In the shadows (11)

26. ledna 2010 v 20:53 | Iwet |  In the shadows
Děkuji za komenty, budu ráda za každý objektivní názor... Snažím se, aby ten příběh byl alespoň...no, na dvojku, kdybychom to známkovali jakko ve škole xD
Enjoy it ^^



Dny plynuly, listy se pozvolna barvily do různých odstínů různých barev, nastával pravý podzim. Za týden jsem měl mít narozeniny. S Gerardem to bylo pořád stejné. Pořád měl to osobní kouzlo, tajemno ho přímo obklopovalo. Ve škole jsme se k sobě chovali jako cizí lidé, ale když jsem šel domů, vždycky na mě někde čekal a vždycky jsem se strašně lekl, když jsem jej někde spatřil před sebou, takhle znenadání. Připadalo mi, že se pohybuje jako stín.
Obvykle jsme se políbili a chvíli jsme se o něčem bavili. Někdy jsme se prošli, jindy si sedli na lavičku, jindy zase jen tak postávali v temném rohu ulice a objímali se.

Každým dnem jsem ho poznával víc, každým dnem se mi zdál přitažlivější, tajemnější, inteligentnější. Líbila se mi tahle hra, co se mnou hrál. Jeho názory na svět byly plné čehosi, co jej dělalo tak obdivuhodným. Byl o rok mladší než já a přesto mi připadalo, že to já jsem ten mladší, že já se mám co učit.

O víkendech jsme se také snažili se alespoň minimálně vidět. Dokonce se mi jednou stalo, že mi zavolal, abychom se sešli na půli cesty z našich domovů. Natěšeně jsem vyšel a přemýšlel jsem, co chystá.
Jakmile ke mně došel, jen mě bez jakéhokoliv pozdravu políbil tak, že se mi skoro podlomily nohy. Pak řekl něco ve smyslu 'rád jsem tě viděl' a s úsměvem odkráčel pryč. Tenkrát jsem za ním nešel. Líbilo se mi, co udělal. Připadalo mi to přitažlivé, kouzlo tomu rozhodně nechybělo. Den ode dne jsem cítil, jak se mu přibližuju, ale pak jsem si vždy uvědomil, že je mnoho věcí, které stále nevím.
Je to zvláštní, ale právě to se mi na tom líbilo nejvíc.

--

"Ahoj," zašeptal mi někdo do ucha, když jsem zrovna seděl nad obrázkem ve výtvarce. Lekl jsem se a prudce jsem otočil hlavu. Dřepěl u mě Gerard a s úsměvem pozoroval můj výtvor. Katelyn naproti mně už naštěstí nesedávala.

"Docela ti to jde, ale chtělo by to ještě něco málo..." pověděl. "Mám chuť tě políbit," šeptl najednou. "Tak to udělej."
Spiklenecky se rozhlédl. "Tady to nejde," zatvářil se posmutněle. Pak ale zase začal vypadat veseleji a vzal mou ruku do té své. Začal čmrkat po papíře a já si vzpomněl, jaké to bylo, když tohle dělal ještě ve dny, kdy jsem pomalu ani neznal jeho hlas... a není to zrovna dávno. Propletl svoje prsty mezi moje. Odmítal jsem se jej pustit, když dokreslil.

"Jak skončíme, čekej před školou... Doufám, že dnes nic nemáš." "Nemám." "To je dobře. Půjdeme ke mně. Mám překvapení."
Vycítil jsem malé, kouzelné tajemství a taky jsem jej zahlédl v jeho zářících očích. Pohladil mě po ruce a odešel radit ostatním.

Čekal jsem trpělive před školou, než příjde. Když mě nečekaně někdo popadl za ruku a táhl mě za sebou, příjemně jsem se chvěl. Nádherně se usmíval a pevně me držel. Jeho ruka byla horká. Nic neříkal, jen jsme šli vedle sebe k jeho domu a já si to užíval.

V předsíni jsme si sundali boty, jako obvykle. Gerard se jen rozhlédl po domě a pak mě vedl do části domu, ve které jsem ještě nikdy nebyl. Vlastně jsem byl jen v jeho pokoji.
Ocitly se přede mnou prudké schody, které vedly dolů. Vypadaly, že jsou staré a všude byla tma. Spousta pavučin se dala do mírného nadzvedání, když jsme scházeli, pořád ruku v ruce. Mrazilo mě z toho v zádech.

"Zavři oči," zašeptal, než jsme zastavili u malých, dřevěných dveří. Uposlechl jsem jej. Ucítil jsem teplý dotek na rameni. Zřejmě mě obešel a chytl mě za ně, abych nespadl. Předtím otevřel dveře. Poctivě jsem držel oči zavřené. Vedl mě pár metrů a pak jsme se zastavili.

"Ještě vydrž," řekl a já uslyšel, jak zabouchl dveře. Chvíli jsem si myslel, že odešel a nechal mě tu. Ulevilo se mi, když jsem slyšel jeho kroky a následně škrtání sirek.

"Můžeš." Natěšeně jsem otevřel oči a ty se mi hned v zápětí rozsvítily úžasem. Rozkládal se tady dost velký ateliér. Byly tady dva stojany na kresby, jeden větší a druhý o něco menší. Na malém stolku, který byl značně postříkaný různými barvami, stály plechovky se štětci, tužkami a dalšími věcičkami. V levém rohu byla stará postel. Skoro všude ležely nějaké obrázky, nákresy, kresby a také starý, již nepoužitelný nábytek. Užasl jsem ještě víc, když jsem viděl pravé obrazy opřené o zadní zeď místnosti. Bylo jich asi deset a všechny byly úžasné.

Nadšeně jsem k nim popošel. I když nesvítila světla, kterých jsem si všiml, že tady jsou, svíčky příjemně decentně osvětlovaly celou místnost. Taky že jich tu bylo nespočet a roztečený vosk byl rovněž všude.
"Proč vůbec svítíš svíčkami?" zeptal jsem se zasněně, když jsem si ty obrazy prohlížel. "Miluju světlo svíček. V domě je elektřina, ale skoro nikdy nesvítím."
Usmál jsem se.
"To jsi maloval ty?" "Ano." "Wow... Jsou nádherné." "Dřel jsem na nich dlouho." "To je vidět. Máš talent..."

"Víš, proč tu jsi?" optal se mě po chvíli. "Hmm?" "Chtěl bych tě naučit malovat lépe." "To bys vážně udělal?" "Ano." Přišel jsem k němu a objal ho.
Po chvíli jsme začali. Byla u toho docela i legrace. Gerard se pořád smál a já ho nepoznával. Líbil se mi jeho smích, byl tak nádherně upřímný. Nemohl jsem uvěřit, že jsem teď a tady a hlavně, že jsem s ním.
Už jsme kreslili opravdu dlouho, když na mě Gerard cáknul barvu. Zašpinil mi moje nejnovější džíny. Na oko jsem se naštval a udělal to samé. Zasmál se a přišel ke mně. Začali jsme se různě pošťuchovat.

Smáli jsme se a já na chvíli sklopil hlavu, když zkoušel, zda jsem lechtivý. Jakmile jsem se na něj znovu podíval, vypadal už zcela vážně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 American Idiot(xoxo)=Space Monkey American Idiot(xoxo)=Space Monkey | Web | 27. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

Pěkné to..i když na mě už mco romantický :P
ale je to zajímavý...dobrý :)
wau :P
takové nevšední...ale baví,baví..jean tak dál..vážně,myslím, že se ti to povedlo,i když Sharp Lives je sharp lives...to je bomba..na to se těším nejvíc :) ale pokračuj,pokračuj :)
In the shadows must go on :)

2 Reikko Reikko | 27. ledna 2010 v 21:20 | Reagovat

Úúúú... ^^
Já tomu nemám co vytknout... x) Opravdu, líbí se mi to a moc! Jen tak dál.. x)

3 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 27. ledna 2010 v 21:29 | Reagovat

všetko bolo napísané predomnou...úžasné...pokračuj baví ma to...xD jednoducho skvelá...toto je momentálne jedna s mojich najobľúbenejších story..neviem či som to už písala...xD ale to je jedno...xD

4 JajPi JajPi | Web | 28. ledna 2010 v 11:56 | Reagovat

Ach ach, děkuji :).. Jsem ráda, že jsem snad zpátky, i když jsem se do toho ještě pořádně nepustila.. *stydí se :D*

Jinak ta story je překrásná, uí uá ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama