Sharp Lives (1)

22. července 2009 v 12:42 | iWusZka |  Sharp Lives
Enjoyy a pište, co si o tom myslíte ;)


ALICIA
Ahoj, jsem Alicia. Jsem naprosto normální, dvacetiletá vysokoškolačka. Nedávno jsem nastoupila do 1.semestru.

Ze střední se mi moc nechtělo. Měla jsem tam spousty přátel, kteří pro mě znamenali strašně moc.
Tady zatím moc lidí neznám, jen dvě mé spolužačky právě ze střední- Jane a Mandy. Byla jsem ráda, když jsem se dověděla, že chtějí jít na stejnou školu, jako já. Alespoň se tady necítím tak moc sama. Obě je mám moc ráda.

A taky znám Lyn... nechci o ní moc mluvit. Hned od prvního okamžiku, kdy jsem ji poprvé uviděla, jakoby si na mě zasedla. Opovržlivě se na mne dívá a dělá mi samé naschvály...


"Ali, slyšíš?!"
"Ehm...cos říkala?"
"Vždyť ty mě vůbec nevnímáš, co se děje?"
"Ale nic, Mandy. Jen jsem se zamyslela... A navíc je mi nějak špatně, bolí mě hlava."
"Okay.. Půjčila bys mi teda tu knížku?"
"Jo, jasně..."
Zmateně jsem se začala hrabat ve své tašce.

"Ehh... Jakou knížku?" "No přece tu, o které se tady s tebou celou dobu bavím!" Nechápavě jsem se na ni podívala.
"Historie USA!" "Jo..aha..."
Vytáhla jsem tlustou knížku a položila jsem ji Mandy na klín. Byla docela těžká. "Díky." "Není zač."

"HOLKY!" uslyšela jsem známý hlas, který se k nám nápadně přibližoval.
"Za 10 minut máme tu přednášku! Co tady ještě děláte?! Pojďte dovnitř!" hulákala Jane na celé kolo.

"Ehm, nechci tě nějak přerušovat, ale je teprve půl deváté...." "A co já s tím?" "Přednáška je až za hodinu, to tím chci říct," zasmála jsem se a zaťukala prstem na hodinky.

Jane se sklíčeně posadila vedle mě, shrbila se a povzdechla si.
"Ach jo... Jsem nějaká přetažená... Nevím, co se mnou je..."
"To bude fajn, uvidíš... Nesmíš se tak moc snažit. Vždyť v dnešní době vejškou proleze každý, nebo se pletu?"
"Asi máš pravdu...."

Objala jsem ji, zatímco Mandy se probírala knížkou 'Historie USA' a zoufale se snažila něco najít. Musela jsem se zasmát, když jsem se podívala na její výraz v obličeji.

"Ale ne."
"Copak?"
"Vidím Lyn...."
"Kde?"

Už mi nestihla odpovědět.
Lyn procházela přímo kolem nás. V ten okamžik jako by se zastavil čas. Hleděla na mě, opovržlivě, já hleděla na ni, s úctou, kterou jsem nechtěla ukázat.

Ten její přítel měl obmotanou ruku kolem jejího pasu a ve velkých slunečních brýlích vypadal celkem přiblble. Najednou se oba zastavili. Jen jsem se ironicky pousmála.

"Ale ale, copak ty tady, tak brzo, Simmonsová?"
"Myslím, že tohle je pozemek školy, takže tu můžu být kdy chci." "Dej si pozor na hubu. Abys neskončila-"
"Jako malá ubožačka, co se musí bezdůvodně navážet do lidí, po kterých jí nic není?"

Naštvaně se na mě podívala.

"Jdeme!" řekl najednou ten její. Změřila si mě pohledem, já ji. Potom oba odešli.

"Tshe, co si o sobě myslí? Že když je její tatík zástupcem žeditele téhle školy, že si na nás může dovolovat?!" řekla Mandy, která se jako zázrakem odtrhla od té nezajímavé knihy.

"Ano, Mandy. Myslím si, že právě tohle si myslí..."
Jane se za ní jen podívala a nechápavě zakroutila hlavou.


Po přednášce jsem zapadla na kolej, přímo do své postele. Tady je to úplně jiné, než na střední. Všichni tady vědí, čeho chtějí dosáhnout. Je to tady víc dospělé. Někdy se tu cítím jako v kleci. Kde jsou ty dny na veselé střední? Kde spolu roztleskávačky chodily po školním dvoře a nahlas si zpívaly, kde kluci na trávníku hrávali fotbal, kde se všichni smáli, kde to hrálo barvami....

Nechci si přiznat, že tyhle dobré roky jsou už za mnou.
Vždycky jsem chtěla na vysokou, když jsem bývala malá. A teď jsem tady. Jenže co z toho mám? Možná jen dobrý pocit z toho, že jsem se tady dostala. Že mě přijali. A taky budu mít dobrý pocit z toho, až tuhle školu dokončím.... To ano.

Moc se mi stýská po mé rodině. Byla jsem zvyklá s nimi trávit mnoho času, jezdili jsme na výlety, pořádali párty na zahradě, chodili na koncerty...
Tohle mi hodně chybí. Navíc za nimi nemůžu jezdit ani o víkendech. Vlak mě výjde dost draho a na auto nemám. Ale už mám docela dost našetřeno, teď si musím najít brigádu, nejlépe dobře placenou. Abych si mohla koupit alespoň nějaké menší autičko.

Za chvíli jsem usnula.... Mám pocit, že na mě klepala jedna z mých kamarádek, ale to už jsem se ubírala do říše snů. Zítra máme přednášku brzy ráno, takže se na to musím dobře vyspat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fallen angel *SB* fallen angel *SB* | Web | 22. července 2009 v 17:25 | Reagovat

dobrý stěr ale :D

2 Reikko Reikko | 29. prosince 2009 v 10:21 | Reagovat

Jo jo jo to se mi líbí ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama