In the shadows (9)

16. ledna 2010 v 10:29 | iWusZka (Rin) |  In the shadows
Je to tady nějaké zaseknuté :D Asi bych se konečně měla dokopat k psaní nějakých pokračování. Zatím si 'užijte' tento díl :D



Mlčky jsem seděl na pohovce a můj pohled stále směřoval dopředu. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Připadalo mi to všechno vážně podivné.
"Proč tak najednou?"
Zarazil jsem se. Řekl jsem to, na co jsem právě myslel a to bez rozmýšlení.
"Co myslíš?" "Chováš se jinak." "Hmm. Abych k tobě byl upřímný, také se nepoznávám. Podobné věci obvykle nedělám."
Po jeho slovech opět panovalo mučivé ticho.

"Jestli po mě teď cokoliv chceš, řekni mi to. Než si to rozmyslím," promluvil konečně, i když skoro neslyšně. Chvíli jsem zapřemýšlel. "Chci se s tebou líbat."
Podíval jsem se na něj. Zakroutil hlavou a krátce se zasmál. Poprvé jsem uslyšel jeho smích. Opět jsem se začal dívat směrem ke zdi. Ani jsem si nevšiml, že se ke mně přisunul. "Dobře..." zašeptal a u toho se rty otřel o mé ucho. Trošku jsem se lekl, nečekal jsem to. Nepodíval jsem se na něj. Ucítil jsem, jak vztal z pohovky. Stoupl si přede mě. Když jsem se opovážil pohlédnout na něj, všiml jsem si, jak si mě prohlíží. Jeho oči se leskly a bylo v nich něco, co jsem předtím nikdy neviděl.

Obkročmo si na mě sedl. Jeho tvář měla skoro kamenný výraz. Neusmíval se a ani nevypadal nazlobeně. Bylo to vzrušující. Vzal si mou hlavu do dlaní a úplně se ke mně přitiskl. Chvíli na mě jen tak dýchal.

Chytl jsem jej za boky. Konečně jsem na jeho tváři mohl zpozorovat malý úsměv. Olízl mi rty. Jemně vnikal jazykem mezi ně. Vzrušovalo mě, jak opatrně si počínal. Jeho ruce sklouzly malinko níže z mých tváří a začaly mě hladit na krku. Zavrněl jsem. Cítil jsem ten jeho úsměv. Konečně jsem si to mohl naplno užít.
Jazykem zkoumal každý koutek mých úst. Byl až neuvěřitelně něžný. Měl jsem pocit, jako bych se snad měl každou chvílí rozplynout. Pomalu polevoval až nakonec z mých úst vystoupil úplně. Ale pořád byl hodně blízko. Jednu ruku mi nechal na krku a druhou se přesunul výš. Bříšky prtstů mě hladil po rtech, po nose, víčkách mých očí, po celém obličeji. Jeho doteky mě příjemně šimraly. Bylo to kouzelné.

Ještě jednou vsál můj spodní ret a pak si opět sedl vedle mě. Opřel jsem hlavu o okraj pohovky a stupidně jsem se usmíval. Bylo mi krásně a zároveň jsem se cítil špatně. Připadal jsem si jako zloděj. Sice nevím, co jsem ukradl, ale bylo to něco, co patřilo jemu.
"Díky," vypadlo ze mě. Gerard mě přejel očima od hlavy až k patě. "Jsi sladký," zašeptal skoro neslyšitelně do ticha. Já to ale slyšel. "Tohle lidem obvykle neříkám. Dokonce se mi to slovo upřímně hnusí."

"Měl bys už jít," pověděl po chvíli, kdy jsme vedle sebe seděli, dívali se před sebe, ale ani jeden z nás se neodvážil k ničemu dalšímu. "Dobře." "Jsem rád, že jsi přišel." "Ne. To já jsem rád, že sis ze mě neudělal legraci." "Kousek tě doprovodím."

Když jsme míjeli obývák a kuchyni, zahlédl jsem Mikeyho, jak se v kuchyni láduje cereáliemi s mlékem. Zasmál jsem se. Oba jsme si nazuli boty a vyšli před dům. Venku už byl příjemný chládek a bylo šero. Myslím, že tohle Geemu vyhovovalo. Šli jsme vedle sebe a já bojoval s pokušením chytnout ho za ruku. Nakonec jsem to neudělal.

Asi v půlce cesty k mému domovu se zastavil. "Už musím jít." "Ehh.. Ok." Prohrábl si vlasy a přišel ke mně. "Měj se hezky," řekl mile a políbil mě na čelo. Zcela určitě jsem v ten moment zčervenal.
"Červenáš se," řekl, jako kdyby mi viděl až do mozku. "Ne!" "Ale jo! Je to děsně sladký." "Myslel jsem, že ty si na roztomilosti moc nepotrpíš." "Jak kdy... a hlavně jak v čem."
Zase jsme jen tak stáli a koukali jeden na druhého.

"Ehm.. Teď spolu...chodíme..?" "Přemýšlej nad tím," šeptl a ještě jednou mě políbil na čelo. Stál jsem tam jako opařený, zatímco on pomalu odcházel. Než zašel za roh, ještě se otočil a nádherně se na mě podíval. Pak nadobro zmizel.
Já tam ale stále postával a nevěděl jsem, co si mám myslet.

Přemýšlej nad tím.

Přiložil jsem si na ústa dva prsty. Když jsem si uvědomil, že přesně tam před chvílí byly jeho rty, bylo mi zvláštně. Nečekal jsem, že by k něčemu takovému došlo. Myslel jsem, že se se mnou nebude ani chtít bavit. Šťastný a přitom zmatený jsem se vydal domů. Přemýšlel jsem, jak řekl. Jenže jsem na to nemohl přijít... Chodíme spolu? Kdyby ne, tak by mě nelíbal. I když, u něj by mě to ani nepřekvapilo.

Tak.. Teď musím nějak přežít víkend, než jej znovu uvidím. Nemohl jsem se dočkat, až se mě zase dotkne, až se zase budu moci podívat do těch jeho očí, ve kterých se tak dokonalým způsobem snoubí dobro se zlem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 choclit-pee choclit-pee | Web | 16. ledna 2010 v 10:33 | Reagovat

Ahojky, je mi to dosti blbé a předem se omlouvám, ale nemohli by jste pro mě prosím hlásnout http://vsevjednom.cz/anketa.php?ank=23632&lan=
Jsem tam jako Shakira- She Wolf (8. song)
Pokud něco potřebujete, hlásnout nebo udělat kliačku, nebo něco podobného. Ráda pomůžu;) Ještě jednou se omlouvám;)

2 Reikko Reikko | 16. ledna 2010 v 18:49 | Reagovat

Nesnáším reklamy xD

Fajn... Dokonalost... prostě na to nemám slov, protože tohle je něco... skvělého, něco, co... co... ách, fakt pro to slova nenacházím! T_T <3 Ale rychle další díl!! ^^

3 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 16. ledna 2010 v 19:41 | Reagovat

dokonalé  no...xD

4 Tabby Tabby | 10. prosince 2010 v 19:17 | Reagovat

při každé druhé větě jsem dělala hlasité "AWWWW" a tleskala jsem rukama :D je to tak úžasné, dokonalé, skvělé, geniální!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama