Ghost Hunters (1)

10. listopadu 2010 v 19:44 | Iwet |  Ghost Hunters
GH2
Have fun!



Rád bych se vám představil. Jmenuji se Gerard Way a je mi 24 let... alespoň myslím. Pracuju jako... no... má práce je celkem dost divná. Asi je to úpně něco jiného, než obyčejná zaměstnání obyčejných lidí. Měl bych asi začít nějak takhle:

Když jsem ukončil střední školu a dokonce, k mému obrovskému údivu, udělal maturitu, neměl jsem vůbec ponětí, co bych mohl dělat. Hodně douho jsem nemohl najít práci. No a když jsem si ji konečně našel, stejně jsem nakonec dostal padáka. Ten den jsem myslel, že už se nemůže stát nic horšího. Jenže mohlo - dostal jsem kopačky od svého kluka. No jo, jsem gay, a co jste taky čekali ve frerard povídce?!

Ale abych pokračoval ve svém vyprávění. Ten den jsem se naštval na ceý svět a na úplně všechny lidi... A možná právě proto jsem teď celkem slušný hajzl a velký podvodník. Živím se totiž jako krotitel duchů. Já vím, je to docela blbost a když jsem to vymyslel, sám jsem nemohl uvěřit, že mi na to někdo skočí. Ale pitomci, co si myslí, že všude vidí upíry, duchy, čarodějnice, bílé paní, Harryho Pottera a podobné hrůzostrašné bytosti, se přece jen najdou. Možná se ptáte, jestli někdy nemám výčitky svědomí po tom, jak naprosto bezostyšně podvádím lidi. Chcete slyšet pravdu? Ne, nemám!

Teď bych vám možná mohl vysvětlit, jak taková práce funguje. Občas mi zavolají nějací lidé, které považuju za totální magory, že u nich doma straší. Moje číslo obvykle najdou na mých stránkách, nahy-gerard.com. Všechen vtip spočívá v tom, že k nim přijedu, sehraju scénku jako ve filmu Krotitelé duchů a odjedu s plnou kapsou peněz. Jak primitivní, že? Jen doufám, že se o těchto mých podvodech nikdy nedoví policie.

A abych na to nebyl sám, ve všem mi pomáhá můj věrný kumpán, Bert McCracken. Když říkám ve všem, tak ve všem. Ale to tady teď přece nepatří. Bert je taky řádný hajzl a ještě nedávno byl zavřený za podvody. Jak říkám, je to správnej kluk.

No a jak tak sedím na gauči a snažím se vám stručně povyprávět můj příběh a u toho mám plnou pusu brambůrků, najednou zazvoní telefon. "Halooo?!" zaječel jsem do sluchátka stále s hubou přeplněnou brambůrky. "Ehmm... Je to pan Way? Gerard Way?" "Ne, jsem Bond, James Bond!"
Z druhého konce bylo jen slyšet zoufalé povzdychnutí. "Ale jasně, že jsem to já! Gerard Way, krotitel duchů, bývalý pornoherec." "P-pornoherec?!" "Ne, to si z vás opět dělám prdel. Ale pokud chcete, můžete mrknout na moje stránky-" "Ne, ne pane Wayi, myslím, že to nebude nutné." "Ok. Tak co máte za problém?" zeptal jsem se již zcela vážně a nacpal si ústa další hrstí brambůrků.
"No... Nechci, aby to znělo nějak potrhle, ale mám takový pocit, že se v mém domě usídlil duch. Hrozně mě děsí, hlavně v noci. Trvá to už víc jak týden. Nemůžu spát a mám u postele basebalovou pálku." No bože, co to je zase za krávu? Nikdy jsem neviděl ducha, co by strašil ve dne. Vlastně jsem neviděl nikdy žádného, ale o tom nemusí nikdo vědět.
"Víte, co vám poradím? Tu pálku schovejte a radši mi nadiktujte svou adresu." Ta bába diktovala a já si to ani neměl kam napsat, tak jsem popadl sáček s brambůrky, všechny jsem je vysypal na stůl a adresu jsem psal na obal.

"A kdy by jste tak nejdříve měl čas?" "Čkejte, juknu do kalendáře," pověděl jsem jí a pak jsem asi deset minut čuměl do kalendáře a důležitě jsem u toho mručel aby si myslela, že to tu mám narvané. Bohužel, opak byl pravdou. Poslední dobou moc kšeftů není. "No, mohl bych vás nacpat do svého nabitého programu ještě dnes, asi tak za dvě hodiny. Nebo až zítra." "Tak to radši dneska, pane Wayi." "Dobře, tak zatím. Těšilo mě, madam."
Položil jsem sluchátko a škodolibě se zasmál. Proboha, jak můžou být ti lidi tak blbí, že nám na tohle naletí? Ale kšeft je to celkem dobrý, to se musí nechat. A prachy se hodí vždycky.

Kolem sedmé večer mě vyzvedl Bert a jeli jsme našim úžasným, růžovým autem se znakem Krotitelů s.r.o. Bert chtěl zelené, ale já trval na svém. Zrovna hrála nějaká totálně vymatlaná písnička. Znechuceně jsem bubnoval prsty na okno, zatím co Bert zpíval... vlastně by se dalo říct, že ječel jako umírající dinosaurus. Ještě že to nebylo daleko a za chvíli jsme zaparkovali před domem, ve kterém se ta naše šaškárna opět měla odehrát.

Okamžitě po příjezdu jsme bleskově vyskočili z auta jako největší profesionálové a ještě bleskověji jsme vyložili naše ducholapače, duchoměřice, duchoodsávače a podobné falešné hovadiny, co jsem koupil na výprodeji z Hvězdných Válek.
Otevřela nám nějaká stará dáma, co vypadala jako želva, kterou někdo napumpoval heliem. Znechuceně jsem pohlédl nejdříve na ni a pak na Berta. Poté jsem zatřepal hlavou a společně s mým společníkem jsme vešli dovnitř stylem, jako když Rytmus vchází ze zákulisí na podium.

"Tak kde, paninko?" zeptal se Bert a já se na něj otočil, protože jako správný úchyl jsem si pomyslel, že s tou želvou chce dělat nějaké nechutnosti. Brr. "N-nahoře na půdě," řekla roztřepaným hlasem a ukázala prstem nahoru. Vyletěli jsme tam po schodech a vzápětí jsme málem pošli, protože to tam neuvěřitelně páchlo.

Mrknul jsem na Berta a začali jsme předstírat naši nacvičenou hru. Nejdříve jsme toho ducha jakože vyvolali. Pak mě jakože zatlačil ke zdi a já nemohl nic dělat, dusil mě. Bert ho samozřejmě pohotově začal nasávat velikým hubičem duchů, takže za chvíli jsem byl volný a celá akce byla splněna. Aby to ale bylo dramatické, nechali jsme toho "ducha" utéct a Bert předstíral, že ho duch vleče po podlaze. Házel sebou jako chobotnice. Já jsem uchopil do ruky další z našich super přístrojů z výprodeje a zlikvidoval ducha nadobro. Bert se postavil a upravil si vlasy a oblečení.

Všiml jsem si, že ta bába náš pozorovala z povzdálí. Opět jsem drsňácky vycházeli ven a ona horlivě ptala "Už je pryč? Vážně je pryč?" "Žádné strachy madam, žádný duch už vás strašit nebude. Teď mi ale ukažte, kde tu máte záchod, abych toho ničemu mohl spláchnout." řekl jsem a svůdně jsem poklepal na ten přístroj, ve kterém byl náš vymyšlený duch úspěšně polapen. Bába naznačila směr, tak jsem šel. Místo toho, abych spláchl nějakého ducha do záchodu, vykonal jsem svoji potřebu a pak spláchl. Ven jsem vyšel s úsměvem na rtech, tahle šaškárna se nám dnes neobyčejně povedla. Bábi zaplatila celkem dost peněz, řekla že nás doporučí kamarádkám a já dokonce na chvíli pocítil výčitky svědomí, že jsem jen obyčejný zloděj.

Rozloučili jsme se s ní a vypadli z toho domu.

"Berte, jsme magoři." "To si piš. Ale že nám to kurva vynáší, GeeGee!" Plácli jsme si a Bert nastartoval.
Za chvíli jsem byl doma. Bert na mě ještě z auta zamával a pak ta růžová kráska zmizela za rohem. Nemyslím Berta, ale samozřejmě naši káru.

Zalezl jsem do bytu. Hmm... Bylo to tam nějaké divné. Nějaké tajemné. Prostě se mi tam něco nelíbilo. Teď! Jako kdybych zahlédl stín, jak- Ale to je přece blbost. Asi už mi z toho chytání duchů pořádně hrabe.
Došel jsem si pro další pytel brambůrku, osprchoval jsem se a spokojeně uvelebil v posteli. Co mě asi čeká zítra?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 10. listopadu 2010 v 21:15 | Reagovat

ty vole... Ty vole.. TY VOLE!!!! xD Já mám naprosto dost! xD Jelikož jsem chytila zase kašel, takže mě každá druhá věta málem udusila! xD Rytmuuus xD Doufám, že hodíš prstem a brzy sem šoupneš dalšího díla xD

*brečí* xDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama