The Mummy (4)

22. listopadu 2009 v 18:11 | iWusZka |  The Mummy
Enjoy ^^


GERARD:

Byl jsem zalezený u sebe v kajutě a snažil jsem se učit. Moc bych chtěl studovat historii, ale na fakultu mě nevzali. Prý mám málo zkušeností a znalostí nebo co. Strašně moc bych se tam jednou chtěl dostat. Konečně bych měl pokoj od Mikeyho. Jenže kdo by se o něj pak staral a mírnil jeho úchylky?

Učení mi nějak moc nešlo do hlavy. Stále jsem myslel na Franka, na tu pusu, co mi dal. Ale co když se mu třeba víc líbí Mikey? Měl se k němu víc než ke mně. Jenže Mikey by jej stejně nechtěl, pokud by ho někdo nezabil.

GERARDE! Nad čím to tady přemýšlíš? Do háje... Neznám ho zase tak dlouho, abych ho nemohl vypustit z hlavy! Vykašlal jsem se na učení a šel se projít po palubě. To jsem ale asi dělat neměl, hned za prvním rohem jsem potkal zřejmě dost naštvaného Franka. Ustaraně jsem se jej začal vyptávat, co se děje.
"Ale nic,Gee. Prosím, teď to raději nechtěj vědět," řekl a soucitně mě poplácal po rameni. Poté odešel pryč. Šel jsem za ním.

Sedl si ke stolu a začal zkoumat svoje zbraně. Měl tam toho fakt hodně.
"Ty, Franku? Proč jsi mi dal tu pusu?" zeptal jsem se náhle a hned potom jsem se málem profackoval. Jak se ho na to vůbec můžu zeptat?! Šíleně se bojím jeho odpovědi.

"Hmm... Přišlo mi to v tu chvíli jako dost dobrej nápad. Navíc ses mi děsně líbil." "A-a teď už se ti nelíbím?" Vyjeveně jsem na něj hleděl. Jen se na mě usmál a pokračoval v probírání se zbraněmi.

Docela dlouho jsme si tam povídali. Dozvěděl jsem se, že do Hamunaptry se dostal díky nějakému Bertovi a taky díky jeho touze po bohatství, co se údajně v Hamunaptře nachází.
Pak jsem zcela unavený odešel do své kajuty a tam se opět pustil do přemýšlení.



FRANK:

Jak Gee odešel, musel jsem se usmívat. Působí strašně mile... On si takového debila bratra, jako je Mikey, nezaslouží. Vsadil bych se, že Mikey mu akorát brání v lepším životu. Ale já nejsem ten typ člověka, který by měl někoho soudit.

Uslyšel jsem nějaký podezřelý šramot v zavazadlech. Zvědavě jsem se tím směrem otočil. Nabil jsem jednu zbraň a šel se tam podívat. Někdo se tam schovával. Surově jsem toho dotyčného vytáhl ven a jeho tvář naklonil do světla, protože už byl večer, tudíž byla tma.
Pistole mi spadla na zem a já s otevřenou pusou zíral na člověka přede mnou. Všechny ty vzpomínky mnou proletěly jako kudla, která se mi hned pak zapíchla do srdce. Bože..

"B-Berte?" Chtělo se mi brečet.
"Franku? Tebe bych tu teda nečekal... Vracíš se tam, že jo? Proč?"
"Do to ho ti nic není, ty zasranej zkurvysyne! Počkat...! Že ty vedeš ty zasraný Amíky!" "Jo. No a? To ti může bejt jedno." "Ty zmetku!" Počáteční smutek se hned promněnil v obrovský vztek.
"Zabiju tě!" "Ale no tak Franku. Přece jen si vzpomeň na všecky ty hezký chvilky, co jsme spolu prožívali. Nedokážeš to..." Přitiskl se na mě a s pootevřenými ústy mě pozoroval.

Cítil jsem na tváří jeho dech. Ty vzpomínky... naše první společná noc... Ani jsem se nenadál a Bert už na mě špulil rty. Rajcovně jsem se usmál. Otočil jsem ho a natlačil na zábradlí. "Takhle se mi líbíš, ty zvíře," olízl si rty. Chystal jsem se ho políbit. Jak byl těsně u mě, převrhl jsem ho přez zábradlí.
"Sbohem, Berte," řekl jsem spokojeně a zamával jsem na něj.

"Franku! Ty zasraná děvko!" řval na mě zespoda. Chvílema to vypadalo, jako by se snad topil. Sral jsem na něj, kéž by ho v tý vodě něco sežralo zaživa nebo kéž by se aspoň doopravdy utopil!

Bert je dávná minulost a i přeze všecky ty rány, co mi po něm zůstaly, bych měl konečně jít dál a vykašlat se na něj. Ano, přesně tak.

Jak jsem tak přemýšlel, najednou jsem si všiml něčeho divného. Na palubě byly mokré stopy, ale Bert přece ještě pořád nevylezl ven z vody.
Zvedl jsem nabitou zbraň ze země a šel se podívat, kdo nás přišel navštívit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama