In the shadows (4)

8. prosince 2009 v 9:59 | Iwet |  In the shadows
Děkuji za komentáře, jak tady, tak na frerard-lowe ;)


Z kroužku jsem šel docela spokojený domů. Kreslení mě vážně chytlo. Asi s tím začnu i doma, když mi to prý docela jde. Pomalu jsem se loudal a těšil jsem se na víkend. Máme s Bobem domluvenou schůzku, chce mi trochu ukázat zbytek města.

Zabraný do svých myšlenek jsem se šoural po chodníku, když najednou jsem uslyšel rychlé kroky. Gerard. Mířil přímo ke mně a vypadal opravdu naštvaně. Zjistil jsem, že se nedívá na mě, ale před sebe.
Znenadání do mě vrazil a pokračoval dál. Skoro jsem spadl na zem, nakonec jsem to ale udržel. Díval jsem se před sebe, jak Gerard mizí za rohem.

Padl mi do očí plátek papíru ležící na chodníku. Vzal jsem ho do rukou. Byly to nějaké tři kresby a... byly vážně dost povedené. Zatajil se mi u nich dech. Napadlo mě, že bych ho mohl dohnat, ale v zápětí jsem si uvědomil, že to půjde těžko. Rozhodl jsem se, že si kresby vezmu domů a v pondělí mu je vrátím. Aspoň mám záminku mluvit s ním. Do dneška nevím, jak asi zní jeho hlas.

Doma jsem ležel na posteli a nemohl ty obrázky dát z ruky. Bylo v nich něco zvláštního. Jako by se od nich odrážela nějaká bolest snoubená s nadějí. Na jedné byl nějaký člověk oblečený v černém a naproti němu světlo. Jeho ruka k tomu světlu směřovala, ale pořád byla dost daleko a nemohla se ho dotknout. Mělo to opravdu zvláštní kouzlo a já si uvědomil, že vlastně ani nevím, kdo je člověk, co to kreslil. Vůbec ho neznám a upřmně si myslím, že ho ani nikdy nepoznám.
Je opravdu... Nejdříve mě napadlo divný, ale... Ne, on není divný, je zvláštní. Hodně zvláštní. Fascinující.

Při schůzce s Bobem jsem byl zasněný a uvězněný v Geeho kresbách. Gee.. To je hezké. Rozhodně lepší, než mu říkat Gerarde. Snažil jsem se všelijak zamaskovat svoji rozčarovanost, ale myslím si, že Bob to na mě poznal. Jenže nic neřekl.
Procházka městem s ním se mi líbila. Ukázal mi všechna místa, která bych v budoucnu mohl potřebovat navštívit. Bylo to od něj vážně pěkné. A taky jsem zjistil další věci i o něm samotném. Například to, že on, na rozdíl ode mě, žije jen se svou matkou. Boba jsem si oblíbil.

Musím přiznat, že jsem se vážně moc těšil na pondělí. A dočkal jsem se. O velké přestávce jsem celý nervní stepoval venku na dvoře, protože jsem věděl, že ho tam vždycky potkám. Spletl jsem se. Nebyl tu a já tak promarnil celou přestávku, nestihl jsem se ani najíst, a to jsem měl vážně hlad.

Nevím, co se stalo, asi jsem sebral všechnu odvahu nebo tak něco a o další přestávce jsem se rozhodl zajít do třeťáku.
Bob se mnou nešel, prý si musel opakovat na hodinu. Takové kecy. Nechápu, jak si někdo může myslet, že se za jednu přestávku naučí dvě stránky v sešitu. Zcela nemožné, alespoň pro mě.

Byl jsem opravdu na nervy a srdce mi bušilo jako o život. Nejdříve jsem tam jen tak nakoukl. Uviděl jsem ho, seděl úplně vzadu u okna a něco si čmáral. S ním ve třídě bylo jen několik lidí, kteří se po skupinkách bavili. Ostatní byli asi na chodbě. Jak jsem vešel, nikdo si přítomnosti někoho cizího ve třídě ani nevšiml. Jen nějaké dvě holky se na mě začaly uculovat. Vypadaly jako kopie panenky Barbie, ostatně jako skoro všechny holky, které jsem zatím měl tu čest tady potkat.
Okamžitě jsem si vzpomněl na svou bývalou holku, ale tu představu jsem hned zahnal. Postavil jsem se před jeho lavici a tím jsem mu asi stínil, takže ho to dunutilo zdvihnout hlavu.

"Potřebuješ něco...?" hnusně se mě zeptal a hodil na mě úsměv typu 'vypadni a neotravuj'. "Eh. Vlastně skoro nic, jen... V pátek, jak jsi šel z výtvarky, vypadlo ti tohle." Opatrně jsem mu obrázky položil na stůl, aby se jim nic nestalo. Podíval se na ně a zasmál se. Pak upřel zrak na mě. Vzal ty obrázky do rukou a zmuchlal je. Přitom mě doslova probodával očima. Pak se zvedl a obratně kuličku odhodil do koše. Znovu si sedl. "Díky," řekl a u toho si zívl. Stál jsem tam jako opařený... Jak je mohl vyhodit? Vždyť byly úchvatné! Začal jsem litovat, že jsem si je nenechal.

"Chceš snad ještě něco? Mimochodem, ty kresby byly hrozný. Ale dík, žes je přines. Aspoň jsem se mohl zasmát tomu, jak jsem něco takového mohl nakreslit. A teď zmiz. Stíníš!" Opět se sklonil nad papír a začal čmárat. Už si mě vůbec nevšímal. Jen tak jsem tam ještě chvíli stál, pak jsem se otočil na patě a zamířil si to za Bobem.

Gerard mi najednou připadal jako pořádný namyšlenec. Proč to udělal? Klidně jsem si ty obrázky mohl nechat! Aspoň bych měl co obdivovat a z čeho čerpat inspiraci. Na druhou stranu, konečně jsem zjistil, jak zní jeho hlas. Dokonale k němu seděl, byl stejně tajemný.

Teď jsem se začal šíleně těšit i na výtvarku, byl jsem zvědav, jak se jeho chování bude nadále vyvíjet.

Pak jsem se zarazil. Něco se se mnou děje, něco, čeho jsem si předtím nevšiml. Vždyť mě se přece líbí holky...! Yeah... měl bych se uklidnit. Vždyť jen chci být jeho kamarád, nic víc, nic míň. Musel jsem se své myšlence zasmát. Už z toho všeho začínám bláznit a to jsem ve škole teprve třetí týden.

I když... ?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 9. prosince 2009 v 17:16 | Reagovat

krááásne dokonaléé a krutééé od Gerarda xD neviem co viac dodat len ze...sa tesim na dalsiu cast...xD

2 Reikko (co-owner) Reikko (co-owner) | Web | 10. prosince 2009 v 15:06 | Reagovat

Awa tohle je ale dokonalé! Kua zveřejni další díly! Hnéd! <3

3 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 3. ledna 2010 v 0:22 | Reagovat

ten gerard je ... debil, ale to semi na něm libíí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama