In the shadows (3)

30. listopadu 2009 v 21:13 | Iwet |  In the shadows
Stejně se mi moje práce nelíbí...



Vzbudil jsem se v pět ráno a už jsem nemohl spát. Zní to neuvěřitelně, ale těšíl jsem se do školy! Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že se budu těšit DO ŠKOLY, asi bych se mu vysmál. Netrpělivě jsem čekal a když nadešla hodina vztávání, šel jsem se umýt, převléci se a nasnídat.

Do školy jsem dorazil brzo, protože jsem věděl, že Bob tam taky bývá dřív. Chtěl jsem se ho zeptat na co nejvíc věcí jsem se zmohl.

Bob nezklamal a brzy dorazil. Přemluvil jsem ho, jestli bychom se nešli projít po školním dvoře. Neměl nic proti, tak jsme vyrazili. Asi jsem byl malinko rozpačitý a on mě hned prokouknul.

"Co se děje, Franku? Vypadáš, jako kdybys mi chtěl něco říct." "No.. Víš, já se byl včera projít.. A čirou náhodou jsem narazil na nějaký tajemný dům a..." "Čirou náhodou?" Bobovi cukaly koutky a brzy se začal potichu smát. "Dobře! Byl jsem prostě zvědavý." "Věděl jsem, že ti to nedá. No a na co jsi přišel? Jen doufám, že ses do ničeho nezaplet!" "Snad ne..."
Začal jsem Bobovi všechno popisovat a skoro jsem u toho šeptal.

"Hmm.. Mikey, to je Gerardův bratr. Je dokonce teprve v druháku." "Hmm..." "Franku? Můžeš mi prosím slíbit, že to necháš být? Byl bych nerad,, kdyby ses do něčeho zapletl, víš." "Já vím... Jsi hodný. Ale.. mě to prostě nedá spát." Bob se trochu zasmál a pak zase nasadil vážný výraz. "Jak chceš, ale bojím se o tebe." "Neboj, nemůže se mi nic stát." "To doufám."

Gerarda a ani nikoho jiného jsem nepotkal, jak jsem původně chtěl. Proč bych se jinak procházel po školním dvoře.
Hned ten den jsme ve škole začali s vyučováním. Nemohl jsem se na nic moc soustředit, ale vždyť je teprve druhý den školy. To nějak zvládnu.

Byl konec vyučování. Bob odešel o hodinu dřív, jel někam k lékaři. Jak jsem tak procházel chodbou, všiml jsem si, že na nástěnce je zápis do různých kroužků na škole. Třídní nám o tom něco říkala v hodině, ale upřímně jsem se na její kecy vykašlal.

Docela mě zajímalo, co se nabízí, tak jsem se šel podívat blíže a přečíst si to. Volejbal, ekologie, keramika.. Samé blbosti. Zarazil jsem se až u poslední nabídky. Kreslení. Hmm.. Už dlouho mě láká něco takového vyzkoušet. Možná by mi to i šlo, vždycky to byl můj sen. Když už jsem se jednou naučil hrát na kytaru, proč bych se konec konců taky nemohl naučit kreslit, že?
Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem vytáhl tužku a podepsal se. První hodina začíná příští pátek po vyučování. Skvěle.
Nemůžu se dočkat.

Domů jsem se loudal, nechtělo se mi tam. Venku bylo výjimečně hezky. Na to, že už je pomalu podzim, je pořád příjemně teplo. Slunce svítilo a mě v těch černých hadrech bylo pořádně horko.

--

Stepuju v hale a čekám na příchod učitelky, co vede kroužek kreslení, do kterého jsem se nedávno zapsal. Byl jsem celkem zvědavý, na koho při hodinách narazím. Za chvíli už jsem seděl v odborné učebně a poslouchal nějaké instrukce. Najednou se otevřely dveře a já se otočil dozadu. V ten moment jsem myslel, že omdlím. Stál tam Gerard. Přiznávám, byl to ten poslední člověk, kterého bych tady a teď čekal.

Zapadl do poslední lavice, se znuděným výrazem pozoroval učitelku a u toho klepal nehty o desku stolu. Všiml si, že jsem na něj otočený a poměrně ošklivě se na mě zakoukal. Docela jsem se toho pohledu lekl a otočil jsem se zpět. Co když si mě z toho dne, kdy jsem byl na výpravě za nalezením toho domu, přece jen pamatuje, co když viděl můj obličej?
Opět jsem se začal uklidňovat, že je to úplně vyloučené.

"... Takže, dnes začneme tím, že si vyzkoušíte obyčejnou tužkou nakreslit postavu, bude stačit jen obrys a struktura těla. Já vás pak obejdu a usoudím, kdo má jaké schopnosti. Podle toho se pak rozdělíme asi do tří skupin a každý bude kreslit to, co mu bude nejvíce vyhovovat."

Učitelka nám rozdala papíry a tužky. Nenápadně jsem se otáčel na Gerarda. Ten žvýkal žvýkačku a poslouchal hudbu. I když to měl ve sluchátkách, slyšel jsem to až k sobě. Naprosto znuděne čmrkal po papíru. Jak jsem se na něj ohlédl znovu asi po pěti minutách, už si svůj obrázek prohlížel a docela se mu i zamlouval, podle výrazu jeho tváře. Já jsem měl zatím nakreslenou jen hlavu a ruce. Hrudník se mi pořád nějak nedařil. Pořád jsem to gumoval a měl jsem pocit, že se za chvíli progumuju papírem až na desku lavice. Učitelka nás zatím obcházela. Zaslechl jsem, jak ho chválila. Asi je vážně dobrý.

Za chvíli se dostala až ke mně. "Jak se jmenujete?" "Iero. Frank Iero." "Vy jste tady asi nový, že?" "Jo." "OK. Hmm.. Není to špatné. Jen trošku zužte ty ramena. Myslím, že vám to půjde."

Usmál jsem se na ni. Až takový úspěch jsem nečekal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 1. prosince 2009 v 10:28 | Reagovat

odo mna komentik dostanes...je to kraasne....xD uplne uzasne strasne moc to milujem...ako droga..xD potrebujem dalsiu cast xDxD a ptm dalsiu a dalsiu xD

2 Kindy Kindy | 2. prosince 2009 v 18:05 | Reagovat

uzasne...:)

3 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 3. ledna 2010 v 0:18 | Reagovat

awwww úúžasný :)

4 Tabby Tabby | 10. prosince 2010 v 18:32 | Reagovat

netuším, proč mě poslední dvě věty tak strašně rozesmály :D ale píšeš nádherně :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama