Alone with you...

20. května 2010 v 13:33 | Reikko |  Ostatní- jednorázové
Tákže! :D Už je to dlouhá doba... neměla jsem cca 3 měsíce internet... takže jsem nemohla nic psát. Ale teď... se všechno vrací a já mám opět velkou blog-mánii... to znamená, že sem znovu začnu přidávat své povídky... a třeba k tomu dokopu i Ivetku... jste rádi? ^^ PS.: Víte, že máme syna?! xD Jmenuje se Frerard Iero-Way!! xD

Pro rozjezd sem dám jednodílovku, kterou jsem napsala celkem nedávno a věnovala ji přímo Ivetce... :) Je ,trochu' úchylná ^^ xD (najdete ji v CČ)



Procházel jsem se po chodbě a k tobě vysílal myšlenky plné lásky. Ty o tom ale nic nevíš, netušíš, co k tobě cítím. S učebnicemi v ruce se vracím ke své skříňce, která je nedaleko té tvé, ale nečekám, že tě tam uvidím. Hlavu mám skloněnou, nechci, aby mi bylo vidět do tváře, protože mám mírně zarudlé oči. Plakal jsem pro tebe, plakal jsem celou noc, protože vím, že tě nikdy nebudu mít. Někdo do mě vrazil - nebo jsem já vrazil do něj? Rozhlédnu se a první, co spatřím je tvůj nahněvaný pohled. Stojím na místě, věci se mi válejí po zemi, ale tomu nepřikládám pražádnou důležitost. Teď jsi tady jen ty a ať na mě hledíš jakkoliv naštvaně, všiml sis mě! ,,Dávej pozor, hňupe!" Utrousil jsi skrze své dokonalé růžovoučké rty a šel dál. Tví kamarádi se smějí a já cítím, jak mi slzy stoupají do očí. Proč? Proč jsi ke mě tak krutý? Nedivil bych se, kdybys věděl, co k tobě cítím, ale ty to nevíš... nemůžeš vědět. Sehnu se a posbírám si učebnice, které mi vypadly z rukou. Když se zvedám, otočím se a vidím, jak zacházíš za roh. Směješ se a posmíváš se mi, ale ve tvých očích není ani kousek zloby. Máš smutné oči, kdo ví jak dlouho už se přetvařuješ, ale tohle nejsi ty. Tohle je jen maska, která se rozhodla dělat mi ze života peklo. Jenže já tě miluji už od doby, kdy jsi takový nebyl, víš o tom? Ne... Zapomínám na to, že jsem si chtěl schovat věci do skříňky a zamířím k nejbližším toaletám. Zavřu dveře a zjistím, že tam nikdo není. To je dobře, nechci aby mě někdo slyšel plakat. Sednu si na mísu, v kabince se zamknu a z očí se mi okamžitě spustí vodopád. Zvoní na hodinu, nevěnuji tomu pozornost. Jsem schoulený do klubíčka, neschopný pohybu a tiše se lituji. Proč jsem se do tebe musel zamilovat i když jsem věděl, že to nemá budoucnost, protože ty jsi tolik obletován všemi dívkami na škole a já si připadám jen jako hloupý buzík. Otevírají se dveře, přivinu si pažemi nohy více k tělu. Slyším vzlyky. Že by si nějaká prvačka spletla záchody? Utřu si oči a přehodím přes ně vlasy. Nikdo nemusí vědět, že tahle dívka není jediná, kdo zde už dnes proléval slzy. ,,Hele, tohle je..." Nedořeknu. Stojíš u zrcadla, opřený o umyvadlo a vidím jen tvé třesoucí se ramena. Slyšet je jen drobounké kapičky dopadající do umyvadla a pomalu stékající do odpadu. Okamžitě se koukneš do zrcadla a úlekem přestáváš prolévat tu slanou vodu, za kterou se tolik stydíš. ,,Ty! C-co tady dělá-š?" Zasekáváš se a červenáš, stydíš se, protože kluci přeci nepláčou. Jsi tak sladký. ,,Prolévám slzy, stejně jako ty." Odpovím klidně a čekám na tvou reakci. Jsem ztracený v tvých očích a nevím, jak dlouho se do nich vydržím jen tak dívat. Tak blízko, jen na dosah ruky! Najednou ale vyrazíš vpřed a já zády narazím na stěnu kabinky. ,,Jestli někomu jen cekneš! Tak tě zabiju!" Tahle slova nejsou tvá, nemyslíš je vážně, očima ti vidím až do srdce. Tvé rty jsou od mých vzdáleny jen pár centimetrů, ale ta vzdálenost se teď zdá nepřekonatelná. Začínám se modlit, aby ses co nejdříve odtáhl a odešel, ale ty zůstáváš a stále na mě koukáš svýma tmavě modrýma očima. Jako bych hleděl do nekonečné hlubiny oceánu. Ale najednou se přiblížíš. Srdce mi málem vyskočí z hrudi, když cítím tvé měkké rty přitisknuté na ty mé. Neschopen čehokoliv jen vyděšeně koukám a když se odtáhl, poprvé jsem ve tvých očích zahlédl takovou zvláštní jiskru. Hledíš na mě plný chtivosti a citů. Je to až k nevíře, tenhle pohled si jistě jen namlouvám, takový určitě není! Jenže ta halucinace nepřestává a ty mě znovu políbíš. Otupělost rázem zmizela a já ti zapletl prsty do tvých nádherně jemných černých vlasů. Nádherně voněly a já myslím, že se zblázním. Zapojil jsem do naší hry rtů špičku jazyku a začal se ti dobývat do tvých úst. Není to těžké, nijak se nebráníš. O malinký moment později se již naše jazyky proplétají ve vášnivé hře. Máš piercing v jazyku, ten mi nám cinká o zuby a to jen posiluje moje vzrušení. Najednou se ode mě odtrhneš a chytneš mě za ruku. Vyběhneme spolu na chodbu a ty zamíříš nahoru po schodech. Když vyběhneme až úplně nahoru, vidím několik starých dveří. Takhle vysoko jsem zde ještě nebyl, ty ale očividně ano, protože víš, že je zde několik starých a už léta nepoužívaných učeben. Vtáhneš mě do první z nich a zavřeš dveře. Pustíš mou dlaň a dveře zablokuješ židlí, co kdyby přeci jen náhodou. Já už ale nevydržím se na tebe jen tak koukat a proto v okamžiku, kdy se otočíš převezmu hlavní vedení já. Stojíš opřený o zeď a já ti vsunul koleno mezi nohy. Ani jsem nemusel zatlačit, abych cítil, jak jsi vzrušený, ale přesto jsem si byl jistý, že tohle není maximum. Rukama ti zajedu pod tričko a po chvilce hlazení tvého naprosto dokonalého bříška ti ho svléknu. Líbám tě na krku a postupuji níž. Ve chvilce už jsem u tvé pravé bradavky, kterou začnu dráždit zuby a jazykem, okolo levé kroužím rukou a začínám slyšet tvé tiché vzdechy. Tvá hruď se víc a víc zdvihá a já po chvilce přestávám dráždit bradavky. Pomalu, ale opravdu pomaloučku se přesouvám ještě níž a začínám zasypávat droboučkými polibky celé tvé pevné a ploché bříško. Jazykem obkroužím pupík a poté vyjedu stejnou cestičkou znovu nahoru a opět si najdu tvé rty. máš zavřené oči a veškeré tvé tiché steny topím v našem polibku. Začínám ti pomalu rozepínat pásek od kalhot a to se mi také po krátkém zápasení povede. Než ti ale stihnu rozepnout kalhoty, svlékneš mi tričko. Cítím tvou hladkou a rozpálenou kůži po celé vrchní polovině těla, jak se k sobě tiskneme. Po tomhle jsem vždy toužil a teď se mi můj sen konečně plní. Znovu se pokusím o rozepnutí kalhot, tentokrát ale úspěšně. Samy ti padnou ke kotníkům a ty je odkopneš na druhou stranu nevelké místnosti. Ani nevím jak, ale v zápětí jsem již také ve spodním prádle. Jsi rychlý a tvé pohyby jsou opravdu dobře mířené. V tu chvíli ale převezmeš iniciativu a já jsem bezbranný. Cítím chladnou stěnu na zádech a tvé polibky na svém bříšku. Přesuneš je na podbřišek a náhle cítím, jak tvé dlouhé a štíhlé prsty zajely za lem gumy mých trenek. Ty ale po chvilince letí také pryč a já před tebou stojím tak jak mě pán bůh stvořil. Očima ti přelétl stín mírného překvapení, ale poté už nejsem schopen myslet. Přivírám oči a vnímám jen, jak se tvá chladná dlaň omotala kolem mého penisu. Když jej ale vemeš do pusy, už nejsem schopen ani dýchat. Vnímám jen pohyby tvou rukou a tvůj úžasný um. Ústní práci je očividně tvá velmi silná stránka, nejsem schopen ničeho. Ze rtů se mi linou čím dál tím hlasitější steny a ty víš, že to za chvíli přijde. Víš to, ale nepřestáváš, dokonce přidáváš na intenzitě a když to přijde, vše poslušně spolykáš. Polibky se dostaneš nahoru a já tě dotlačím ke stolu vzdáleného asi tři metry od nás. Chytnu tě za pevný zadeček a vysadím tě nahoru, tvá rozpálená kůže je pokryta kapkami potu. Když tě zbavím posledního kousku oblečení víš, co bude následovat. Začnu tě znovu líbat a pomalu rukama bloudím ke vstupu do tvého těla. Pomalounku vsouvám jeden prst a ty mi zaryješ nehty do ramen. Jen se pousměju a zatlačím trochu víc. Po chvilince se uklidníš a uvolníš, přidám tedy druhý a následně i třetí prst. Třeseš se vzrušením a já narážím na tvou prostatu. Mezi polibky šeptáš: ,,Prosím... prosím... prosím..." A já jsem pevně rozhodnut tvému přání vyhovět. Prsty nahradím svým naběhlým penisem a pomalu ho do tebe vsouvám. Zakloníš hlavu a snažíš se uklidnit. Z tvých přenádherných očí ti tečou slzy, ale ty hned setřu. Když se položíš na záda a opřeš se o lokty, vidím, že jsi si již zvykl a já se začínám pohybovat. První jen pomalu, přeci jen ti nechci ublížit, ale začínáš mi boky vycházet vstříc sám, tak tedy zrychlím. Držím tě za ně a přirážím víc a víc. Jsi jako v extázi a já také, mám pocit, že vybouchnu. Srdce mi vyskakuje z hrudi, hlava mi tepe a já se klepu. Jednou rukou obemknu tvůj pyj a začnu si s ním hrát. Uběhla minuta... nebo snad hodina? Den? Netuším, jsem mimo čas a prostor. Najednou se ale prohneš v luk a ruku mi potřísní bílá tekutina, v zápětí cítíš, jak tě naplňuji. Pomalu z tebe vyklouznu, opřu se o stůl a snažím se tohle vydýchat. Poté se ale vyhoupnu k tobě na stůl, posadíš se a já tě obejmu. ,,Miluji tě..." Zašeptám ti do ouška a ty se přenádherně pousměješ. ,,Nepovídej, já si za posledních několik desítek minut nevšiml." Rýpl sis a to si já nenechám líbit. Tohle ti oplatím, ale tak, že se ti to jistě bude líbit... protože odteď jsi můj a já tě nikomu nedám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 21. května 2010 v 20:52 | Reagovat

milá rozprávočka na privítanie...x)Inak som rada že to tu nebude stáť ešte dokop Ivet aby aj ona písala a všetko bude vybavené...x)

2 fallen fallen | 4. prosince 2010 v 12:55 | Reagovat

jéééé ^^

3 A.I. (American Idiot) A.I. (American Idiot) | Web | 16. dubna 2011 v 11:25 | Reagovat

Tak toto je úžasný.. hrozně se mi líbí, jak na začátku vystihuješ ty pocity, to je úplně úžasný, líbí se mi nápad celé té povídky a opravdu výborně píšeš, strašně dobře se mi to četlo :) Jdu číst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama