Ghost Hunters (4)

17. listopadu 2010 v 10:19 | Iwet |  Ghost Hunters
GH2
Have fun, Reikko :D



Scházel jsem schody a srdce mi bušilo vážně rychle. Byl jsem připraven na to, že uvidím něco strašného a nevysvětlitelného. Sice jsem to vidět nechtěl, ale musel jsem se připravit na všechno. A taky jsem byl připraven na to, že možná umřu strachem, protože jsem hrozný posera, a to jsem vlastně krotitel duchů.
Ano, přiznávám to!
Když jsem sešel schody mého krásného, dvoupatrového bytu, hledal jsem něco, čím bych se ubránil. Ty blbosti z výprodeje by mi stejně nepomohly a k tomu je má vlastně Bert v našem autě. Nakonec jsem zoufale popadl tenisovou raketu, se kterou jsem stejně nikdy nehrál. Můj brácha mi ji koupil na narozeniny a to jako prý nevěděl, že nesnáším tenis. Pitomeček Mikey. No co, teď mi možná konečně k něčemu bude.

Uchopil jsem ji podobně, jako když Tarzan uchopí svůj ohromný kyj. Začal jsem se cítit bezpečněji, protože jsem měl alespoň nějakou zbraň. Pokud se to tak vůbec dalo nazvat. Zrovna jsem procházel kuchyní, když zvuky zesilovaly. Zrychlil jsem krok a odhodlaně šel do obýváku. Chci to vidět, ať je to cokoliv! Napřáhl jsem pálku a vletěl tam taky jako Tarzan.
"Kdo je tu?" ptal jsem se pomalu. "Haló? Je tu někdo? Jestli ano, tak bych ti radil, abys vylezl, ty zmetku! Mám zbraň! A nebojím se ji použít!" Žádné odpovědi se mi nedostávalo. Chvíli jsem tam zmateně stál. Rozhlížel jsem se. Vážně nic. Pokrčil jsem rameny a chystal jsem se odejít.

"Ahoj," řekl najednou nějaký hlas. Moje tělo úplně ztuhlo a v tom prosím nehledejte dvojsmysl! Prostě by se ve mně v tu chvíli krve nedořezal. Pomalu jsem se otáčel. Ale nikoho jsem neviděl. "K-kdo jsi? Vylez!" pověděl jsem vyděšeně a v hlavě se mi honily myšlenky typu, že tohle mám za to věčné podvádění lidí. Teď se ze mě taky stane magor!

"Není důležité, kdo jsem. Ale jmenuju se Pete." "Ty... Ty mě znáš? Kdo do prdele jsi a co děláš v mém bytě?! Vypadni odsud!" "Ale no tak, pane Wayi. Vy jste jediný, kdo mi může pomoci." "Jak pomoci? Jestli ti nějak můžu pomoct, ty bídníku, tak vylez a urazím ti lebku, ty hnusnej zmrde! Tohle je... no... vloupačka! Za to by tě klidně mohli zavřít, hochu!" "Přece by jste mi tu hlavu nechtěl urazit tou pálkou. Vypadáte, že by jste se s ní netrefil ani do fotbalového míče." "Mlč, spratku! A vylez!" "Vždyť jsem přímo tady." "Kde tady?" "Přimo před vámi..."

Ucítil jsem ten odporný vánek, který mě posledních pár dní tolik děsil. Místo toho, abych hrůzou vykřikl, začal jsem se smát jako šílenec. Až potom jsem vykřikl. To byla asi známka toho, že moje psychika už je úplně v háji. Rychle jsem se rozběhl směrem do kuchyně, ale jaksi jsem zakopl o gauč a spadl na něj.

"Do háje! To se mi snad jen zdá! Gerarde, PROBER SE!" začal jsem naprosto zoufale ječet a fackovat se.
"No tak, klid. Hlavně klídek, jo? Nemusíte se mě bát... Já jenom..." "Dobře, dobře. Už je to lepší. Nejspíš jsem se zbláznil, nebo se každou chvíli vzbudím. Ale zatím mi tedy můžeš říct, jak ses sem dostal, kdo seš a co po mě vůbec chceš!"
"Dobře. Ale moc vám toho asi neřeknu. Vůbec nic si nepamatuju, je to zvláštní. Ale své jméno vám sdělit mohu. Jsem Pete. Pete Wrentzs, tuším. Vlastně ne! Pete Wentz, tak to je. A dále si pamatuju jen útržky. Světla auta, křik lidí, tvář nějakého mladého muže, jak se nade mnou sklání a pláče. Dál vůbec nic nevím. Nevím, jak jsem se tady octl. Nikdo mě nevidí, ani neslyší. Jsem asi duch, nebo něco podobného. Ale netuším, jestli jsem zemřel. Vzpomínám si, jak jsem procházel kolem výlohy nějakého obchodu. Myslím, že to byla výloha sex shopu. No a v hlavě mi blesklo, že jsem si tam kdysi chodíval kupovat-" "Proboha, ne! Toho mě ušetři, prosím!" znechuceně jsem si zakryl tvář dlaněmi a dál naslouchal.

"Fajn. No takže za tou výlohou byl papír s vaší tváří a tváří ještě nějakého fešáka. Bylo tam napsáno, že prý jste nějací krotitelé duchů, nebo něco podobného. Tak jsem si zjistil vaši adresu a teď jsem tu. Myslím, že jen vy mi můžete pomoci, když jste už přišel do styku s tolika duchy, chápete?"

"No... Ehh... Víš, ono je to-" "Divné, já vím." "To jsem zrovna nemyslel, ale prozatím na tohle zapomeň. A jak ti jako mám pomoct? Jinak doufám, že nevadí, když si budeme tykat." "Jasně. Pete." "Gerard." Cítil jsem, jak mi cosi stisklo ruku, ale nebyl to obyčejný stisk ruky. Bylo to jiné. Podivné.

"Já totiž myslel, že bys mi mohl pomoci vypátrat, kdo jsem. A co se mi stalo." "Já?!" "A kdo jiný? Jen ty mi můžeš pomoci, určitě to tak je!" "No tak bacha, hošánku. To jako znamená, že bys tu se mnou bydlel a já ti pomáhal?" "Prosím. Já nebudu nijak rušit tvoje soukromí, jen tě prostě potřebuju!" "NE! A vypadni z mého bytu, jasný?!"

Za chvíli jsem přestal cítit jeho přítomnost. Ani na mne nikdo nemluvil. Šel jsem si tedy zase lehnout. Ale ještě předtím jsem si zašel do koupelny. Čistil jsem si zuby, když najednou spadla z okraje vany pasta na zuby. Moje Perlička! Sehl jsem se pro ni a když jsem se znovu narovnal, bylo na zrcadle velkým, černým písmem napsané "PLEASE, HELP ME!". "Ááá!" zaječel jsem. "Vypadni!" oháněl jsem se kolem sebe rukama, až jsem to zrcadlo málem rozbil.

Lehl jsem si do postele. Chtělo se mi pořád hrozně moc spát. Jenže to vůbec nešlo. Měl jsem pocit, jako by mě někdo sledoval. A měl jsem také tušení, že moc dobře vím, kdo. Nebo spíš co. A pak... začal si nahlas zpívat! Ach můj bože, ne! Já nechci! Nemohl jsem to vydržet, tak jsem si šel do kuchyně udělat jídlo. A on pořád zpíval. Díval jsem se na televizi. Stále zpíval. Šel jsem spát. Zpíval celou noc. V sedm ráno jsem se šel opět projít dole s nadějí, že se ten zpěv už nevrátí. Ale vrátil. Pete mi o sobě prostě a jednoduše dává vědět. A to dost hlučně a falešně! Běžel jsem zpět nahoru a jeho hlas se nesl za mnou. Bylo to jako stát vedle uječeného death metalisty řvoucího do mikrofonu. Už se to nedalo vydržet. Nerad to přiznávám, ale Pete prostě vyhrál.

"NO TAK DOBŘE! Pomůžu ti, ale nech mě proboha se vyspat!" zaječel jsem do prázdna. "Tak se mi to líbí. Takže se uslyšíme zase zítra, bejby. Hezké spaní."

Pane bože. Do čeho jsem se to dostal?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 teddy-girl teddy-girl | Web | 17. listopadu 2010 v 10:23 | Reagovat

krásný blog! :)

2 Charlotte Amisu Charlotte Amisu | Web | 17. listopadu 2010 v 10:26 | Reagovat

tenm obrázok pekný, ten film milujem

3 Reikko Reikko | Web | 17. listopadu 2010 v 14:42 | Reagovat

Heeeehehehe xD Néé xD Já chcíp xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama