Mistake

26. listopadu 2009 v 15:10 | iWusZka |  Frerard- jednorázové



Můžete si k tomu pustit jednu z těchto písniček ^^



Padá růže. Měl by sis něco přát.

Padá. Když dopadne, je slyšet tichý tlukot srdce, které nemá pro koho tlouct. Dal by ho jemu, zaslouží si žít...

"Gerarde? Jsi to ty?" Prudce sebou trhnul. "Ach... Už zase tady takhle sedíš. Měl bys..." "Jediné, co jsem měl udělat, jsem nedokázal. Teď nemohu nic. Bez něj to nejde." "Nezmněníš to."

Gerard se prudce zvedl. Nechtěl ty řeči slyšet. "Kdybys miloval, pochopil bys," otočil se ještě a pak nadobro zmizel ve stínech. Frank tam jen tak stál. Přehrával si neuvěřitelnou krutost jeho slov. Podíval se na náhrobek. Kolem něj ležely snad stovky růží.

Robert. Nechť odpočívá v pokoji.

Další den. Další noc, kterou Gerard trávil na hřbitově. Přejížděl prsty po vystouplých písmenech na chladném kameni. Kdyby se vrátil... To by mu stačilo, nic jiného by pak od života nechtěl.

"Berte... Přeji si, abys tu byl. Miluji tě." Jeho oči naplnily slzy. Kéž by to byly slzy radosti. Byly to však slzy beznaděje. Opět tam zanechal růži. Když odcházel, minul osobu. Její rysy znal. "Co chceš?" zeptal se. "Nic... Chtěl jsem tě jen vidět." "Asi... Asi je to se mnou zlé, když jediné místo, na kterém jsem k zastižení, je právě hřbitov." Frank slabě zakýval hlavou. "Vypadáš provinile." " Ale já..." snažil se Frank bránit.

"Nech mě." Gee zase odešel. Frank mu to chtěl říct, asi po sté, ale nemohl.

Další den. Další noc, kdy Gerard nehybně seděl u toho náhrobku.
Další a další noci plynuly pořád dál, až do propasti času.

Poslední Gerardova noc byla zvláštní. Měsíc svítil a on dosáhl pocitu smíření. Lehl si vedle hrobečku. Díval se nahoru, na ten stříbrně zářící měsíc a na hvězdy. Vzbuzovaly v něm touhu žít. Dokonale ho to všechno kolem uspalo. Usnul. Už se nikdy neprobudil.

-

Vedle náhrobku stojí dva muži.

Gerard Way, nechť odpočívá v pokoji.

Tato noc je pokryta mlhovým závojem zvěstujícím něco zlého. Robertův hrob zmizel. Na jeho místě je nyní Gerardův.

"Myslíš... Myslíš, že je to takto správně?" zeptal se Frank šeptem. "Ty o tom snad pochybuješ? Jistě, že je! Byl dotěrný jako hmyz. Nedal mi pokoj. Ani když jsem mu řekl, že ho nemám rád. Byl všude, kde já. A teď... Zemřel láskou ke mně. Vidíš? Láska je slepá... Chytře jsem se jej zbavil." "Zabil jsi ho, Roberte." "No a? Dřív nebo později by on zabil mne! S tím svým otravováním!"
Frank polkl.
Ne, není to správně.
"Už pojď! Konečně můžem být spolu, bez Gerarda. Konečně. Neztrácejme čas." Frank se naposled podíval na hrob, než s ním Robert tak prudce trhl, že musel jít za ním.

Frank:
Mám strach.
Co když tohle někdy Robert zopakuje? Na mě?
Chtěl jsem to Geemu říct, ale bál jsem se ho... Berta. Bojím se teď ještě víc.
Strašlivá chyba, které jsem se dopustil tím, že jsem nechal Gerarda umučit k smrti, se mnou bude do konce mého žití.
Z lásky děláme věci, které rozum nechápe.
Je ale správné kvůli lásce zabít člověka, jehož láska byla silnější než ta vaše...?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reikko (co-owner) Reikko (co-owner) | 28. listopadu 2009 v 17:48 | Reagovat

Už jak jsem říkala ve škole.... krásné *__*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama