Be colorfull! I.

12. ledna 2010 v 11:00 | Reikko
Gomene, první díl je opravdu krátký, další bude rozhodně delší ^^

Procházela jsem se v dešti. Miluji ho. Ostatní mí vrstevníci byli ve škole, ale já... Já jsem tam nešla. Občas mám dny, kdy bych tam opravdu nevydržela ani vteřinu. Lidé mě tam nemají rádi. Nesnášejí mě za můj styl, za to, co miluji. Vzhledem k tomu, že bydlím v celkem rušné části Tokya bych řekla, že to budou tolerovat, ale opak byl pravdou. Jo, mám ve třídě pár lidí, se kterýma se dá vyjít, ale raději trávím čas tady. V uličkách mezi domy. A v dešti nejlépe.



Naproti mě šla nějaká dívka. Neviděla jsem jí do tváře, jediné, co jsem postřehla, bylo její oblečení, které bylo mnohem barevnější, než to moje. V ruce měla růžový deštník. A já, která jsem šla stylem do gothic nebo do Visual Kei teď na ni koukala jak na boží zjevení. Zastavila se asi dva metry ode mě. Druhou ruku měla za zády a koukala se na mě. Měla velké oči... ,,Co je?" Zeptala jsem se zaraženě, zatímco ona se začala strašně smát. ,,Aki?" Ona mě...?! ,,Odkud mě znáš?" Odvrátila jsem od ní pohled. Sledovala jsem, jak kapky vody dopadají na zem a odrážejí se od kaluží.

,,Už si vzpomínám! Ano, byly jsme skvělé kamarádky. Ach Shiko! Moc jsi mi chyběla! Ale nepoznala jsem tě, promiň, tolik jsi se změnila!" Seděly jsme v kavárně a pily výtečnou horkou čokoládu. Když nám bylo asi pět let, byly jsme nejlepší kamarádky. Pak ale Shika odjela pryč, odstěhovala se. Já na ni dlouho vzpomínala, ale vzpomínky se časem proměnily v prach. Zapoměla jsem na ni a teď jsme se zase, po dvanácti letech, setkaly. ,,Aki... ty ses taky změnila." Potvrdila Shika, ovšem zvláštně zastřeným hlasem. ,,Aki... Kde jsou ty doby, kdy se kolem tebe všichni kluci točili a ty jsi se tolik smála?" Vyděšeně jsem se na ni koukla. ,,Vždyť nám bylo pět!" ,,Ano, Aki, bylo nám pět, ale... chybí mi tvůj úsměv. Za dobu, co tady sedíme jsi se zasmála snad jednou!" Po těchto slovech jsem posmutněla ještě víc...

Seděla jsem doma před zrcadlem. Měla jsem malý pokoj, kde většinou převažovala černá a šedá barva. Dokonce i stěny byly šedé. Otce jsem neměla, matka si domů neustále vodila nějaké návštěvy a to jsem je rozhodně nesměla rušit. Seděla jsem před zrcadlem a koukala do něj. Moje dlouhé, jen tak ledabyle střižené vlasy postrádaly lesk. Moc jsem se o ně nestarala, nebylo proč. Pleť bledá, ale mastná, plná kazů. Jsem si jistá, že kdybych se snažila, dokázala bych i tohle odstranit. Proč ale? I když to udělám, lidi se se mnou nezačnou bavit, tím jsem si jistá. Pokus o úsměv. Spíše jen nadzvednutí koutků. Hned jsem toho nechala. Jsem pitomá!

Druhý den jsem šla do školy. Pokřikovali na mě, tahali mě za vlasy, podkopávali mi nohy. Dnes mi to ale bylo jedno, byla jsem totiž domluvená po školy se Shikou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 13. ledna 2010 v 15:13 | Reagovat

začína sa to uajímavo....môže to byť dobrá story :) už sa teším akos a to vyvinie..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama