Ghost Hunters (5)

28. listopadu 2010 v 20:04 | Iwet |  Ghost Hunters
GH2Malá vysvětlivka - slovo ušislyšně nebrat vážně! :D


Když jsem se dalšího rána vzbudil, bylo celkem brzy. Promnul jsem si oči a podíval se směrem k oknu. Začínal krásný, slunečný den. Pak jsem se otočil na druhou stranu, kde jsem měl malý noční stolek a .. Co to? Ležel na něm tác se snídaní. Vypadalo to celkem chutně. Že by Pete? To pochybuju po tom, jak mi tady vyl.

"Pete? Jsi tady?" zeptal jsem se potichu. "Ano," dostalo se mi odpovědi. Otáčel jsem se na všechny strany, ale stejně jsem jej neviděl. "Kde jsi?" "Sedím v houpacím křesle." A opravdu. Křeslo se pravidelně pohupovalo sem a tam. Nevědomky jsem se usmál. Je to příjemné se probudi a mít nachystanou čerstvou snídani. Už dlouho přemýšlím, že bych měl přestat řádit, najít si nějakou vážnou známost a být prostě šťastný. Jenže mi to příjde dost nereálné.

"Pro mě?" ukázal jsem na tácek. "Ano." "Díky, je to od tebe pěkné po tom tvém ohavném zpěvu." "Nemáš za co. Asi bych se měl omluvit. Muselo to být vážně nepříjemné. Takže promiň, Gee." "No dobře. Za tu snídani ti to odpouštím."

"Cos vůbec dělal celou noc?" ptal jsem se s plnou pusou. "Díval jsem se, jak spíš. Seš sladkej." Mléko, co jsem právě pil, jsem vyprskl před sebe na mé nádherné povlečení. "Cože?!" "No, my duchové - nebo co to vlastně jsem - nemůžeme spát. Nebo spíše nemusíme. Nic lepšího, než na tebe zírat, mě prostě nenapadlo." Podezřívavě jsem pozoroval to houpací křeslo a pokračoval v jídle. I když jsem nic dalšího neřekl, připadal jsem si vážně podivně. Kdo ví, při čem všem mě šmíruje! A hlavně, jak dlouho už tu je?! Bože!

Když jsem dojedl, Pete se nabídl, že to půjde umýt. Bylo legrační vidět tác, jak sám od sebe letí do kuchyně. Celkem mě štve, že nemůžu vidět, jak Pete vypadá. Zajímalo by mě, jaký je, protože sám obvykle dost povrchně soudím lidi hlavně co se vzhledu týče.
Když jsem slyšel téct vodu, začal jsem se převlékat z pyžama. Byl jsem zrovna jen v trenkách a uslyšel jsem za sebou nějaký šelest. On mě snad nenechá ani se převléknout! Němě jsem zíral na místo, kde jsem odhadoval, že stojí.
"Jen pokračuj," řekl laškovně. "Drž hubu a vypadni! Převléknout se dokážu sám!" "No tak dobře," odpověděl otráveně a já byl přesvědčen, že jsem v téhle místnosti již sám. I když, jistý jsem si nebyl.

Pomalu jsem si svlékal trenky a rozhlížel se kolem sebe.

"Jéé!" zaječel mi najednou skoro přímo u ucha. "Ty krávo, Gee! Ten je... úžasnej!" "C-co myslíš?" Až po chvíli mi došlo, že stojí přímo přede mnou a dívá se mi tam, kam by neměl! Asi jsem malinko zčervenal a bleskově si zase natáhl trenky. "Neříkal jsem ti snad, abys vypadnul?! Ty mě tu šmírovat nebudeš, pokud chceš moji pomoc!" "No tak, Gee! Můžu si aspoň šáhnout? Prosím! Víš, jak dlouho jsem s nikým nespal?"
"No tak to vážně netuším." "Já to vlastně taky nevím, ale určitě už je to dlouho!" "Ne! Do háje, Pete! Neznáme se ani... vlastně se neznáme vůbec! Vím jenom, jak se jmenuješ a znám tvůj hlas! To je všechno! Netuším ani, jak vlastně vypadáš!" "Řekl bych, že celkem slušně. Gerardee! Jenom si šáhnu." "NE! A řekl jsem, abys vypadnul! Co si o sobě myslíš? Já nejsem žádná-"
Ale Pete mě neposlechl, místo toho jsem na onom místě cítil jeho ledový dotek. "Ah kurva... Te-teda nech mě! Ne.. n-" Chvíli jsem si myslel, že tomu snad neodolám, ale přece nenechám nějakého ducha, aby mi ho honil! Proto jsem si bleskově natáhl trenky a utíkal dole du kuchyně. Pete ale ušislyšně běžel za mnou a ječel "Stojí ti! Stojí ti, Wayiiii!" Udělal jsem kolečko a pak běžel zase nahoru do ložnice. Plácl jsem sebou na postel.

"Sakra, Pete! Tohle mi nedělej!" "Ještě řekni, že to nebylo příjemné," řekl Pete a já viděl, jak se v mých peřinách udělal důlek po tom, jak si lehl na postel vedle mě. Nejspíš ležel na boku.

"To jo, ale..." Rozbrečel jsem se. Vážně mi vynechává. "Proč pláčeš?" "Připadám si jako děvka! Nejdřív se nechám svést Bertem, teď skoro nějakým duchem a to radši ani nepočítám ty kluky v gay baru! Bééé," ječel jsem. Petova ruka se obtočila kolem mých zad.

"Gee, ale Bert tě přece nesvedl. To tys svedl jeho!" "Co?! Jak.. jak to můžeš vědět?!" Moje hysterie se promněnila ve vztek. "No, pozoroval jsem vás, jak jste tu po sobě nedávno hopsali. Parádně jsem si při tom vyhonil. Ty jsi vážně hrozně sexy, když to s někým... Vlastně jsi sexy i normálně. Nechtěl bys třeba natočit porno?" U poslední věty se Pete úchylně smál.
"To si ze mě děláš srandu, TY SVINĚ!" křičel jsem na něj. "Ty mě tady budeš šmírovat při... Seš nechutnej!! Kde jsi?! Já tě uškrtím! Však počkej, až tě chytnu! A na nějakou pomoc ZAPOMEŇ!" Mával jsem kolem sebe rukama, ale nějak jsem toho zmetka nemohl nahmatat. Vzteky jsem se praštil do lustru, jak jsem skákal z postele. Taky jsme rozbil skříň. Jsme prostě cholerik a tohle mě nad míru vytočilo!

"Tak kde seš! Já si tě najdu! Jsem Gerard Way!!" "Gee? Víš co? Příjdu zase, až se uklidníš. Zatím pá, zlato." Slyšel jsem, jak něco mlasklo. On mi snad posílá vzdušnou pusu! "Už se nikdy nevracej! Slyšíš? Nikdy!" Vztek se znovu zmněnil v pláč. Sedl jsem si na schod a moje slzy se tříštily o podlahu. Jsem hnusák. Jsem debil. A vážně nechápu, kde se ve mě vzala tahle sebelitující nálada. Zmetek Pete! Do háje! Ale já takhle nechci žít! A jen tak to nenechám!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 28. listopadu 2010 v 20:13 | Reagovat

Uff... začátek fakt zabil :D
Ale konec už moc ne... O.o Gee by potřeboval psychologa xD

2 Iwet Iwet | 28. listopadu 2010 v 20:15 | Reagovat

[1]: No jo, teď to moc vtipné nebude... :D Ale neboj, chystám Mumii xDDD

3 fallen fallen | 1. prosince 2010 v 23:44 | Reagovat

xDD ááá tohle mi chybělo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama