v pláč. Nevěděl jsem co na to říct. Opět jsem se pokusil ho obejmout, teď už se nechal. "Podivej... ty bys chtěl aby tvůj kluk teď už navždy zůstal sám a něměl už nikdy žádný vztah?" zavrtěl hlavou mezi vlzyky. "No vidíš, tak proč ty bys musel? Proč by ses musel navždy trápit tím, co se stalo a už se nikdy nedá vzít zpátky? Vždyť je to blbost, Gee." nic, ticho. Pátravě jsem se na něj podíval. "Asi... asi máš pravdu.." Po tváři mu přelétl nepatrný úsměv, ikdyž oči měl pořád plné slz. Podal jsem mu kapesník. Vděčně jej přijal. "Víš co? Chvíli tě teď tady nechám, ať se můžeš dát do pořádku, ano?" Přykývl. S pocitem dobře odvedené práce jsem opustil pokoj. Já řikal, že Frank Iero je prostě dobrej!

Jakmile jsem vyšel ven, hned po mě skočil Bert. Ještě pořád se mi snaží všelijak dokázat, že on je lepší než Gerard a ať ho vezmu zpět na své staré místo. Tentokrát mě zastavil ale kvůli něčemu jinému. "Máš tady návštěvu." řekl podivným hlasem. "A vypadá to na ty zhora. Smrděj." Někdo zhora? Co ti by tady chtěli? Nepanujou mezi námi zrovna dobré vztahy. "Díky, podívám se na to." odvětil jsem a odešel jsem tedy do přijímací místnosti. Už zdálky jsem po čuchu poznal že to jsou opravdu oni. Jak řekl Bert, mírně, uhm.... zapáchají. Vešel jsem dovnitř a uviděl toho, který si nechává říkat Bůh, a dalších pár těch nebeských tajtrlíků.

"Zdravím Tě, vládce nebes." pozdravil jsem a snažil jsem se, aby to vyznělo uctivě. "I já tebe, vládče pekel." Kývnul hlavou na pozdrav. "Smím se zeptat, s jakým důvodem ses rozhodl nás navštívit?" "Smíš. Jedná se o toho člověka, který k vám dorazil před měsícem." "Myslíte Gerarda Waye?" "Přesně toho. Chtěl bych se omluvit, na naší straně se stala chyba, a on byl mylně poslán sem. Správně má patřit k nám, a proto jsme teď tady, abychom si pro něj přišli. Mohl byste ho o všem informovat a přivést ho sem, prosím?" "Ano... ovšem." Oni mi chtějí vzít Gerarda! Teď, když jsme si začali rozumět? To není fér...

Dorazil jsem do Gerardova pokoje. Už vypadal celkem lépe. "Zbal se." "Co-cože? Ale proč? Ty už mě tady nechceš?" "V žádném případě, nejraději bych byl kdybys tady zůstal..." v rychlosti jsem mu vysvětlil o co kráčí. Dal jsem mu deset minut na sbalení, moc toho tady stejně neměl. Mou časovou lhůtu opravdu dodržel a za chvíli byl tady i s melnší taškou. Pak už se to moc neprotahovalo, nebeští jenom poděkovali a zmizeli i s Gerardem. Bylo mi líto, že musel odejít. Kdo mě teď bude bavit? Nepřemýšel jsem dlouho. "...Berte?" řekl jsem potměšile a sledoval, jak se Bertovi na tvář vloudil široký úsměv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 8. prosince 2010 v 21:02 | Reagovat

Nééé, Gerard v nebi? Vůbec xD Ale krásná povídka toto! ^^ Taková dosti neobvyklá! ^^ ♥

2 Red of Rose Red of Rose | Web | 8. prosince 2010 v 22:16 | Reagovat

Hlavne nech toto nie je koniec. O__o

3 fallen fallen | Web | 9. prosince 2010 v 6:40 | Reagovat

[2]: uhm.. ano, je xD

4 Red of Rose Red of Rose | Web | 9. prosince 2010 v 15:52 | Reagovat

Ah, fuck! :D

5 Iwet Iwet | 9. prosince 2010 v 19:38 | Reagovat

Ano, Frank Iero je REBEL! :D Je normální, že je mi lížo, že Gerard šel do nebe?!
Ano ano, dobrá to povídka ^^

6 Saxana Saxana | Web | 11. prosince 2010 v 18:23 | Reagovat

aaaaah, BERT :D :D

7 fallen fallen | Web | 12. prosince 2010 v 1:02 | Reagovat

[6]: Jéé, Saxana! =))) Vítej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama