Never fall asleep, you won't wake up (2)

18. ledna 2010 v 19:26 | iWusZka (Rin) |  Never fall asleep, you won't wake up
Zdá se mi to strašně odfláknuté :( Posuďte sami... Musím se víc snažit.


2.

VÍTEJ V MÉM SVĚTĚ


I.
V temné místnosti zazvonil budík. Ten zvuk znal snad každý člověk na zemi. Zvuk oznamující začátek dne, začátek práce, nutnosti vyhrabat se z postele. Dnes zvonil dlouho. Nikdo se neobtěžoval ho vypínat.
Místnost, ve které zvonil, byla malá. Uprostřed byla malá postel s rozházenými peřinami, nikdo v ní již neležel. V pravém rohu u okna byl malinkatý psací stůl a na něm několik papírů a tužek. Také lampa. Vpravo se nacházela skříň. Bylo v ní několik kalhot, triček a mikin. Také jedna památeční bunda. Všude byly rozházené věci. A budík pořád zvonil...

Do dveří se vřítila malá postava. Obratně přelezla postel a konečně klapla po budíku. "Šmejde," zabručel hlubší hlas. Byl to muž, asi tak pětadvacetiletý. Na jeho občanském průkazu pečlivě uloženém v peněžence stálo jméno Frank Iero. Neměl rád své příjmení. Až příliš mu připomínalo jeho minulý domov, kus dobrého života, který byl dávno za ním. Už klidněji odhrnul závěsy a poté vešel z místnosti. Octl se tak v jiné místnosti, trošičku větší. Byla to kuchyně a obývací pokoj v jednom. Naproti němu spočívala kuchyňská linka, z části byla zakrytá nižší oddělovací zdí.
Někdy docela rád vařil, když měl čas a peníze.
Na pravé straně se nacházely východové dveře a také sedačka a stůl. Když se podíval na stranu levou, viděl televizi spočívající na malém stolečku, který byl očividně dosti starý. Byly tam ještě dvoje dveře, jedny do koupelny a druhé do kumbálu. V kumbálu byly uložené i věci, kterých se chtěl v minulosti zbavit, ale neměl na to dostatek síly.

Spěšně na sebe navlékl onu památeční bundu a vešel do deštivého rána. Ironicky se usmál. Neměl doma ani deštník. Dal si kapucu na hlavu a sešel malé schodky mířící do uličky. Když z ní vyšel, octl se na ulici. Nacházel se na předměstí New Yorku. Byla to malá díra, nesnášel to tady. Ale neměl sílu na to, zabývat se svým životem. Prostě žil. Nebyl spokojen, ale žil. Bylo mu to více méně jedno.

Život je stejně jen propustka do pekla.

Za chvíli se octl v malé budově, které se říkalo 'pracoviště'. Byla to hrozná práce, ale jiný přísun peněz neměl. Rodina ho dávno zavrhla kvůli jeho orientaci a před pěti lety ho zavrhla i kvůli jeho bývalému příteli. Nenechal ani vyplavat na povrch jeho jméno, jednoduše nad tím přestal uvažovat.

"Ahoj všichni," pozdravil otráveně a posadil se na své místo.
"Ahoj, Franku," přišla za ním pohledná dívka. Donesla mu kávu. Pokusil se na ni usmát a děkovně pokýval hlavou. Také se usmála. Už dlouho se snaží o to, aby ji Frank někam pozval. Kdyby tak věděla...

Upil z kelímku a zadíval se na ni. "Tak, co máme dnes na práci?" "Uhh. Budeš muset přelepit všechny kódy na těchto knížkách. Zase nám to stávkuje." Podíval se na hromadu knih a protočil oči.
"Kódy máš tady na stole, ale budeš si je muset nastříhat. Jo, a taky... Mohl bys vyměnit obaly na knížkách, které ho mají zničený."

"Dobře." Lisa se usmála a odešla. Ona pracovala tak, že ťukala do počítače knížky, které si kdo půjčil. Alespoň u toho komunikovala s lidmi...
Ano, to ti ale nikdy nešlo.
Jeho vnitřní hlas měl pravdu. Ona dělá tam, protože jí lidi nevadí. Ale co. Tady vzadu je aspoň klid, ticho... Jen někdy, když vzadu v ulici ječí nějací gangsteři nebo kdoví co, je celkem rušno. Hluk Frankovi vždy vadil.

Vlastně je i docela vtipné, že Lisa takovou dobu usiluje o to, aby s ní šel Frank na rande. Ona je jeho nadřízená a její nadřízený je zase ředitel téhle knihovny, který má kancelář hned naproti Frankovu stolu.

Dopil kávu a pustil se do téhle nevděčné práce. Po chvíli odlepování a nalepování kódů ho začaly pekelně bolet konečky prstů, ale nevadilo mu to. Fyzická bolest mu nikdy nevadila. Ta, co cítil uvnitř, byla daleko horší a intenzivnější než vše, co doposud zažil.
Už jen ten pocit, že by vůbec nemusel být, ho pomalu upaloval zaživa. Vždy chtěl žít pro lásku. A jak žije teď? Je mizerně placen, má mizerný barák, mizernou práci... Nemá nic.

Zase se lituješ. Můžeš si za to sám.

--

Konečně padla a on mohl jít domů. Necítil se tam však jako doma.
"Měj se pěkně, Liso," zavolal na ni a ona mu popřála to samé. Vždycky si všímal toho, jak se krásně směje. Kdyby byl hetero, už dávno by žil šťastný spokojený život. Možná by jeho součástí byla právě Lisa. Musel se usmát. Taková shoda náhod a pletenec osudu. Samé 'kdyby'...

Přišel do domku v nejtmavější uličce New Yorského předměstí. Venku pořád lilo, byl celý promoklý. Památeční bundu hodil na radiátor. Později zjistil, že nehřeje. Byla mu celkem zima a měl chuť na tepký, ovocný čaj. Zašel tedy ke kuchyňskému koutku a podíval se do jedné skříňky nahoře.
Byla tam ještě krabička a v ní pár pytlíků borůvkového čaje. Spokojeně jeden vytáhl a hodil jej do nachystaného hrníčku. Bylo na něm velké, červené srdce. Kdysi ho od někoho dostal a byla to jedna z těch věcí, které chtěl vyhodit, ale neměl na to sílu. Možná ho nevyhodil i proto, že žádný jiný hrneček doma snad ani neměl.

Dal vařit vodu a mezitím se šel obléknout do něčeho suchého. Když se vrátil, voda byla hotová. Bez jakéhokoliv výrazu ve tváři zalil šálek. Konev poté položil zpět. Šel si sednout na gauč. Byl už docela starý a nepohodlný, ale na nový neměl.

Nevadilo mu ani tak moc to, že je to taky tak strašné. Kdyby tu měl s kým žít, považoval by tenhle domeček za palác. Opravdu mu záležeo na lásce a měl hodnoty různě přeházené, nebyl stejný, jako ostatní. Pořád věřil v nějaké kouzlo lásky, v něco dobrého.

A s vírou je vše lepší, na to pamatuj.

Kdysi našel někoho, s kým si dokázal představit život. Ale potom... Potom přišla další krutá, životní rána. Možná by nebyl problém se znovu zamilovat, ale už v nikoho dalšího neměl víru. Když není víra, není ani láska.

Seděl tam a popíjel čaj, venku bylo pochmurno. Zaběhl do ložnice pro deku a zabalil se do ní. V televizi dávali nějakou bláznivou soutěž. Smál se, ale v hloubi duše věděl, že jeho smích není upřímný a to ho děsilo. Už tak dlouho se nedokázal doopravdy smát.



II.
Byla sobota, venku svítilo slunce. Frank ale přesto seděl doma. Rozhodl se jít podívat do kombálu na nějaké staré věci, které tam uložil. Ty, které byly úplně vzadu, ani nebral do rukou. Byly to věci, se kterými souvisely etapy jeho života, na které neměl sílu znovu myslet a nějak se jimi zabývat. Místo toho vzal krabičku, ve které měl uložené nějaké věci z jeho dětství a mládí.

Posadil se na pohovku a krabici otevřel. Úplně nahoře leželo první CD, které v životě dostal. Byli to AC/DC.Přejel prstem po obalu. Pořád vypadalo jako nové. Nemohl uvěřit, že od těchto dob už uplynulo tolik času. Chvíli se mu hlavou honily myšlenky spojené s tímto kusem z jeho památeční sbírky. Potom položil CD na stolek.

Postupně vytahoval další a další věci. U každé se zastavil a v hlavě se mu vždy ukázal obraz nějaké konkrétní vzpomínky. Bylo hezké vzpomínat. V těchto časech se ani nic jiného dělat nedalo. Minulost, ta úžasná i ta temná je pryč a budoucnost je v nedohlednu.
Když dokončil to, co začal, šel na záchod. Měl ho v koupelně.

Vrátil se, ale krabička neležela tam, kde ji nechal. Spěšně přiběhl k pohovce a rozhlédl se. Byla spadlá pod stolem. Lehl si na gauž a opatrně vzal krabici do rukou. Když to udělal, něco z ní vypadlo. Nejdříve si toho nevšiml, ale pak o ten kus papíru jeho oči přece jen zavadily. Zvedl ho a rozložil.

8. 10.
Svět je zlý! Nechápu, co jsem komu udělal a proč jsem k sakru zrovna já teplej, když mám kolem sebe tolik hezkejch holek. Ale myslím, že je dobře, že jsem na to přišel už teď, v patnácti. Zatím jsem to nikomu neřekl a myslím, že táta by mě za to zabil. Máma by mě pak vkřísila a nafackovala mi za to.
Myslím si, že musí bejt celkem těžký, najít si kluka. Já to teda ještě nezkoušel, ale chtěl bych. Často sním o tom, jak bude ON vypadat. Jaké bude mít vlastnosti, jak dobré, tak špatné. Rozhodl jsem se zapsat si to, pro mé budoucí hledání:

1.Musí mě umět rozesmát
2.Musí umět uznat vlastní chybu.
3.Musí umět vyznávat lásku.
4.Nesmí to bejt opilec, feťák ani žádný jiný idividum.

Čtvrtému bodu se musel upřímně zasmát, vždyť on sám kdysi pil a fetoval.

5.Musí mít takové to zvláštní kouzlo, musí mu být vidět v očích.
6.Možná to bude malinko trapný, ale musí to umět v posteli.
7.Měl by mluvit pravdu, ale měl by být i trochu tajemný.
8.Měl by dělat všechno pro to, abych mohl být šťastný.
9.Nesmí mě podvádět.
10.Musí mě milovat takového, jaký jsem/budu.


Dole byl naškrábaný jeho podpis. Tak. Jak je možné, že toto ještě nikdy nenašel, když se prodíral památkami na život? Dalo by se to nazvat jako '10 pravidel Franka Iera na dokonalý život s dokonalým mužem' nebo tak nějak. Byl téměř přesvědčen, že takový muž neexistuje. A pokud ano, je určitě na holky.

Ach, kde jsi zmizel, Franku. Malý, naivní Franku. Chtěl bych, abys byl zpět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 18. ledna 2010 v 20:51 | Reagovat

mě se to nezdá odfláknutý .. je to hezký, moc se mi to líbí

2 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 19. ledna 2010 v 19:26 | Reagovat

ani mne sa to nezdá byť odfláknuté...je to krásne...:)táto story am tiež moc mco baví..:)

3 fallen angel fallen angel | Web | 13. února 2010 v 16:06 | Reagovat

proč se mi zdá, že to bude mít něco společnýho s Gerardem který se bojí jít k Mikeymu?

4 fallen angel fallen angel | Web | 13. února 2010 v 16:22 | Reagovat

error :D etě jednou :D
proč se mi zdá, že to bude mít něco společnýho s Gerardem?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama