Erina I.

21. listopadu 2009 v 12:42


Seděla v temné uličce. Už nikdy se domů nechce vrátit. Proč taky? Otec ji jen mlátí a matka se jí nikdy nezastane. Nikdy. A proto seděla tam.
,,Proč jsi zde, děvče?" Zeptal se nově příchozí hoch.
,,Čekám na smrt." Odpověděla klidně.
,,Mám pro tebe návrh. Nový domov. Žít ve tmě, to by se ti líbilo?" Zvedla oči a zadívala se na něj. Její temně šedé oči se zaleskly. Vstala a uhladila si své černé šaty s korzetem.
,,Ano, to bych ráda." V té chvíli vypadala - i přes své pochmurné líčení a oblečení - jako kdyby jí někdo právě řekl tu nejlepší věc, co mohl. Hoch k ní přistoupil blíž.
,,Jak se jmenuješ?" Otázal se a dívka si povšimla zvláštního tónu jeho hlasu.
,,Cha... Charlotte." Než mohla dál pokračovat, zvedl ruku a zarazil ji.
,,Myslím jméno, které přimeš jako nové, ne tohle, kterého se vzdáš. To mne nezajímá." Pousmál se.
,,Erina." Řekla tedy tiše.
,,Erino, těší mne. Já jsem Nicolas." Uklonil se jí. Erina překvapena Nicolasovy gesty nebyla schopna ze sebe vydat hlásku.
,,Smím tě pozvat do klubu Černá růže? Promluvili bychom si o věcech souvisejících se vstupem do naší rodiny." Učinil Nicolas nabídku. Erina ještě jako omámená přikývla.



V klubu bylo plno lidí jako oni. Byl to klub přivrženců Satana a gothicky oblečených chlapců i dívek. Erina a Nicolas usedli ke stolu a obědnali si láhev červeného vína.
,,Erino nabízím ti nový život. Nový domov. Ale musela bys pro to přinést několik obětí." Začal. Erina ho vnímala jako boha, v té chvíli jako by se jí splnil životní sen.
,,Musíš se vzdát své minulosti, své rodiny, přátel a denního světla." Čekal. Dál neřekl nic, jen čekal na její reakci. Erina ale mlčela. Přemýšlela nad nabídkou. Rodiny, minulosti i přátel se vzdá snadno. Jen to světlo...
,,Proč se musím vzdát i svitu slunce?" Otázala se.
,,Protože tma je naší matkou. Satan naším otcem. Slunce jen zabíjí naše myšlenky. Pochopilas?" Erina přikývla. Začínalo jí to být jasnější a nabídka se zdála čím dál tím lákavější.
,,Jaká bude tvá odpověď? Budeš dál stpět, nebo chceš být osvobozena?"

,,Stěhuju se." Oznámila Erina svým rodičům.
,,No to teda ne, holčičko! Žádné stěhování nebude! Hezky zůstaneš tady!" Začal na ni křičet opilý otec.
,,Jsem plnoletá, můžu si dělat co chci." Odpověděla zdánlivě v úplném klidu Erina, uvnitř ní to však vřelo. Otočila se a odešla k sobě do pokoje. Otevřela cestovní tašku, poté přešla ke skříni a vybrala si nejhezčí oblečení, co měla. Nebrala toho moc, Nicolas jí oznámil, že plno šatů tam již je. Zapla tašku a hodila ji ke dveřím. Do batohu naházela všechny své šminky, doplňky, peníze a nakonec přibalila ještě jeden korzet. Otevřela dveře, ale v té chvíli jí přiletěla facka.
,,Nikam nejdeš!" Řval její otec. Zvedl ruku a chtěl ji uhodit znovu, ale někdo mu chytil ruku. Nicolas. Hned za ním se oběvila Erinina matka. Erině bylo jasné, že Nicolase dovnitř pustila ona. Věděla totiž, že jinak by jí byl otec schopný ubít k smrti.
,,Nechte ji. Stačí, že jste ji ničil život do teď a dále v tom nebudete pokračovat. Erina odchází se mnou a buďte si jistí, že už ji nikdy neuvidíte. Je plnoletá a vy jí nemůžete bránit v odchodu." Pronesl Nicolas. Erinin otec se zapotácel, když ho Nicolas pustil a strčil do něj, takže měla Erina volnou cestu. Nicolas ji chytil za ruku a táhl ji ven z bytu.
,,Počkej." Zašeptala ale Erina. Tašku hodila na zem a přišla ke své matce.
,,Mami... já... ani nevíš jak mě to celé ty roky ničilo, že ses mě nikdy nezastala. Přesto tě mám ráda, i když se tě musím vzdát. Odejdi od něj a nenech se týrat." Objaly se.
,,Sbohem." Rozloučila se ještě Erina, Nicolas jí vzal tašku a Erina ho následovala ven, kde na ně čekalo auto. Řidič vystoupil.
,,Erino, tohle je Gabriel. Gabrieli, tohle je Erina, budoucí členka naší nové rodiny." Gabriel se stejně jako předtím Nicolas uklonil a navíc Erině políbil ruku.
,,Těší mne, Erino." Řekl a odhrnul si své téměř bílé vlasy z čela. Přes jeho obočí se až pod oko táhla tenká bílá jizva, ale ani tohle mu neubíralo na jeho magické kráse.
,,Erino, musíme jet." Přerušil oční kontakt eriny a Gabriela Nicolas. Gabriel přikývl a nastoupil na místo řidiče, Nicolas otevřel Erině dveře do zadní části vozu, když Erina nastoupila, Nicolas dveře zavřel a sedl si na místo spolujezdce.Jeli asi tři hodiny a Gabriel konečně zastavil. Erina vyndala z uší sluchátka. Nicolas jí otevřel dveře a Gabriel jí mezitím vzal věci. Erina vystoupila. Byli v garáži.
,,Pojď se mnou." Řekl Gabriel a prošel dveřmi vedoucími do domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 24. listopadu 2009 v 20:53 | Reagovat

heeey!! preco je to tak blbo odseknute?? je chcem vediet co bude dalej!! xDxD...super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama