I wanna fuck you, ghost! II.

20. května 2010 v 14:15 | Reikko
Frank na Gerarda čekal u svého hrobu. Dnes ho nepronásledoval, věděl totiž, že se Gee cítí nesvůj, když tam je. Vycítil jeho přítomnost. Vše mu padalo z rukou. Od doby co ho pohladil si Gee nebyl jistý ničím, ale naštěstí už začal chodit do práce.

Gerarde... Kde jsi? Vždy jsi tady byl! Vždy jsi přišel, ale dnes ne? Chtěl jsem to provést. Mám tě jít čekat domů? Nechci tam. Moc věcí mi tam připomíná to, co by se teď dělo, kdybych tehdy dával pozor. Jen mě teď mrzí, že si to vyčítáš, i když za to vlastně vůbec nemůžeš. Jsem tak hloupý, hloupý, hloupý...! A teď? Chci udělat tu nejhorší věc co můžu... jen pro sebe! Ty se budeš zase jen trápit... Ale nemám na vybranou. Ale neboj, já potom odejdu. Odejdu navždy. Bude to tak správně. Ty budeš žít dál svůj život... Ale už musíš zapomenout...!



Gerard zatím ležel doma na posteli. Nespal, měl však zavřené oči. Přemýšlel nad tím, že půjde za Frankem. Tentokrát ale ne jen k hrobu, ale že za ním půjde úplně. Nechtěl bez něj žít. I když mu to nikdy neřekl, doufal, že ho Frank taky miloval. A jestli ne, tak to už bude jedno. ,,Gerarde?" Zaklepal Mikey na dveře. Chvilinku čekal na odpověd, ale pak vešel. ,,Gerarde, měl bys... Napadlo mě, že bychom mohli jet... někam se odreagovat, víš jak to myslím." Otevřel oči. Konečně se na něj koukl a pokrčil rameny. ,,Co takhle Asie? Třeba... Korea? Japonsko? Kam bys chtěl?"

Ne, nejezdi nikam! Gerarde, prosím, tak daleko za tebou nemůžu! To ty ale nevíš... nevíš, že jsem tady a že jsem s tebou ať se děje cokoliv... ale ne tak daleko! Ležíš a já mám tak strašnou chuť se tě dotýkat... Nesplnitelné, pro ducha, jako jsem já. Ty víš, že nikam nechceš, ty to víš, tak mu to řekni... Nikam nechci. Prosím, Gerarde. Nechci, abys trpěl, ale také nechci, aby jsi někam odjel...

,,Mikey, díky za starost, ale nechci jet nikam. Nikam daleko od jeho hrobu. Musím být s ním." Řekl Gerard a Mikey se na něj smutně podíval. Tohle tě zničí, pomyslel si, ale věděl že s tím prostě nic neudělá, Gerard byl jeden z nejtvrdohlavějších lidí, které znal. ,,Kdybys něco potřeboval, budu dole." Utrousil tiše a odešel. Gerard se posadil a sáhl do nočního stolku, měl tam černou krabičku na zámek, ten však neměl klíč, proto ho nezamykal. Otevřel víko a pozoroval věci uvnitř. Jeho první text, jeho první fotografie s kapelou... Lístky z koncertů jeho nejoblíbenějších kapel a... žiletka, pozůstatek z jeho pubertálních let, kdy si denně ubližoval. Tu vytáhl a hrál si s ní. Sledoval její stříbrné tělo a v myšlenkách se začínal motat.

Když jsi tu věc vytáhl, nevěděl jsem, co to je, neviděl jsem tam. Když jsi si ji ale začal prohlížet proti světlu, poznal jsem to. Co chceš udělat? Jsem zmatený... Doufám, že nechceš udělat nic, co by tě odtrhlo od bratra... Zbláznil by se, ano, Mikey by se zbláznil. V tu chvíli jsi ji ale přiložil k zápěstí. Z očí ti tekly proudy slz a já vycítil, že ty to uděláš. NE!....

Najednou mu vyklouzla z ruky. Byl v šoku, takže si nevšiml, že se odrazila od stěny a spadla pod postel. Hledal ji pod sebou, nemohl ji najít. Zváštní... Ten závan známé vůně okolo něj těsně před tím, než pustil žiletku... Vyděšeně koukal kolem sebe. Zbláznil jsem se... ,,Franku? Jsi tady?"

Ano, jsem zde, Gerarde. Co jsi to chtěl udělat? Tohle nesmíš, nemůžeš si kvůli mě vzít svůj mladý život. Vyléčil jsi se ze závislosti na alkoholu, na sebepoškozování a takhle to chceš všechno zahodit? Nesmíš, tohle ti nedovolím. Možná ti to nezlehčuji, ale já po čase odejdu a ty začneš nový život, to ti slibuji. Gerarde, neudělej nic, čím bys lidem ublížil, prosím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 21. května 2010 v 21:01 | Reagovat

krásne x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama