Půlnoční mlha

27. listopadu 2009 v 8:34 | Reikko
Kratší jednorázovka... neukamenovat!! xD

Kostelní zvony odbily půlnoc. Na malou vesničku daleko od nějaké větší vesnice padla noční mlha. Všichni lidé byli ve svých domech. V žádném z domků se již nesvítilo. Nikdo, kromě asi desetileté holčičky se neodvažoval v tomhle počasí vycházet ven. Po okolí totiž kolovaly pověsti o tom, že za takových nocích se objevují stvoření noci. Báli se jich. Jen ona, ta malá dívka se nebála. Pomalu se procházela, kladla jednu malou bosou nožku před druhou. Kráčela tou hustou mlhou až ke starému kostelu, kolem kterého bylo plno starých, polorozpadlých hrobů. Kdo ví, co ji tam táhlo. Věděla ale, že musí jít dál. Uslyšela křupnutí větvičky. Zastavila se. Zafoukal vítr a sfouknul jí kapuci. Ta odhalila její černé, dlouhé vlásky. Ty se rozlétly ve větru.

,,Co tady děláš, holčičko?" Zeptal se vysoký, bledý pán shlížející na ni svýma chladnýma očima. Nedíval se na ni jako na malou, roztomilou dívenku, ale jako na oběť, snad i jako na potravu. Ona se na něj ale koukala svýma obrovskýma očima očima celkem nebojácně.
,,Copak bych dělala? Procházím se." Zkoumal ji. Měla téměř průsvitně bílou pleť, rudé plné rty a ty oči... černé jako uhel. ,,A nebojíš se, procházet se takhle v noční mlze?" Tázal se dál. ,,Ne, nebojím. Miluji noc. Je krásná a temná. A vy, pane? Nebojíte se takhle v noci?" Začal se smát. Hlubokým a ďábelským smíchem. ,,Proč bych se měl bát. Víš vůbec kdo já jsem?" Odhalil své obrovské, krví zažloutlé zuby. Upír. S dívkou to ani nehnulo. Koukala na něj svýma krásnýma očima a už ani nepromluvila. On se sklonil, natlačil ji na zeď a malé, roztomilé dívence, které mohlo být sotva osm let zabořil své zuby do krku. Sotva si ale lokl její krve, začal se dusit. Odskočil rychle pryč a snažil se krev vyplivnout. Ale nešlo to. Již se napil a to neměl dělat. Dívka z ramen shodila plášť a roztáhla svá šedá křídla. Upír bolestí již ani nedokázal stát na nohou. Padl na kolena a z posledních sil se kouknul na toho cherubína, jak na něj kouká zvláštním, prázdným pohledem. ,,Zapoměls' na svou dceru, kterou jsi kdysi ubil k smrti? Stal ses upírem, a já cherubínem. Ty víš, že krev cherubínů je pro upíry smrtelná. Chtěla jsem pomstít svou smrt, když už to neudělal nikdo jiný. Ještě chvíli budeš trpět a pak vše skončí..." Pousmála se, v jejích očích se však stále nic nezměnilo. Upír, otráven její krví, chtěl ještě něco říct, ale... nestihl to. Jeho ,život', jestli se to tak dalo nazvat vyprchal moc rychle. ,,Zabil jsi mne a já zabila tebe. Teď navždy trp v horoucím pekle."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 28. listopadu 2009 v 13:21 | Reagovat

nieekto tu ma veelky talent...xD veelmi pekne..xD

2 Reikko (co-owner) Reikko (co-owner) | 30. listopadu 2009 v 7:29 | Reagovat

Jují, děkuji... x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama