Pohřbená minulost IV.

30. listopadu 2009 v 10:40 | Reikko
Díl psaný ve škole... nuda tady... tak jsem se vrhla dál na Pohřbenou minulost... Comment pls... x)



,,Rosalie...? Rosalie!!" Křičela její matka, když ji našla celou zakrvavenou na její posteli. Nedýchala. Upír, Jan Lohrer, jí dal speciální nápoj, který jí zpomalil srdce tak, že by nikdo nepoznal, jestli bije, nebo je skutečně mrtvá. ,,Rosalie, nedělej si ze mě srandu! Probuď se!" Neprobudí... Ona to věděla. ,,Rosalie......!!!" Výkřik se rozezněl tmou.



Byl den pohřbu. Její matka plakala. V tak krátké době přišla záhadným způsobem o manžela i obě dcery. Už jen čekala, kdy si smrt přijde i pro ni. Nedočká se. Ale to ona neví. Rakev spouštěli do hrobu, který začali zasypávat hlínou. Matka dala všechny peníze na to, aby měla co nejlepší pohřeb, protože věřila, že díky tomu se dostane do nebe, i když se v poslední době chovala dost divně. Lidé pomalu odcházeli a nakonec ji opustila i matka.

Nastala noc. Na hřbitově stála jen jedna postava. Jan Lohrer, upír a stvořitel Rosalie Bolomové, mladé a nezkušené upírky. Procházel mezi hroby a našel ten nejčerstvější. Vzal lopatu zabodnutou kousek od hromady vlhké hlíny a začal kopat.
Stojí mi to vůbec zato? Proč ji vlastně vykopávám? Kdybych ji zde nechal, lektvar by vyprchal a ona by zemřela na nedostatek krve... tedy snad.
Zarazil se. Musí kopat dál? Je snad jeho povinnost starat se o tuhle hloupou holku? Ona sama si tohle způsobila! On ji nenutil, aby se stala upírkou.
Nemůžu ji tam nechat. Ale co nejdříve ji opustím, nechám ji svému osudu. Prozradila by mě, to je jasné, proto s ní nemůžu zůstat nijak dlouho. Je hloupá a takový upír je skoro odsouzen ke ,smrti´.
Začal kopat dál. Nemohl nějak přenést přes srdce, že by ji tam nechal, i když jí slíbil, že ji vykope. Za nedlouho narazila lopata na rakev. Už netrvalo dlouho, a Rosalie byla venku. Účinek lektvaru stále trval, takže ji vytáhl a položil na vedlejší hrob. Rakev zavřel a zakopal. Vzal Rosalii do náruče a odnesl do mausolea. Tam počkal, než účinek pomine.

,,Je po všem?" Ozval se tichý hlas. Probudila se. ,,Ano. Musíme ale co nejdříve vyrazit." Ani se na ni neotočil, stál u stěny a koukal dírou ve zdi na měsíc. ,,Kam půjdeme?" Sedla si na velký kamenný stůl, na kterém před tím ležela. Její bosé nohy se houpaly přes okraj. ,,Nevím. Ale někam daleko. Musíme jít." Otočil se na ni a podíval se jí do očí. Podal jí boty, lehké střevíčky, které pěkně ladily k jejím bílým šatům. ,,Půjdeme někam do větší vesnice. Nebo lépe do nějakého města. Někam, kde budeme moci zůstat dýl. Je namáhavé se takhle pořád stěhovat. Jdeme." Vyšel ven z mausolea a Rosalie po chvíli vyšla za ním. Vlasy jí zářily v měsíčním světle. Zafoukal vítr, šaty se rozletěly. Vypadala jako bohyně... což však ale Jana Lohrera ani v nejmenším nezajímalo. Rázným kdokem vykročil do neznáma a Rosalie drobnými krůčky cupitala za ním.

Asi po třech dnech... respektive nocích došli do většího města. Oba již měli chuť na čerstvou krev, tudíž se vydali na lov. Jan si ulovil mladou prostitutku, mohlo jí být asi dvacet. Ani nekřičela, zdála se být se svým osudem smířena. Rosalie si na svou krásu nalákala mladého sličného mládence. Zakousla ho s chutí a nenechala ani kapičku krve. Byla to šelma... V Janových očích se pohled na ni měnil.

,,Hotovo?" Zeptal se upír. ,,Ano" Odpověděla dívka. ,,Jaké to bylo?" ,,Velmi chutné."

Putovali však dál, byli ještě celkem blízko Rosaliiny rodné vesničky. Šli další dva týdny, sem tam si udělali zastávku u lidí, aby se nakrmili, jinak zastavovali jen ve dne, kdy se schovávali pod keře. Dříve Rosalii slunce nevadilo, měla v sobě i lidskou krev, ale ta brzy vyprchala a z Rosalie teď byla čistokrevná upírka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hachiko Hachiko | 30. listopadu 2009 v 16:30 | Reagovat

Reikko já Tě obdivuji! Tahle povídka je úžasná, báječná, úchvatná. Jsi skvělá spisovatelka a Tvé povídky se velice dobře čtou. Když se začtu, tak nemůžu přestat. Já miluji Tvůj styl psaní a tvé pocity, které do povídek umíš dát. Tohle nejsou obyčejné povídky, ale kus Tebe :) Gratuluji a klaním se!

2 Reikko (co-owner) Reikko (co-owner) | 30. listopadu 2009 v 17:00 | Reagovat

Děkuji, Hachiko x))

3 Teruna x) Teruna x) | E-mail | 30. listopadu 2009 v 18:58 | Reagovat

Krásnější povídku jsem nečetla..Užásné..Nejúžasnější..Luxusní ♥ Chci ještě..Ještě..Ještě..Víc..Víc..Víc!!

4 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 30. listopadu 2009 v 20:57 | Reagovat

vsetko uz bolo povedane...jednoducho genialne

5 Reikko (co-owner) Reikko (co-owner) | 30. listopadu 2009 v 21:06 | Reagovat

Děkuji děkuji ^^

6 Etsuko Etsuko | 26. prosince 2009 v 11:53 | Reagovat

nádherné ... nemám slov k tomu <3

7 iWusZka (Rin) owner iWusZka (Rin) owner | 28. prosince 2009 v 15:29 | Reagovat

Já taky nemám slov...

Bože, proč jsi mi nedal talent aspoň na něco.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama