Sharp Lives (3)

29. prosince 2009 v 10:47 | iWusZka (Rin) |  Sharp Lives
Mám tu povídku ráda. A chci ji moc moc dopsat.


Ráno jsem se probudila do krásného rána.
I když je už začátek října, venku je pořád moc hezky.
Protáhla jsem se a na stole jsem nahmatala hodinky. Bylo něco po deváté. Je příjemné nevztávat do školy.

V deset už jsem byla nachystaná na to, abych mohla jít ven hledat nějakou brigádu.

Naházela jsem do tašky pár pro mne nezbytných věcí a mohla jsem vyjít.
Mandy ani Jane tu nejsou, jely se podívat domů... Mají to tu kousek.. Ale taky je pravda, že jak jsme ještě chodily na střední, musely být obě na intru.

Sotva jsem vyšla ven, čekalo mě nemilé překvapení.

Jestli jste typovali Lyn, bylo to dobře.

Seděla na lavičce s tím svým přítelem. Moc ho neznám ,ale prý se jmenuje Gerard. Opět měl na očích ty sluneční brýle, ve kterých vypadal jako zdechlá moucha. Snažila jsem se jich nevšímat.

"Hej, Simmonsová! Seš tak trapná..." pokřikovala na mě Lyn, hned jak jsem kolem nich procházela.

Nenechám si to líbit, to prostě ne.

"A podle čeho jsi tak usoudila?" řekla jsem naštvaně a stoupla jsem si přímo před ni.
"Trapně se oblíkáš, trapně vypadáš... A to ani nemluvím o tvé minulosti."
"Co ty o mě můžeš vědět?!"
"No, například vím, že jsi vystřídala dvě střední školy... V té první jsi dokončila jen prvák, pak jsi odešla."

Stála jsem tam a zaskočeně jsem ji pozorovala. Ne... Klid. Ona to neví, nemůže to vědět!

Zapálila si cigáro. Chtěla jsem odejít.

"Hej!" zařvala na mě ještě. "Jak se má Michelle?"

Zastavila jsem se. Moje srdce se málem zastavilo. Udělalo se mi trochu špatně od žaludku a zatočila se mi hlava. Všechny vzpomínky mnou proletěly jako blesk a propalovaly mě uvnitř.

"Jak víš o Michelle?" zeptala jsem se jí šeptem, aniž bych se otočila.

"No... Víš, občas se tatínkovi hrabu ve věcech... Nedávno jsem náhodou narazila na tvoji kartu... Odešla ze školy, protože ji šikanovali... Tak nějak to tam bylo napsáno. Ale proč tě šikanovali?"
"Nech toho..."
"Hmm, víš proč? Protože jsi jenom malá, bezvýznamná-"

"TAK DOST!" vykřikl najednou Gerard. "U tohohle fakt nemusím být! A ty si Lyn uvědom, co děláš!"

Odešel a nechal nás tam samotné. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám jít zpět na pokoj nebo pryč ode všeho? Druhá možnost zvítězila. Na Lyn jsem se vykašlala. Běžela jsem odtamtud pryč.
Jak jsem se ohlédla, už tam nebyla.


Za první zatáčkou jsem si našla volnou lavičku a na ni jsem se posadila. Chtělo se mi brečet úzkostí. Jak může být taková? Nikdy jsem jí nic neudělala!
A jak se mohla dovědět o Michelle? Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila. Ani když jsem odešla z mé první střední, nikdy.

Už jsem na to zapomněla. A teď si příjde Lyn a otevře všechny ty staré rány uvnitř mě? Jak může být tak podlá, tak sobecká?
Bylo mi hrozně. Abych se alespoň malinko odreagovala, šla jsem se tedy poohlížet po tom, co jsem tady chtěla hledat.


Na kolej jsem se vráítila s trochu lepší náladou.
Našla jsem si práci! Není to sice nic moc, budu obsluhovat v jedné malé, příjemné restouraci, ale něco dělat přece musím.

Je super, že mi vyšli vstříc a tolerují, že mám školu. Přes týden budu dělat jen od šesti do devíti večer a o víkendu mám něco jako ranní směnu.

Když jsem to počítala, stačí mi 3 výplaty, abych si mohla koupit své vysněné auto. Samozřejmě k tomu počítám i své našetřené úspory a menší příspěvek od rodičů.
Ze všech míst, co jsem dnes navštívila, tady dávají největší výplatu. Proto jsem to vzala. Auto prostě potřebuju.

Celý den jsem polehávala v posteli a přemýšlela o Michelle a o mém prvním roce na střední. Moc se toho událo....
Michelle byla moje holka.
Nevím, jestli to tenkrát byl úlet nebo experiment. Vím ale, že Michelle jsem milovala. Asi... Já sama nevím.. Ještě teď mi to připadá....divné.

Snažily jsme se náš vztah držet v tajnosti, ale jednou nás načapali, jak se líbáme.

Od té doby se nám pořád smáli. Divně se na nás divali. Nejhorší bylo, že to věděli i učitelé a taky, že se to začalo šířit po celém městě.

Musela jsem odtamtud pryč. Michelle zůstala, dokonce mě podrazila. Její kamarádky ji vzaly zpět mezi sebe a pak se mi všechny posmívaly. Moc to bolelo a bolí to ještě teď, když si na to vzpomenu.

Od té doby jsem nikdy nic s holkou neměla. Měla jsem jen několik kluků, s kterými to neklapalo... Nevím, jestli jsem lesba. Spíše jsem bisex.
Ano, asi ano.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Reikko Reikko | 29. prosince 2009 v 10:55 | Reagovat

Ach ano!! Jen tak dál!! Já chci víc, chci víííc!! xD Až přijdu o půl páté dneska domů tak doufám, že tady bude další díl!!! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama