Wish You Were Here

13. července 2009 v 18:04 | iWusZka |  Frerard- jednorázové
Tohle svoje dílo miluji :) Nevím, zdá se mi, jako by v tom bylo nějaké poselství. Zdá se mi to smutné a přitom plné naděje.
Je pojmenovaná podle písničky od Pink Floyd :) Jestli si ji k tomu chcete pustit, přetočte si to alespoň o 40 sekund, má šíleně dlouhou předehru xD



Sedím tady na lavičce a svítí měsíc.
Jsem tu sám.
Je něco po půlnoci. Všichni už dávno spí nebo někde tančí za zvuku ohlušující hudby.

Nechce se mi spát.

Přemýšlím. Přemýšlím o smyslu života.

Přál bych si, abys tu byl. Právě teď. Abys mě mohl obejmout a zůstat se mnou navždy. Už bych tě nepustil.
Nenechal bych tě odejít... Odejít tam.

Dívám se na oblohu a doufám, že mě vidíš.
Že čteš moje myšlenky, protože se mi nechce je vyslovit nahlas.

Ta bolest je tak silná, ale už není tak silná jako v den, kdy jsi opustil tento svět. Chtěl bych ti toho tolik říct.
Kdyby mi tak nebe dalo noc. Jednu poslední noc, kterou bych chtěl strávit s tebou.

Nebe... Ano, nebe.
Ty ses nemohl dostat do pekla nebo někam, kde je to zlé a temné.
Jsi přímo stvořený pro to, aby ses stal andělem. Abys mě chránil v dny, které tady musím trávit už navždy bez tvé přítomnosti.

Usmívám se.
Myšlenka na to, že na mě shlížíž z toho místa, mě hřeje u srdce.

Proč jsi musel odejít? Je mi smutno.
Moc.
Díky tvému odchodu jsem se toho moc naučil.
Život není jen černý nebo bílý. Život je jiný. Je zvláštní.

Jeden den se cítím jako troska a myslím jen na to, že už tě nikdy neuvidím. Druhý den si myslím, že tvůj odchod zavinila nějaká zvláštní síla, která chtěla, abych poznal, co teď poznávám.

Naučil jsi mě toho moc.
Říkal jsi, že všechno má smysl. Že je řada věcí, které se nedají ovlivnit.

Květina. Obyčejná květina. Když jednou zasadíš růži a přeješ si, aby vyrostla lilie, nikdy se to nestane. Vždycky ti vyroste růže.
Neovlivníš, kdy růže vykvete. Vykvete v ten správný čas. Můžeš jí pomoct, když se o ni budeš starat a vynaložíš péči a úsilí.

Jsem teď jiný člověk.
Jen díky tobě.
Až po tvé náhlé smrti mi došel význam všech slov a vět, co jsi říkal.
Nikdy jsem jim nerozuměl, pořád jsem někam spěchal, můj život byl tak děsně stereotypní. A pak jsi tu byl ty a ty tvoje řeči, které jsem nechápal.

Teď vím, co jsi měl na mysli, když jsi ty věci říkal.
Chápu jejich smysl, ale není příliš pozdě?

Kdybys tu teď byl....
Řekl bych ti, že tě miluji. Nikdy jsem ti to nedokázal říct do očí a mrzí mě to. Je mi líto, jestli sis myslel, že tě nemám rád. Mám tě až moc rád, ještě pořád.

"Gerarde, já tě miluju!" křičím směrem nahoru a vztahuju ruce k nebi. "Slyšíš mě? Miluju tě!!"

Pláču.
Nevím, jestli štěstím nebo smutkem. Ale je mi hezky. Mám pocit, jako bych se zbavil kamene, co mne tížil, kudy jsem chodil.

Snad slyším šeptat stromy, slyším hučet vodu, slyším a vnímám to, na co jsem dříve neměl čas,co jsem nikdy předtím neslyšel. Chtěl bych se vznést a letět za tebou!

Stoupám si na lavičku a hledím nahoru.
Po tváři mě hladí vítr. Na chvíli zavírám oči a představuji si, že jsi to ty. Usmívám se, je mi lehko.
Snad jako bych cítil tvou přítomnost. Jsi všude kolem mě, obklopuješ mě. Rozpínám ruce a vypadám, jako bych snad chtěl doopravdy vzlétnout.
Kdybych tak mohl.

Připadám si jako blázen.
Znovu si sedám na lavičku. Můj obličej zvážněl. Pozoruji oblohu.
Temné mraky plují, slyším je plout. Snad mi chtějí něco říct, dát nějaký vzkaz, cokoliv, co mi tě bude na věky připomínat a bude to se mnou, když ty už tady nejsi.

Něco vidím. Letí to z nebe na zem, letí to ke mně. Pozorně se dívám. Je to kus bílé látky. Znovu si stoupám na lavičku a snažím se to chytit.

Držím to. Jako by tím do mě vstupovala nějaká síla, tajemná síla.
Na kus látky dopadá moje slza. Látka se třpytí, třpytí se na měsíčním světle.

"Mám to brát jako znamení?!!" volám nahoru.

Vidím postavu. Jde sem, ke mně.
"Gerarde!" zakřičím na tu postavu se zářivým úsměvem na tváři.
Ale nejsi to ty. Posmutněle si sedám na lavičku.

Jistě, jsem bláhový.
Nemohl jsi to být ty, to by přece nešlo, aby se bytosti, jako ty, jen tak procházely po zemi.

Můj zrak spočine na kus látky. Zase se usmívám.
Je to znamení. Je to od něj.
Bavím se teď tím, že hádám, co to je.
Je to kus tvého bílého pláště, můj anděli? Nebo je to kus obláčku? Kus bílé mlhy, toho závoje, co někdy poletává nad lesy?

Zase je mi hezky, hřeje mě u srdce.
"Miluju tě." zašeptám naposled.


Díky tobě vím, že život není jen černý nebo bílý, je barevný.

Díky tobě si vážně myslím, že dokážu rozlišit nebe od pekla, modrou oblohu od bolesti, zelené pole od chladné oceli, chladivý vánek od žhnoucího vzduchu a lásku od faleše.

Děkuji ti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fallen angel *SB kterýmu trošku hráblo ale co už* fallen angel *SB kterýmu trošku hráblo ale co už* | Web | 13. července 2009 v 18:55 | Reagovat

vau... dokonalost největší..

2 Sweet-Revenge Sweet-Revenge | Web | 13. července 2009 v 20:26 | Reagovat

skvělí dess

3 Mrs.Lenusqa  Wayofil :)) Mrs.Lenusqa Wayofil :)) | E-mail | Web | 13. července 2009 v 21:50 | Reagovat

krásne si to napísala,naozaj je to velmi pekné...

4 Kaishi (GFMBR) Kaishi (GFMBR) | Web | 14. července 2009 v 2:19 | Reagovat

Vole...málo dokonalý blog :D:D:D:D

5 Kaishi (GFMBR) Kaishi (GFMBR) | Web | 14. července 2009 v 2:19 | Reagovat

Perfektní ;) ten design je skvělý ;)

6 Niki... SB na tvém starém blogu x)) Niki... SB na tvém starém blogu x)) | Web | 15. července 2009 v 8:01 | Reagovat

Ahooj, tak vidím, že máš další blog xDxDxD
Nechces spřátelit i na tomhle ?? Jestli teda spřáteluješ !!xD
Tak Papa

7 Tez Tez | 15. července 2009 v 22:51 | Reagovat

Pěkné :) a musim říct, že máš fakt dobrej vkus, pač Flojďáci jsou fakt skvělá skupina, můj bratr by z toho byl unešen xDD

8 queenCobain queenCobain | Web | 4. června 2013 v 15:01 | Reagovat

ta je úžasná!
btw. Pink Floyd:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama