Sharp Lives (6)

17. ledna 2010 v 15:14 | iWusZka (Rin) |  Sharp Lives

Z párty jsme společně s Mikeym vypadli docela brzo.
Bylo kolem půlnoci, když jsme šli ulicí zpět na kolej. Byla jsem už šíleně ospalá. Nemám moc velkou výdrž.
Navíc, dala jsem si i něco alkoholického a to mi taky nedělá moc dobře. Na nohou jsem se ale udržela. Nic mi nebylo, jen ta únava.

Šli jsme a dělalo nám problém být potichu. Mikey se pořád něčemu smál a já s ním. Měla jsem vyjímečně dobrou náladu.

"Mikey? Jsem ti vděčná, žes mě na tu párty vytáhl. Díky," řekla jsem, když už jsme stáli před našim 'domovem'.
"Nemáš za co. Já ti děkuju, že jsi vůbec šla."

Najednou se ke mně až nebezpečně přiblížil. Nebyla jsem schopná mu uhnout, a tak se naše rty setkaly.Jen nenápadně.
Objala jsem ho.
"Měj se," vypadlo ze mě, když jsem jej pustila a odcházela směrem na pokoj. Musela jsem se usmívat.

Jak jsem už ležela v posteli a dívala se s úsměvem do stropu, nechtělo se mi zase tak moc spát.
Chtělo se mi přemýšlet o tom, co říkal Gerard o Lyn.
Prý bývala hodná a milá, tak proč tak najednou? I on si všiml, že se z ní stala mrcha a nechal ji.
Připadalo mi to zvláštní. Lidé se přece nemění jen tak ze dne na den, nebo se pletu?
Zahnala jsem myšlenky na ni.

Teď se mi před očima vynořila Mikeyho tvář.
Já nevím.... Mohl by to být začátek fajn vztahu. Sice jej neznám zase tak dlouho, ale i za tu krátkou dobu mi stihl pomoci.
Myslím si, že se k sobě nehodíme. Beru ho spíš jako kamaráda. Jako bráchu, dalo by se říct. Musím si s ním o tom promluvit co nejdříve.

Pak mě napadlo, že zítra je neděle.
To bych měla jít do práce. Docela to ve mně hrklo. Poté mi ale došlo, že Mandy tam volala, jestli bych mohla nastoupit až od pondělí.
Jak jsem byla 'nemocná', nebyla jsem schopna ani zvednout telefon a zařídit si to.
Fajn, takže zítřek mám ještě volný.

Napadlo mě taky, že holky jsou ještě u svých rodin.
Mandy ale měla přijet dnes v noci. Tak snad alespoň budu moci strávit zítřek s ní. Mohly by jsme se jít jen tak podívat do města a kouknout za výlohy.


Ráno mě probudilo slunce. Ještě jsem chvíli lenošila v posteli, pak jsem se oblékla a šla se podívat, jestli je Mandy u sebe.
Bylo něco kolem desáté. Zaklepala jsem na ni.

"Dále!" ozvalo se. Vešla jsem.
"Jé, ahoj. Tak co, už je ti líp?"
"O moc líp," s tajemným úsměvem jsem si sedla na její postel.
"Ale ale! No tak, ven se vším." "Byla jsem na té párty. Mikey mě vytáhnul..."
"Mikey? Ten... malý, brýlatý, roztomilý?" "Jo, přesně ten."

Musela jsem se zasmát tomu, jak Mandy popsala Mikeyho.
"No a? Co bylo?" "Co by bylo? Jen jsme se bavili...." "Ale no taak, dal ti alespoň pusu?" vyptávala se Mandy s úsmevěm na rtech dál.

"Jo...a-ale já nevím, jestli s ním chci něco mít." "Co blbneš! Vždyť... Tím by se rozplynuly všechny ty řeči o tom, že jsi-"
"Ano, já vím, ale nechci jej využívat. Na to si ho dost vážím, víš? Raději bych byla, kdybychom byli jen přátelé."
"Hm... Jak myslíš, ale zamysli se nad tím ještě," mrkla na mě. "Co podnikneme?"

"Myslela jsem, že bychom mohly do města. Zrovna tam i poobědváme, co říkáš?"
"Fajn!" souhlasila nadšeně.


Za chvíli jsme seděly v malém podniku kousek od náměstí a obědvaly. Moc jsem si to užívala. Ve dvě jsme odešly na kolej, protože se měla vrátit Jane.

Už jsme byly skoro před vchodem, když jsem uviděla Mikeyho.
Zamával na mě a čekal, než dojdeme k němu.
"Uhmm... Myslíš, že bys nás mohla nech-" "Nechat o samotě? No jasně."
Vděčně jsem se na ni usmála.

"Ahoj," pozdravily jsme obě Mikeyho skoro jednohlasně. Mandy se nám omluvila a spěchala nahoru.
"Nepůjdeme si sednout?" "Jo, jasně."
Sedli jsme si tedy na lavičku a Mikey se plaše usmíval.

"Musím s tebou mluvit," řela jsem po dlouhé době váhání.
"No?" Otočil se na mě a vypadal, že je připravený pozorně naslouchat.
"Já..."
Nedokázala jsem se mu podívat do očí.
"Víš Mikey, já s tebou nechci nic mít. H-hlavně se prosím tě neurážej! Jen chci říct, že teď bych potřebovala spíš kamaráda, než přítele... Ehh, doufám, že si po tomhle nebudeš myslet, že jsem....víš co. Mám tě moc ráda a vážím si tě."

"Jasně, to je...dobrý."
Hlavu zase pootočil a očima probodával zeď.

"Mikey.... Nezlob se na mě, prosím."
"Já se nezlobím. Jen jsem překvapenej z toho, jak jsi to na mě vychrlila."
"Vážně?"
"Jo.. Právě naopak. Rád budu tvůj kamarád." Usmál se na mě, ale poznala jsem, že malinko smutně.
Z radosti jsem mu ale stejně vlepila pusu na tvář.

"Musím běžet za Mandy, okay? Můžeme se odpoledne sejít?" "Jasně, kámoško," řekl a už vypadal malinko veseleji.
"Co třeba v pět tady?" "Super."
Ještě jsem mu zamávala a pak jsem odběhla nahoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 17. ledna 2010 v 20:43 | Reagovat

:) krásne

2 Reikko Reikko | 21. ledna 2010 v 8:03 | Reagovat

Wahááá... <3 Ty jsi na lyžáku, zrovna teď snídáš a já si tady doma čtu tvé povídky... <3 Krásnééé <3 ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama