Pohřbená minulost VI.

29. prosince 2009 v 10:17 | Reikko

Okay, teď jen doufám, že mě nezabijete za nejuseknutější konec jaký jsem kdy napsala xD Je to kruté, ale musí to být... xD


,,Rosalie! Rychle!" Popoháněl ji Jan, když ona pila. Viděli je a už se sbíhali. Jan nestačil chytit tu ženu, která teď zburcovala celou vesnici, Rosalie ovšem odmítala nechat svou nedopitou oběť jen tak a utíkat. Její krev byla tak úžasně chutná a teplá. Jan věděl, že z toho budou problémy. Už chtěl utéct a Rosalii tam nechat, když se na něj z nebe snesla síť. Upíři se nemohli přeměňovat v netopýry, nebo létat, jako bylo známo. Neměli žádné zvláštní schopnosti, jen ke svému životu potřebovali krev, nesnášeli světlo a byli nesmrtelní. ,,Rosalie, ut..." Jan ucítil tupou ránu do hlavy a propadl se do temnoty...

Otevřel oči. První co spatřil, byla Rosalie ležící vedle něj. Posadil se, potichu, aby ji nevzbudil. Opřel si hlavu o stěnu temné kobky a rozhlédl se. Byla to malá prázdná místnost bez oken, což bylo samozřejmě velké štěstí, protože kdyby tam okno bylo, nejspíš by nedokázali utéct a slunce by je spálilo. Netušil ale, odkud dovnitř pronikalo to šedé světlo, díky kterému byl schopný vidět. I přesto, že upíři měli vyýborný zrak, v úplné tmě byli slepí. Otočil znovu tvář k Rosalii. Teprve teď v tom šeru poznal, jak je krásná. Nechápal, proč ji chtěl dříve opustit. Srdce mu říkalo, že to stejně dříve nebo později bude muset udělat. Ležela tam, omráčená, takže si byl jistý, že i když se jí dotkne, nevzbudí ji to. Lehce jí přejel prsty po tváři. Ne, co to dělá?! Ucukl, jako by ho popálila. Nemůže... nemůže ji mít rád, to prostě nejde! Když se na ni ale znovu koukl, nevydržel to a pohladil ji znovu. Tentokrát ale neucukl. Sehnul se níž, chtěl ji políbit.

Rozrazily se dveře, Jan se zasekl tři centimetry nad jejími rty. Silní ozbrojení muži ho chytli za paže a beze slova ho vedli pryč. Rosalii tam nechali, zamkli dveře a Jan děkoval ďáblu, že ji taky nevzali. Cítil k ní vzláštní vztah, což ovšem nešlo. Ona byla mladá, on byl již několik století tohle. Nechtěla by ho, tím si byl jistý. Má tohle ale cenu vůbec řešit, když co nevidět nejspíše zemřou?
Předvedli ho před soudce. Ten se na něj jen podíval a nařídil, aby na něj pustili paprsek slunce. Jana zamrazilo. Muž přešel k oknu a vyhrnul kousek těžké tmavé záclony. Paprsky pohladily Janovu kůži, v zápětí ale do ní začaly vrtat jako obrovské žhavé jehlice. Jan se zalomil v pase a kůže mu začala černat. ,,Stačí!" Pokynul soudce a muž záclonu opět zatáhl. ,,Upír." Prohlásil a začal se probírat prospekty. ,,Upálit. Nebo je tu ještě jedna možnost... může se vykoupit. Jestli má dostatek peněz. Jeho jsme neviděli, že by zabil nějakého člověka." Pohlédl na Jana s tázavým pohledem. ,,Vykoupím se." Řekl bez rozmýšlení a vytáhl z kapsy v kabátu měšec. Udělal pár kroků a položil je soudci na stůl. ,,A co Rosalie...?" Zeptal se opatrně. ,,Rosalie bude popravena dnes při západu slunce. Zabila jednoho z našich nejlepších obchodníků. Není jí pomoci." Vrátil Janovi zbytek peněz a nařídil jeho okamžité propuštění.

Když Jan odcházel ze síně, zrovna tam vedli Rosalii. Vzpouzela se a bránila. Nebylo jí to ale moc platné. Viděl její slzy v očích, a zoufale žádala o pomoc, to z jejího pohledu vyčetl. Bohužel ale nemohl nic dělat. Ne teď. Byl ale pevně rozhodnut, že ji dnes vysvobodí. Nenechá ji, aby zemřela. Ne takhle, není to její osud. A on ji chtěl ještě naposledy políbit, než ji opustí a nechá ji vlastnímu osudu. Šel tedy do města, schovaný v podloubí. Šel si koupit nové oblečení. Musel se mezi lidi vplížit nenápadně a to by trochu nešlo s jeho obnošenými a špinavými hadry, co měl na sobě.

Půl hodiny před setměním. Jan připravil past. Musí odlákat pozornost všech lidí, aby mohl Rosalii osvobodit. Snad se to povede, protože jestli ne, bude si to navždy vyčítat.

Setmělo se. Dovedli Rosalii na popraviště a Jan to všechno sledoval. Ona si ho nevšimla, byla očividně přesvědčená, že ji opustil a odešel. Smířeně šla k hromadě dříví. Jan neposlouchal šepot ostatních lidí, soustředil se jen na ni a na její krásu, kterou musel zachránit. Najednou si ale nebyl vůbec jistý, jestli se mu ji doopravdy povede zachránit.

Tři, dva, jedna, teď! Dřevo vzplálo...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 31. prosince 2009 v 9:22 | Reagovat

ja niekoho kusnéém!!!...chcem vedieť ako to skončíí..predpokladám že dobre...dúfam že dobre...xD ale to si nemôžem byť nikdy istá že...:)

2 Reikko Reikko | 31. prosince 2009 v 9:47 | Reagovat

Hehehe, to vás to vážně všechny tak štve, že jsem to tak usekla? xD Počkejte na další díl... myslím, že živá nevyjdu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama